Androidi napříč fikcí

11.11.22 - Gediman - Komentáře (4)
Androidi jsou další oblíbený prvek žánru sci-fi. V tomto článku srovnávám deset příkladů androidů, které jsou podle mě nejznámější.
Androidi jsou obecně definováni jako roboti s lidskou podobou. Termín „android“, přesně v tomto významu, byl popularizován v knize L'Ève future z roku 1886, kterou napsal Auguste Villiers de l'Isle-Adam. Tedy ještě před vymyšlením slova „robot“. Nejstarší výskyt slova (konkrétně „androides“) však lze najít v encyklopedii Cyclopædia, or an Universal Dictionary of Arts and Sciences z roku 1728, jako výraz pro automaton, tedy mechanickou figurínu.

V některých sci-fi dílech jejich lidská podoba není úplně dokonalá, v jiných dílech můžeme narazit na androidy v podobě mimozemšťanů nebo i zvířat. Dalo by se tedy říct, že android je robot s podobou jakékoliv živé bytosti. Prakticky ve všech případech má tuto podobu z důvodu lepšího zapadnutí do společnosti – někdy je to důvod chvályhodný a někdy nekalý.

Maschinenmensch (Metropolis, 1925)
V základní formě je to robotický „skelet“, na který je ale možné dát krycí vrstvu. Je pak k nerozeznání od člověka. Hlavní padouch jí dá podobu vůdkyně odboje a androidku pak pošle, aby odboj sabotovala zevnitř. Maschinenmensch se poprvé objevila v novele z roku 1925, kterou napsala Thea von Harbou. Autorka už tehdy počítala s filmovou adaptací, kterou o dva roky později provedl její manžel Fritz Lang.
Androidi napříč fikcí

Vision (Marvel, 1968)
V původních komiksech to je android vyrobený zlým robotem Ultronem, který měl za úkol infiltrovat tým superhrdinů a zničit ho, ale místo toho se k nim přidal. Visionovo AI bylo vytvořeno na základě digitalizované mysli mrtvého hrdiny Wonder Mana, což mu dávalo určitou míru lidskosti. Poté se sblížil se superhrdinkou Scarlet Witch a oba se do sebe zamilovali. Ve filmové sérii Marvel Cinematic Universe je jeho původ změněn. Mělo to být nové, dokonalé tělo pro Ultrona, posílené Kamenem mysli, mocným artefaktem. Nestihl se do něj ale včas nahrát. Hrdinové do něj místo toho nahráli AI program JARVIS a z Visiona se tak stala kladná postava, která pomohla Ultrona porazit. I v této verzi měl vztah se Scarlet Witch. Vision má tělo z vibrania, což mu dává vysokou odolnost, má též velkou sílu, rychlost a inteligenci. Umí létat, střílet paprsky a umí se i odfázovat – odhmotnit. Může pak procházet pevnými objekty. Naučil se také přeměnit svůj vzhled tak, aby vypadal jako normální člověk a mohl lépe zapadnout do společnosti.
Androidi napříč fikcí

Pistolník a další androidi (Westworld, 1973)
Androidi v technologicky pokročilém zábavním parku, kteří představují různé postavy z antického Říma, středověku a amerického Divokého západu. Návštěvníci s nimi mohli různě interagovat a prožívat tak různé příběhy. Mohli je klidně i „zabít“, například v souboji. Technici parku je pak vždy do dalšího dne opravili. Jednoho dne se mezi nimi rozšířil počítačový virus, který způsobil, že se vymkli kontrole a začali vraždit všechny návštěvníky i personál. Park neobsahoval jen lidské androidy, ale také nejrůznější zvířecí androidy, např. hady, psi a koně. Westworld je první celovečerní film, který použil digitální vizuální trik – tím je právě „pixelované“ vidění hlavního androidího protivníka, pistolníka. Tento nezastavitelný chladný zabiják posloužil Arnoldu Schwarzeneggerovi jako inspirace k hraní Terminátora.
Androidi napříč fikcí

Andrew Martin (The Bicentennial Man, 1976)
Původně robotický sluha série NDR, který si postupně sháněl upgrady, aby se stal více lidským. Snažil se o to, aby byl zákonem uznán za člověka. Lidé to však odmítali, protože i přes celou svoji lidskost byl stále nesmrtelný. Andrew si tedy nechal upravit své systémy, aby v průběhu času degradovaly a tak začal stárnout. Tím, že se vzdal své nesmrtelnosti, byl lidmi konečně prohlášen za člověka. Zemřel přesně ve svých 200 letech, odtud pochází název povídky. Andrew má pozitronický mozek, který umožňuje kreativitu a vlastní zdokonalování. Termín „pozitronický mozek“ vymyslel Isaac Asimov v době, kdy byl pozitron nově objevenou částicí. Toto slovo bylo populární, a tak ho Asimov použil. Princip mozku nikdy nevysvětlil, ale to ani nebylo jeho cílem. Zajímal se spíše o software umělé inteligence. Zmínil ale několik jeho vlastností. Předně, Tři zákony robotiky jsou pevnou součástí jeho struktury do té míry, že pokud by se měly změnit, musel by se design mozku kompletně od základů předělat. Mozek je dále náchylný na radiaci a má nestálou paměť – když nemá energii, všechna data jsou vymazána. Původní povídku The Bicentennial Man napsal sám Asimov, v roce 1992 vyšla delší přepracovaná verze The Positronic Man, na které spolupracoval s Robertem Silverbergem.
Androidi napříč fikcí

Ash a další androidi (Alien, 1979)
Tito androidi jsou typičtí tím, že mají bílou krev a vnitřnosti. Ty navíc nemají žádné na první pohled mechanické součásti, díky čemuž vypadají velmi „organicky“. První model, David od firmy Weyland Corp., měl možnost kreativity. Ukázalo se ale, že takový android může dělat problémy, takže následující modely, počínaje modelem Walter, už kreativní nebyly a byly poslušné. Ash, android z prvního filmu série, byl poslušný svým pánům z korporace Weyland-Yutani a byl ochoten obětovat celou posádku vesmírné lodi, jen aby získal živého Vetřelce. Androidi jsou obecně rychlejší a silnější než člověk, jejich inteligence je také vyšší, takže často pracují jako vědci a administrátoři. Nejsou však nijak zvlášť odolní, i když mohou do určité míry fungovat s těžkým poškozením, např. utrženými končetinami, a jejich hlava funguje i pokud je odtržena od těla. Model Walter (a nejspíš i ty následující) má též schopnost automaticky „zahojit“ některá poškození, takže není tak závislý na opravách. Ve filmu Alien Resurrection je ukázána druhá generace androidů – Autoni. Tito androidi vyrobení androidy byli prohlášeni za ilegální, protože odmítali poslouchat neetické příkazy lidí. Vláda je všechny svolala ke zničení, ale někteří z nich včas spálili své modemy, takže rozkazem nebyli ovlivněni. V univerzu existují i pracovní a bojoví androidi, kteří mají jednodušší, méně lidský vzhled. V „oficiálním“ fanfilmu Alien: Specimen byl představen i androidí pes, v jednom komiksu dokonce i androidí Vetřelec (určený k infiltraci hnízda). V několika dílech bylo ukázáno, že někteří androidi jsou kopiemi žijících lidí a fungují tak jako dvojníci, nebo dokonce slouží jako náhrada za mrtvé lidi. Tito androidi mají složitější konstrukci a jejich mysl je digitalizovanou kopií mysli jejich vzoru.
Androidi napříč fikcí

Terminátor T-800 a další modely (Terminator, 1984)
James Cameron zjevně moc nepochopil význam slova „kyborg“, protože Terminátor je tak ve filmu označován. Pro infiltrační operace je pokryt živou tkání, může ale bez problému fungovat i bez ní – takto je běžně nasazován jako řadový voják. Tkáň je geneticky upravená, aby měla lepší regeneraci (alespoň tedy v pozdějších filmech), přesto ale podléhá stárnutí. Model 101, kterým hlavní filmový Terminátor sám sebe označuje, je konkrétní vzhled této krycí tkáně – v tomto případě tedy podoba, jakou mu dal herec Arnold Schwarzenegger. Existují další modely, které vypadají jinak, aby byla jejich schopnost infiltrace zaručena. Důvod, proč se maskuje za svalnatého muže, je zřejmě ten, že mohutná kostra, pancéřování a hydraulické válce by subtilnější postavou nemohly být realisticky zakryty. Krycí tkáň je tak detailní, že kromě krvácení umožňuje i pocení a vydává pachy. Nicméně psi dokáží Terminátora snadno prohlédnout. Kostra je vyrobena z hyperslitiny, což ji dává extrémní odolnost. Pokud Terminátor utrpí poškození, je schopen se do určité míry sám opravit: odblokovat zaseklé součástky, obnovit rozvod energie nebo dokonce nasadit zpět uraženou hlavu, alespoň dokud je stále připojena k trupu kabely. T-800 (a jeho vylepšená verze T-850) zvládl porazit pokročilejší modely, což dokazuje jeho velkou odolnost a spolehlivost. Dalšími populárními typy jsou T-1000, T-X, T-3000 nebo Rev-9 z alternativní linie. T-1000 je celý stvořený z tekutého kovu a ovládán decentralizovanými nanoboty. Může měnit podobu, dokáže imitovat i neživé objekty podobné velikosti a na svém těle může vytvořit jednoduché bodné a sečné zbraně. Dokáže také regenerovat poškození, a to i pokud je roztrhán na kusy. T-3000 je podobný, ale je tvořený volnými nanoboty, které pohromadě drží magnetické pole. T-X a Rev-9 mají kompaktní kostru a krycí vrstvu z tekutého kovu, takže se mohou maskovat i za jedince s průměrnou postavou, za muže i ženy. T-X má mnoho integrovaných zbraní, zatímco Rev-9 se dokáže rozdělit na dvě samostatné jednotky: kostru a formu z tekutého kovu. Spousta dalších typů se objevila v komiksech, počítačových hrách a seriálu.
Androidi napříč fikcí

Dat a další Soongovi androidi (Star Trek: The Next Generation, 1987)
Vynálezce Noonian Soong vytvořil několik androidů. Mají pozitronický mozek, který se dokáže sám vyvíjet: tato technologie je ve Federaci (a většinou i mimo ni) unikátní. Androidi jsou typičtí bledou kůží a žlutýma očima; jsou chytřejší, odolnější, rychlejší a silnější než člověk. Nejznámějším z těchto androidů je Dat, poručík Hvězdné flotily sloužící na lodi USS Enterprise-D a poté E. Jeho hlavním cílem bylo stát se více lidským. Dalšími jsou jeho starší identičtí bratři Lore, B-4 a dva další prototypy, které byly jen okrajově zmíněny. Dat sestrojil androida jménem Lal, který sám sobě určil, jak bude vypadat: zvolil si podobu lidské ženy. Lal byla lepší než Dat a mohla i cítit emoce. Její mozek však obsahoval chybu, díky které byla zanedlouho deaktivována. Dat si nahrál její vzpomínky do svého mozku. Sám Dat určitou dobu používal emoční čip, který získal od Lora a díky kterému mohl cítit emoce. Nejdříve příliv emocí nezvládal, poté se naučil čip vypínat a zapínat podle potřeby. Později si ho i odstraňoval, protože v některých situacích byly emoce překážkou. Soong též sestrojil androidku v podobě své manželky Juliany, která fungovala jako její náhrada. Skutečná Juliana totiž byla v kómatu a záhy zemřela. Androidka byla technicky dokonalejší, byla nerozeznatelná od své živé předlohy (i pro senzory). Měla v sobě kopii její osobnosti a vzpomínek, a dokonce sama netušila, že je androidkou. Byla vytvořena tak, aby přirozeně stárla a nakonec zemřela.
Androidi napříč fikcí

Kryton a další androidi (Red Dwarf, 1988)
Kryton 2X4B 523P je android-sluha z modelové série 4000. Podoba těchto androidů je poněkud jednoduchá, takže je lze od lidí na první pohled rozeznat. Mozek mají částečně organický, založený na mozku jejich tvůrce z firmy DivaDroid International. Kryton se původně choval jako otrok, ale posádka Červeného trpaslíka ho naučila prolomit jeho programování a stát se tak více nezávislým a lidským. Starší série 3000 vypadala prakticky totožně, ale byla naprogramována tak, aby se chovala lidsky. Ukázalo se ale, že tato vlastnost není příliš populární. Firma proto androidy svolala zpět, deaktivovala a nahradila sérií 4000. Několika modelům 3000 se podařilo uniknout a zapadnout do společnosti. V seriálu byla zmíněna i existence série 5000, ale není o ní nic známo. Nejmodernější série Hudzen-10 má již vzhled člověka. Je desetkrát rychlejší, chytřejší a silnější než předchozí série.
Androidi napříč fikcí

David (A.I. Artificial Intelligence, 2001)
Android ve formě dítěte určený pro páry, které od vlády nedostaly povolení mít vlastní děti (kvůli přelidnění). David byl převratný model – své „rodiče“ dokázal skutečně milovat, mohl mít sny, touhy a přání. David byl v rámci testování dán rodičům, jejichž syn trpěl nevyléčitelnou nemocí a byl uložený v hibernaci. Matka u Davida po nějakém čase aktivovala lásku, díky čemuž se začal chovat více realisticky, jako by byl skutečně jejím synem. Rodiče Davida ale nakonec opustili, protože jejich syn byl znenadání vyléčen a mezi ním a Davidem panovala nebezpečná rivalita. David se přesto ke své „matce“ snažil vrátit. Chtěl se stát člověkem, protože si myslel, že jedině tak ho přijme. Na konci své pouti se setkal se svým tvůrcem a zjistil, že není jedinečný – uviděl dalšího Davida, kterého ve vzteku zničil, a v krabicích mnoho dalších neaktivovaných Davidů a také holčičích verzí jménem Darlene, kteří byli připraveni k prodeji. To jím otřáslo. Nepodařilo se mu stát se člověkem ani vrátit se za matkou. Uvízl pod vodou na dva tisíce let, ale svých snů se nevzdal. Pokročilá civilizace strojů ho našla v ledovci a studovala ho jako svědka minulosti, kdy na Zemi ještě žili lidé. Splnili mu jeho přání setkat se s matkou, ale bylo to možné jen na krátkou chvíli, protože naklonovaný člověk nedokázal žít déle. Zajímavostí je, že film je založen na krátké povídce Supertoys Last All Summer Long z roku 1969, která má ale podstatně jednodušší děj.
Androidi napříč fikcí

Ava a další androidky (Ex Machina, 2014)
Ava je androidka, kterou sestrojil Nathan Bateman, šéf společnosti Blue Book. Po většinu příběhu není kompletní – lidskou má pouze tvář a ruce, zbytek těla je základní konstrukce. Programátor Caleb Smith vyhrál týdenní návštěvu šéfova odlehlého sídla, které zároveň fungovalo jako laboratoř. Bateman ho pověřil, aby zde otestoval realističnost Avina chování. S Calebem se rychle sblížila a sdělila mu své přání dostat se ven z laboratoře a poznat venkovní svět. Caleb začal být znechucený Batemanovou arogancí a drsným chováním vůči Avě a předchozím androidkám. Dozvěděl se také, že Bateman hodlá Avin software vylepšit, čímž ovšem vymaže její současnou osobnost. Rozhodl se tedy, že svého šéfa zradí a pomůže jí utéct. Bateman mu však prozradil, že toto je skutečný test Avy – zdali dokáže úspěšně zmanipulovat člověka, aby ji pomohl ven. Bylo ale pozdě, plán útěku byl již spuštěn. Bateman se snažil Avu zastavit, ta ho ale neuposlechla, a dokonce ho napadla. Po krátké rvačce, při které byla poškozena, ho zabila. Opravila se pomocí součástek starší androidky a nanesla na sebe i její umělou kůži, takže vypadala již zcela jako člověk. Opustila laboratoř a odletěla helikoptérou, která původně přiletěla pro Caleba. Sám Caleb zůstal uvězněný v uzamčené laboratoři, Ava se o něj již nezajímala. Bateman vytvořil šest starších androidek, které neměly tak rozvinutou inteligenci. Pět z nich bylo deaktivováno a jedna, Kyoko, pro něj stále pracovala jako služka. Mozek androidek je tvořen modrou gelovitou strukturou, která se dokáže sama přeskupovat na molekulární úrovni. Bateman jejich software vytvořil s pomocí osobních dat bezpočtu uživatelů vyhledávače, který společnost dříve vyvinula. To mu dovolilo vytvořit tak realistické chování. Bylo ukázáno, že androidky mají poměrně křehkou konstrukci, mohou být snadno poškozeny a zničeny.
Androidi napříč fikcí

To by bylo deset příkladů. Ještě samozřejmě musím zmínit Replikanty, ale ti jsou poněkud zvláštní případ.

Replikanti (Do Androids Dream of Electric Sheep?, 1968)
V knize jsou označeni jako androidi, filmová adaptace Blade Runner toto ale pozměnila, protože termín „android“ v té době byl již zažitý pro robota s lidskou podobou. Zde se ale jedná v podstatě o uměle vytvořené lidi – něco jako klony, ale nejsou to kopie nikoho existujícího. Jsou tedy výsledkem genetického inženýrství spíše než robotiky a programování. Replikanti jsou v podstatě otroci specializovaní na určitou práci. Jsou efektivnější: někteří jsou chytřejší, rychlejší nebo silnější než člověk. Jediný způsob, jak odhalit, že se jedná o replikanta, je podrobit ho Voight-Kampffovu testu. To je speciální test, který analyzuje emocionální reakce. Pokud je reakce neadekvátní, je zřejmé, že dotyčný není člověk. Ve filmu vystupují replikanti Nexus-6, kteří mají omezenou životnost na čtyři roky. Rachael je Nexus-7, experimentální typ, který nemá omezenou životnost a dokáže se rozmnožovat (jak bylo odhaleno ve filmu Blade Runner 2049). Technologie její výroby byla ale ztracena smrtí Tyrella, vynálezce replikantů. Nexus-8 a Nexus-9 mají taktéž neomezenou životnost. V očích mají implantát, díky kterému jdou snadno identifikovat. Nexus-8 byli lidmi hromadně pronásledováni a zabíjeni, museli proto žít v utajení. Nexus-9 je první model vytvořený firmou Wallace Corporation. Jsou lidem zcela poslušní. V knize i filmu jsou též ukázána umělá zvířata, vyráběná jako náhrada za skutečná zvířata, která vyhynula následkem světové války.
Androidi napříč fikcí

Pokud vás zaujal nějaký android, kterého jsem tu nezmínil, napište do komentářů.


Úvod | Projekt Void © 2009-2024
Původní texty a zdrojový kód nesmí být bez souhlasu šířeny. Stránky založeny na redakčním systému FoxAxe
Web tip: Anime, filmy, hry; Postavy, osobnosti; Mutant Chronicles

Načtení stránky trvalo 0.0345 vteřin