Dvojník

8.8.09 - Gediman - Komentáře (1)
5. díl ilustrační povídky.
Cesta hyper-tunelem netrvala dlouho. Blue Talon dorazil na souřadnice, které Enna vybrala v galaktické mapě: džunglemi porostlá planeta Norganim. Měla jen relativně malé osídlení tvořící několik nezávislých lidských měst. Což bylo dobré, protože zde je nikdo znát nebude. A i kdyby, tak nikdo nemá žádný větší důvod to někomu ohlašovat.
Blue Talon proletěl atmosférou a ohlásil se na přistání. Dosedl na přistávací plochu poblíž rušného hlavního města. Celá posádka vyšla ven, s Eragem v poutech. Rosnar na něj neustále dával pozor, připraven zasáhnout, pokud by chtěl dělat něco nemoudrého.
„Takže, jaký je plán?“ zeptala se Enna.
„Půjdeme někam do hostince, ubytujeme se a budeme sledovat meziplanetární komunikaci. Nic jiného stejně dělat nemůžeme,“ odpověděl Aloxander a rozhlédl se kolem.
Okraj města, kde se přistávací plocha nacházela, byl tvořen nízkými budovami. Dominantní byla pouze kontrolní věž letového provozu. Na téhle planetě asi byli zvyklí na návštěvy, protože nikdo nepřišel, aby je přivítal nebo zkontroloval. Čím blíže středu města, tím vyšší a rozlehlejší budovy. Technická úroveň byla obvyklá pro Šedé říše, ovšem její kvalita dosti pokulhávala. Nejrůznější osobní a nákladní vozidla na motolej prožraná rzí projížděla po špinavých silnicích, nejrůznější potrubí a kabely vedly od jednoho domu k druhému, z kanálů stoupala pára a odpadky byly na každém rohu. Skupinka se vydala rovnou do centra. Místní lidé ji nepovažovali za nic neobvyklého. Naopak tu a tam byli vidět Elfové, Trpaslíci, Gnómové a další příslušníci civilizovaných ras, kteří tu nakupovali, dočasně přebývali nebo se jen tak poflakovali. Hostinec byl nalezen vcelku jednoduše. Byl starý a oprýskaná omítka odhalovala rozpraskané cihly.
Skupinka vešla dovnitř a Aloxander přistoupil k pultu, kde čekal znuděný vedoucí.
„Máte pro nás nějaké volné pokoje?“ zeptal se a ukázal na své kolegy se zajatcem.
„Jistěže, jak dlouho se tu zdržíte?“ vedoucí byl očividně spokojený, že k nim někdo přišel.
„Možná pár dní… Ehh… není tu někde centrum meziplanetární komunikace?“
„Ano, jen poblíž odsud. Jedna z těch nejvyšších budov, na špičce má anténu a několik satelitů. Museli jste ji vidět.“
„Děkuji moc.“
Po vyřízení formalit se skupinka ubytovala na pokojích, přičemž Eraga si vzal Rosnar k sobě, aby ho měl stále na očích. Pokoje byly poměrně útulné, hostinec rozhodně vypadal zevnitř lépe, než z venku.
„Balaku a Enno… večer půjdete do té centrály a zkusíte zjistit, co se o nás rozšířilo. My tu zatím doplníme zásoby, z toho mála peněz, co nám ještě zbylo. Pro všechny ale platí jedno: dávejte si pozor. Stále tu existuje šance, že náš zadavatel za námi poslal své špehy,“ řekl Aloxander.
„Vrátíme se někdy na tuhle planetu?“ zeptal se Gnornip záhadně.
„No, moc dlouho bych tu pobýt nechtěl. Proč?“
„Ale nic… jen tak se ptám,“ řekl Gnornip a na jeho rtech se objevil mírný úsměv.
Tým se pak rozešel na nákupy, tedy kromě Rosnara, který neustále hlídal zamračeného Eraga. Nikdo nebyl moc rád, že tak rychle přišel o poměrně snadno nabyté bohatství. Finanční zásoby se rychle tenčily.
Slunce už začalo zapadat a tým se zase sešel v hostinci. Až na Gnornipa, který se nevrátil. Aloxander to ale příliš neřešil, Gnornip si na dochvilnost nikdy příliš nepotrpěl. Balak a Enna se vydali do komunikační centrály, která skutečně stála jen o pár bloků vedle.
Prvních několik pater bylo přístupno veřejnosti. Byly zaplněny stovkami křesel, jak v čekárně. Na zdech byly obrazovky o různých velikostech, kde neustále probíhaly informace, které centrála zachycovala z okolního vesmíru. Na každém patře byly také přepážky, kde si zájemci mohli nechat poslat zprávu na jinou planetu, nebo si vyzvednout nějaký osobní vzkaz. Lidí tu bylo poměrně dost, tohle centrum byl zřejmě hlavní důvod, proč zavítávali do tohoto města. Balak se šel postavit do jedné fronty, Enna do druhé, aby měli lepší šance.
Hodiny plynuly a kdyby měla budova okna, zřejmě by už bylo jasné, že slunce dávno zapadlo. Balak se dostal na řadu jako první. U přepážky seděla žena v uniformě zdejší komunikační gildy.
„Co si přejete?“
„Výpis všech zpráv vyslaných gnómským rodem Arcspark za poslední týden. Zkuste vyfiltrovat jen zprávy s informací ohledně planety Remelich nebo jejího vůdce Eraga. Děkuji,“ vychrlil ze sebe Balak jedním dechem a čekal.
Žena zadala pár příkazů do počítače a čekala na výsledky.
„Co sháníte, smím-li se zeptat?“
„Eh… jakožto Gnóm se zajímám o politický vývoj v mé… rodné frakci.“
Za pár minut to bylo hotovo. Z tiskárny vyjel sáhodlouhý papír přeplněný textem. Žena ho odtrhla a podala Balakovi.
„Dvacet zlatých.“
„Jaká měna?,“ zeptal se Balak, jako by snad měl nějaké jiné.
„Bereme jakoukoliv, pakliže je v hodně dvaceti zlatých,“ vysvětlila žena.
„Skvělé,“ řekl Balak a vysypal ji na přepážku celý obsah svého měšce. Žena ho shrábla a přepočítala, vrátila mu jen jednu minci, ta jediná byla navíc.
Balak vzal papír a odešel za Ennou, aby ji vzkázal, že už ve frontě čekat nemusí. Naštěstí ji potkal, jak jde naproti němu, taktéž s papírem v ruce.
„Platila jsi zbytečně, informaci mám,“ řekl Balak.
„Neboj, napadlo mě to. Proto jsem se zeptala na informace o Jokyře. Byly stručné, ale jasné,“ řekla a ukázala mu svůj papír. Tužkou tam měla zakroužkovánu jednu větu.
„…odsouzenci z velké bankovní loupeže náhle a beze stop zmizeli. Stíhání bylo prozatím pozdrženo…,“ četl Balak nahlas.
„Divné, co? Jokyrská vláda je tak bohatá a ani na nás nevypsala odměnu.“
„Myslím, že v tom má prsty náš záhadný zadavatel.“
„Asi, cos zjistil ty?“
„Hodně informací, Arcspark má poměrně rušnou meziplanetární komunikaci. Prostudujeme to na pokoji,“ řekl Balak a stočil papír do ruličky. Oba se pak vydali zpět do hostince.
Venku už byla samozřejmě tma. Pouliční osvětlení bylo velmi řídké a některé lampy byly rozbité. Z oken domů se svítilo jen slabě, pokud vůbec. Ulice byly vylidněné a bez vozidel. Některá z nich byla zaparkovaná po krajnicích. A od jednoho z nich se ozýval jakýsi šramot a kroky. Nebyly zvířecího původu, to bylo jasné.
Balak zpozorněl, Enna po chvíli také. Oba se potichu blížili, aby zjistili, co to je. Měli na paměti Aloxanderovo upozornění ohledně špehů. Balak opatrně vytáhl svoji samonabíjecí hřebíkovou pistoli a namířil ji před sebe. Co nejopatrněji ji odjistil, ale tichému cvaknutí stejně zabránit nedokázal. Zvuky ihned ustaly, takže dotyčný je zřejmě zaslechl. Balak už tedy na nic nečekal a vtrhnul za vozidlo. Ačkoliv jeho zrak byl ostrý, ve tmě pořád ještě ne tak dobrý, jako zrak Trpaslíků. Viděl akorát obrysy menší postavy, s jakýmsi dlouhým předmětem v ruce. Mohl to být meč.
„Zahoď to!“ křikl.
„Hej. To jsem já,“ odpověděl potichu známý hlas. Byl to Gnornip.
„Co tu děláš?“ zeptal se Balak a mávl na Ennu, že je všechno v pořádku.
„Ehm… jak bych to vysvětlil… trochu si přilepšuji. V těch vozidlech je dost cenných věcí.“
„Ty je vykrádáš?“ podivila se Enna.
„Samozřejmě.“
„Blázníš? Chytí nás…“
„Když budete potichu, tak ne. Na tuhle planetu se už stejně nevrátíme, takže se ničeho bát nemusíme. A nikdy jsem neviděl meziplanetární zatykač za vykradené vozidlo,“ řekl Gnornip a ten dlouhý předmět, což bylo páčidlo, schoval zpátky pod plášť.
„Víc toho už nepoberu, tak jdeme,“ dodal s naprostou vážností a vydal se zpět k hostinci. Balak s Ennou jen pokrčili rameny a šli za ním.
Zbytek týmu byl stále vzhůru a netrpělivě čekal na výsledky. Všichni se posadili k jednomu stolu v Aloxanderově pokoji, tedy kromě neustále mrzutého Eraga, kterého Rosnar přivázal k vodovodnímu potrubí vedle záchodu.
Balak na stole roztáhl papír a všichni se do něj začetli. Několikaminutové ticho při čtení bylo náhle vystřídáno několikaminutovou tichou výměnnou překvapených pohledů.
„Zajímavé…,“ řekl nakonec Balak.
„To je vážně divné,“ řekla Falthé a nasadila zamyšlený výraz.
„Někdo si tu z nás dělá srandu,“ řekl podrážděně Donthúmir.
„Není to třeba nějaká chyba?“ zeptal se Aloxander, ale odpověď nečekal.
„Hej! Co se to tam děje?“ ozval se Erag od záchodu.
Všichni jeho směrem vrhli pohledy.
Aloxander vstal od stolu a šel za ním. Erag seděl na zemi, opřený o zeď a čekal na odpověď.
„Mno… zdá se, milý Eragu, že teď už tě nikdo shánět nebude. Proč? Protože jsi se včera ráno zase v pořádku vrátil zpět. Sám jsi nám nějakým způsobem utekl a sám sis nějakým způsobem obstaral loď. Každopádně jsi hrdina, centrální vláda ti gratuluje.“
„Co?“ Erag se na nic jiného nezmohl.
„Ale teď vážně… Děje se tu něco velmi nekalého. A já chci vědět co.“
„Já… já to nechápu. Vždyť já jsem unesen! Proč by někdo rozšířil takovou informaci? Má vlastní planeta? Mí vlastní podřízení?“
„Takže to není standardní postup…“ domyslel si Aloxander.
„Jistě, že není! Jaký by asi měl smysl?“
„Dobře, tady už víc nezmůžeme. Je jen jediný způsob, jak odhalit skutečnost. Poletíme zpět na Remelich.“
„To není dobrý nápad…,“ řekl Thímiel.
„Proč ne? Po nás už nikdo nejde…,“ oponoval mu Donthúmir.
„Mimochodem… dokonce ani Jokyra, stíhání bylo pozastaveno,“ dodala Enna.
„Obrana Remelichu po nás ale může začít střílet, přeci jen si naší loď pamatují. Budou si myslet, že tam letíme, abychom Eraga znovu unesli,“ řekla Falthé.
„Tak řekneme, že my máme toho pravého a že ho letíme vrátit,“ navrhl Gnornip.
„Neuvěří nám,“ řekl Thímiel.
„Eh…,“ ozval se Erag. „Mohl bych pomoci. Znám deaktivační frekvence obranných systémů, jak těch orbitálních, tak i těch pozemních.“
„Pokud je ještě nezměnili,“ řekl Rosnar.
„Deaktivační frekvence jdou nastavit jen z mého osobního počítače, který mám dobře zabezpečen. Museli by prolomit hesla a to by jim mělo trvat hodně dlouho. Ale samozřejmě, čím dřív vyrazíme, tím lépe.“
„Vyrážíme hned,“ rozhodl Aloxander. Nikdo nic nenamítal. Všichni si zase sbalili a vrátili se do své lodi. Erag si vysloužil jistou důvěru, takže ho Rosnar už nekontroloval.
Blue Talon se odhlásil u letové kontroly a za chvíli již opouštěl atmosféru. Otevřel hyper-tunel a skrz něj si to namířil ke své minulé zastávce. Cesta trvala jen pár hodin, takže na nějaké větší přípravy, které byly před každým výsadkem obvyklé, nebyl čas. Tentokrát se počítalo s problémy, takže se tým řádně vyzbrojil.
Pak loď z hyper-tunelu konečně vyletěla. Remelich s jeho dvěma měsíci byl na dohled. Obranné stanice mlčely, na orbitě nebyla žádná loď. Všichni byli přítomni v kabině a s napětím očekávali, co se bude dít.
„Eragu?“ zeptal se Aloxander nejistě, aniž by spouštěl oči z planety.
„Raději trochu zpomalte. A budu potřebovat komunikační konzolu…,“ řekl a tápavě se rozhlédl po přístrojových deskách. Balak mu ji ukázal a uvolnil mu křeslo. Enna zatím ubrala energii z motorů, aby se loď nepřibližovala tak rychle a nápadně.
Erag zadával potřebné údaje na klávesnici a obrazovka před ním se plnila různými čísly a písmeny. Zároveň se ozýval bzučivý a zrnivý zvuk, jak se ladila požadovaná frekvence pro vypnutí systémů.
„Je to dobré, frekvence měsíčních stanic změněny nebyly…. Stanice jsou mimo provoz,“ dodal po chvíli a pohodlně se opřel.
„Enno, přistaneme tam co minule,“ řekl Aloxander již trochu klidněji, stále se ovšem díval upřeně dopředu.
Jak prolétali mezi měsíci, nervozita zase trochu stoupla, protože nikdo si nebyl stoprocentně jist, že to zabralo. Ale Erag odvedl svoji práci dobře. Blue Talon za pár minut již prolétal atmosférou a přistával na plochu mezi skalami.
Rampa se sesunula a celý tým i s Eragem vyšel ven. Donthúmir s ostřelovací railgunovou puškou vyrazil jako první, opřel se o balvan, odkud měl výhled na poušť i komplex v dálce. Celé okolí si prohlédl puškohledem, přičemž byl připraven stisknout spoušť a oddělat kohokoliv, kdo by se tam třeba objevil. Naštěstí to nebylo třeba.
Všichni měli nějaké zbraně, kromě Eraga. Nepovažoval je za nutnost, stále doufal, že ho jeho podřízení poznají, jakmile ho zahlédnou.
Skupinka se rychle blížila k cíli. Počasí naštěstí nebylo tak horké, takže ten kilometr přes poušť docela utekl. Každých sto metrů Donthúmir a Gnornip kontrolovali okolí, ale vše bylo v pořádku.
Komplex již byl na dosah. Erag zvedl ruku na znamení, že mají zastavit.
„Teď se pokusím deaktivovat ty obranné věže u plotu. Potřebuji…“
Balak však chápal, sundal svůj batoh a vytáhl z něj malý přenosný počítač. Opatrně mu ho podal.
„Děkuji.“
Erag ho zapnul a vysunul parabolickou anténu, kterou pečlivě namířil do míst, kde se nacházela brána. Opět zadal několik údajů, což bylo opět doprovázeno typickým zvukem. Za minutku byl hotov.
„Zdá se, že tady je to také dobré. Pojďme,“ k bráně se vydal jako první, ostatní ho následovali.
„Mimochodem, Aloxandere, byl bych rád, kdybyste násilí používali jen v krajním případě. Jsou to mí podřízení, nechci o ně zbytečně přijít,“ řekl a významně se na něj podíval. Aloxander jen souhlasně přikývl.
Erag přišel k bráně a zamával do kamery.
„Co tu chcete?“ ozvalo se z reproduktoru.
„Chci mluvit s vůdcem této planety,“ řekl.
„Vůdce si nepřeje být nikým rušen,“ ozvalo se. „Odejděte.“
„Chci zjistit, co se to tu vlastně děje. Vůdce, kterému nyní sloužíte, je nejspíš podvodník. Já jsem pravý vůdce, já jsem Erag!“
„Tohle nebyl dobrý nápad,“ vložil se do toho Aloxander.
Erag chtěl ještě něco říct, ale zarazil ho zvuk aktivace obranných věží, které se ihned na to vysunuly ze svých podzemních pozic.
„K zemi!“ zařval Aloxander, ale zbytek týmu věděl, co má dělat. Jen Erag zůstával zaraženě stát. Obranné věže obrátily své zbraně proti skupince a zlomek vteřiny předtím, než zahájily palbu, Aloxnader skočil po Eragovi a strhl ho na prašnou zem. Věže zahájily plnou palbu ze svých automatických hřebíkových kanonů. Hřebíkové zbraně byly tradiční zbraní většiny gnómských říší, svými dlouhými špičatými projektily dokázaly probít i tlustý pancíř a přibodnout cíl k podkladu tak, aby se nemohl hýbat.
Okolí se začalo rychle pokrývat hřeby, které zůstávaly zaražené hluboko do země. Rozvířilo to dost prachu, který všechno zahalil. Aloxander nic neviděl, jeho jedinou myšlenkou bylo odplazit se mimo dosah. Zaslechl střelbu z pušek a pistolí, jak jeho tým odpovídal, ale nebyl si jist, jestli jeho zbraně dokáží věže poškodit.
Překulil se přes mírnou terénní nerovnost a přitiskl se k zemi, jak nejvíc to šlo. Několik hřebů skončilo těsně vedle něj. Čekal, že Erag poleze za ním, ale nebyl tam. Doufal tedy jen, že to přežil.
„Arglorro meragan tréééé!“ křikla Enna zaklínadlo a jedna věž se náhle rozletěla na kusy, bez jakékoliv ohnivé exploze, ale jinak s dosti nepříjemným zvukem ohýbaného kovu. Do okolí se snesla sprška zdeformovaných a roztrhaných součástek.
„Dobrá práce tam!“ zavolal na ní Aloxander, aniž by zvedl hlavu.
„Arglorro meragan tréééé!“ ozvalo se znovu, opět následováno hlukem roztříštění. Střelba utichla a prach se začal pomalu usazovat.
Aloxander se opatrně zvedl a rozhlédl se kolem. Jako první spatřil Ennu, která klečela na jedné noze a rukou stále mířila na místo, kde se před chvílí nacházela věž. Pak se ale postavila a oprášila si svůj oděv. Všichni ostatní se také zdáli být v pořádku, ovšem jen Erag zůstával tam, kde ho Aloxander nechal. Ležel na zemi a nehýbal se.
Falthé se k němu ihned vrhla, sundala batoh a začala z něj tahat lékařské vybavení. Donthúmir, Thímiel, Gnornip a Balak přiběhli k bráně a namířili do komplexu zbraněmi, připraveni zahájit palbu, kdyby se tam někdo ukázal.
„Není mrtvý, ale je na tom zle. Dostal to do ramene a do břicha,“ řekla Falthé a prohlížela si dva dlouhé hřeby, které protínaly tělo skrz na skrz. Měly zpětné zoubky, takže vytáhnout je by způsobilo ještě větší vnitřní poranění.
„Stabilizuji ho, ale na to břicho bude potřebovat lepší vybavení, než mám.“
„Udělej co se dá,“ řekl Aloxander. „Stačí ho jen dostat do komplexu, tam snad nějaký operační sál mají.“
„Doporučuji ale trochu urychlit náš postup.“
„Rozumím. Týme! Pohyb, dovnitř! Střílejte po všem, co se pohne!“ rozkázal Aloxander rázně a tasil meč. „Rosnare, ty tu zůstaň. Budeš hlídat Falthé.“
„Ano šéfe,“ kývl Rosnar a vytáhl dvojici sekyr.
„Buď na příjmu!“ křikl na něj ještě přes rameno a pak zmizel v hlubinách budovy.
Tým se vydal stejnou cestou, jakou šel, když tu byl posledně. Výtahová plošina s ním sjela hluboko do podzemí komplexu C-5.
Sotva plošina zastavila, zpoza rohu vyběhli dva ozbrojení Gnómové.
„Stát! Narušitelé!“
Donthúmir bleskově tasil obě railgunové pistole a do každého z nich poslal krátkou dávku. Super-rychlé projektily jimi proletěly skrz na skrz a zastavily se až o kovovou zeď za jejich zády.
„Kam vlastně jdeme?“ zeptal se Thímiel.
„Komplex C-1, tam kde jsme našli Eraga.“
Tým se rozběhl k zastávce podzemní dráhy. Kabina byla na místě, takže do ní vběhli. Balak stiskl tlačítko na jednoduchém ovládacím panelu a kabina se dala do pohybu. Zastavila u cíle, kde přilákala pozornost čtyř dalších strážných. Své hřebíkové pušky měli připravené, zatím ale vyčkávali.
Jakmile však tým vystoupil, bylo jim jasné, že nepřichází v míru. Aniž by cokoliv řekli, namířili zbraně a chtěli střílet, ale Donthúmir měl reflexy rychlejší. Dva z nich pokropil dlouhými dávkami, které je téměř roztrhaly na kusy. Druhý Gnóm se ukryl za kamenný sloupek zábradlí, zatímco třetí odběhl ke zdi a stiskl červené tlačítko alarmu. To byla ale poslední věc, kterou udělal, protože další kulka railgunu rozmázla jeho hlavu. Aloxander se rozběhl proti zbývajícímu, s mečem napraženým.
Protože střelba utichla, Gnóm se již nemusel krýt. Vykoukl ven, aby mohl střílet nazpět. Sotva ale jeho hlava opustila bezpečí krytu, odletěla z ramen zásluhou mocnému švihu Aloxanderova meče. Bezvládné tělo se sesunulo na podlahu. Byl klid, jen vzdálené houkání alarmu naznačovalo, že nebude trvat tak dlouho.
„Jdeme,“ rozkázal Aloxander a tým ho následoval.
Dveře do testovací haly byly zavřené, ale ne zamčené, což bylo zvláštní. Balak jen stiskl zelené tlačítko a dveře se těžkopádně otevřely.
Pohled, který se týmu naskytl, byl šokující. Tam, kde se ještě nedávno nacházel obrovský jiskřící generátor, nyní zela prázdnota. Zpřetrhané podpěrné konstrukce a zohýbané traverzy ukazovaly, že ho někdo musel odstranit násilím. A co víc, ve stropu haly byla obrovitá díra, která vedla až na povrch. Byla široká tak akorát na to, aby se skrz ní protáhl.
„Sakra…,“ konstatoval suše Gnornip.
„Kdo to mohl udělat… a proč?“ divila se Enna.
„Tohle se Eragovi nebude líbit,“ dodal Thímiel.
Za zády se jim ozval skřípot brzd právě přijíždějící kabiny. Otočili se a spatřili deset po zuby ozbrojených a těžce pancéřovaných gnómských vojáků, kteří jim zahradili cestu. Měli šokové pušky, připravené uškvařit je zaživa.
„Odhoďte zbraně,“ řekl vůdce vojáků.
„Nechcete nás zastřelit?“ zeptal se Donthúmir.
„Erag si s vámi chce promluvit.“
„Ale Erag je…,“ Enna mu to chtěla vysvětlit, ale voják ji přerušil.
„Bez řečí!“
„Poslechněte je,“ řekl klidně Aloxander a hodil meč na zem.
Ostatní udělali se svými zbraněmi totéž, akorát Donthúmir se musel přemáhat. Nejraději by je všechny postřílel. Munice měl na to dost.
Vojáci tým spoutali a zbraně mu zabavili. Nastoupili s ním do kabiny, kterou sem přijel, a odjeli s ním dál, hlouběji do podzemí. Po čtvrt hodině cesty se kabina zase zastavila, tentokrát v sektoru, kde bylo poměrně rušno. Desítky a desítky gnómských techniků obsluhovaly obrovské výrobní stroje a montážní linky. Tým byl odveden do velitelského stanoviště, odkud byl dobrý rozhled na celou halu.
Zde se setkal s postavou, kterou již znal. Byl to Erag, ale muselo se jednat o nějaký klam. Ale byl to dobrý klam, výška i podoba v obličeji byly dokonale přesné. Měl na sobě akorát jiné oblečení.
„Tak vy máte tu drzost se ještě vrátit?“
Jeho hlas byl také totožný.
„Nedělejte z nás hlupáky. Víme, že nejste Erag. Toho pravého totiž máme my,“ řekl Aloxander tvrdě, aby si získal respekt. „Ale to zřejmě víte.“
„Jste únosci a k tomu teď ještě zloději! Ten generátor byl velmi cenný.“
„Ha! Tak tohle nám nepřišijete,“ zasmál se Donthúmir.
Voják, který stál za ním, ho ale praštil pažbou zezadu do kolen, takže Donthúmir poklekl na zem.
„Nehrajte si se mnou!“ okřikl ho falešný Erag.
„Váš pravý vládce je teď před hlavní bránou, vážně zraněný! Potřebuje nutně lékařskou pomoc!“ obrátila se Enna naléhavě na velitele vojáků, ale ten ji ignoroval.
„Nesnažte se, vaše pokusy jsou chabé. Budete předáni soudu rodu Arcspark, který vás za vaše činy již potrestá,“ řekl rázně Erag a otočil se k zajatcům zády, sledujíc dění v hale skrze prosklenou stěnu.
Nastala chvilka ticha, jako by si rozmýšlel, co udělat dál. Aloxander a Donthúmir ale na jeho rozhodnutí nehodlali čekat. Podívali se nenápadně na sebe. Aloxander hlavou pokynul směrem k vojákovi za nimi. Donthúmir mrkl na znamení, že rozumí. Ostatní z týmu je moc dobře viděli a pochopili. Připravili se.
„Teď!“ vykřikl Aloxander a ve stejné chvíli udeřil svoji mechanickou paží vojáka po jeho levici. Voják to schytal do obličeje a ačkoliv měl přílbu s hledím, zásah ho složil na zem. Donthúmir se vrhl na vojáka po jeho pravici, přesněji řečeno na jeho šokovou pušku. Rychlým pohybem mu ji vytrhl z rukou a vteřinu poté už vojákem projížděly elektrické výboje. Padl na zem a křeče s jeho tělem ještě chvíli škubaly. Ze škvír brnění se vyvalil kouř s puchem spáleného masa.
Thímiel a Enna společnými silami vyřídili dalšího a Gnornip s Balakem omráčili posledního. V místnosti zbýval už jen vystrašený Eragův dvojník, na kterého teď mířilo několik zbraní.
„To… tohle vám neprojde!“
„Kdo jsi? Mluv!“ křikl Donthúmir a pohrozil puškou.
„Přiběhnou sem další vojáci, nemůžete to přežít!“
Dvojník pozadu couval k prosklené stěně.
„Jak chceš!“ řekl naštvaně Donthúmir a chystal se stisknout spoušť, ovšem okamžik předtím dvojník proskočil sklem a spadl mezi výrobní linky, což bylo nějakých šest metrů. Tým se nahrnul k okraji, aby viděl, co se s ním stalo. Dvojník překonal dopad očividně jen s pohmožděnou nohou, protože se ihned belhal pryč.
„Sejmu ho!“ sykl Donthúmir, ale Aloxander ho zastavil.
„Ale my ho musíme dostat živého.“
„Nechce to na mě,“ řekl Balak, od mrtvého vojáka si vzal svoji hřebíkovou pistoli a skočil dolů také. Jeho kyberneticky vylepšené tělo nemělo s dopadem žádný problém. Rozběhl se za podvodníkem, který se snažil ukrývat mezi stroji a udržet si tak náskok. Ale nedařilo se mu. Balakův přirozeně ostrý zrak se ve změti kabelů, trubek a pohybujících se hydraulických ramen vyznal. Pronásledoval ho vytrvale a pomalu ho doháněl. Oběma se sice do cesty pletli místní technici, kteří zřejmě vůbec neměli páru o tom, co se tu děje, ale oba se jim dokázali obratně vyhýbat.
Falešnému Eragovi docházel dech. Balak vběhl do stejné uličky, ve které byl i on, a poprvé ho tak měl na mušce. Namířil pistolí na jeho zdravou nohu. A vystřelil. Jasně se zablesklo, jak elektrické výboje zažehly výmetnou náplň a téměř bez hluku katapultovaly ocelový hřeb vpřed. Hřebík v mžiku prosvištěl vzduchem, probodl nohu v kotníku a koncem se zabodl do podlahy. Dvojník ztratil stabilitu a upadl čelem dolů. Netušil, co se to s ním stalo, dokud nepohlédl na zranění. Tehdy si uvědomil, že už nemůže nikam utéct.
Balak k němu přišel klidným krokem, nepřestával na něj mířit. Dvojník ho sledoval se zamračeným výrazem ve tváři, ale nijak se nebránil. Když byl Balak už dost blízko, všiml si, že nohavice okolo rány se podivně vlní. Sehnul se, aby si to prohlédl blíže. Vlnění bylo doprovázeno slabými výboji a tichým bzučením. Balak už měl jasno. Klekl si k podvodníkovi a přes jeho lehký odpor ho prošacoval. Rychle našel to, co chtěl. Jediným škubnutím to vytrhl. Malá kovová schránka, ze které vysely dráty. V tu chvíli podoba Eraga zmizela a na jejím místě ležel Goblin, oblečený v těsné kombinéze pokryté tenkými kabely.
„Dobré,“ řekl pochvalně Balak a prohlížel si to zařízení.
Na místo právě přiběhl zbytek týmu, se zbraněmi připravenými. Všichni se velmi zarazili, když viděli pravou podobu podvodníka.
„Maskovací oblek. Holografický,“ řekl Balak a schránku podal Aloxanderovi.
„Tak to je nám ale překvapení,“ podivil se Aloxander a se zájmem si ji prohlédl.
„Všimni si toho designu. Ten už jsme viděli,“ řekl Balak a nespouštěl z Goblina oči.
„No jasně, je to elfský design. Stejný jako měla ta rušička uvnitř zlaté cihly.“
„Jak to, že necítím jeho skřetí puch?“ zeptal se Gnornip a pořádně si ke goblinímu infiltrátorovi přičichl. Ten se jen zamračil a hrozivě vycenil zuby.
„Asi nějaká krycí vůně,“ vysvětlila Enna.
„Je na čase položit pár otázek,“ řekl Donthúmir a zamířil Goblinovi na hlavu. „Kdo tě poslal?“
„To se nikdy nedozvíte,“ řekl Goblin stále gnómským hlasem. Na krku, v místě, kde se nacházejí hlasivky, měl jakési elektronické zařízení, které měnilo jeho přirozený skřehotavý hlas na hlas Eraga.
Donthúmira tahle odpověď rozzlobila. Vystřelil jeden projektil těsně vedle, aby dokázal, že to myslí vážně. Kulka se zabořila hluboko do podlahy a zanechala po sobě dýmající otvor.
„Kam zmizel ten generátor?“ položil další otázku.
Goblin se jen zasmál, jeho škleb odhalil dlouhé ostré zuby.
„To se nikdy nedozvíš, pitomej Elfe,“ řekl a plivnul Donthúmirovi do obličeje.
Ten se utřel rukávem a jeho výraz byl plný zlosti.
„Možná bychom na to měli jít jinak,“ navrhl Thímiel, ale už bylo pozdě.
Donthúmir Goblinovo drzé jednání už ale dál nesnesl. Bez dalšího otálení stiskl spoušť. Projektil proletěl Goblinovou hlavou a krvavá sprška potřísnila oblečení všech okolo.
„Skvělé…,“ řekl zklamaně Thímiel.
„Ten by stejně nic neřekl,“ namítl Aloxander.
Ozval se dupot desítek těžkých bot. Skupinka byla rázem obklopena ozbrojenou stráží.
„Co se tu děje?! Kde je vůdce?!“ řval její velitel a hrozil pistolí.
„Ten domnělý vůdce leží přímo tady, pravý vůdce ovšem leží s těžkým zraněním na povrchu u hlavní brány… Měli byste pro něj někoho rychle poslat,“ řekla s klidem Enna.
Velitel stráže se podíval na mrtvé tělo a zarazil se. Tázavě se na Ennu podíval, potom si vyměnil pohledy se svými muži.
„Klidně si to ověřte,“ dodala Enna, aby ho ujistila.
„Dobrá, počkejte tady,“ řekl po chvíli velitel a i se dvěma strážci odběhl pryč.
Asi hodinu tým čekal na místě, neustále pod dozorem ozbrojenců. Pak ale jeden z nich dostal vysílačkou pokyn.
„Máte se dostavit do zdravotnického centra. Pojďte za námi,“ řekl strážce a pistoli uklidil do pouzdra u opasku. Ostatní ho napodobili. Bylo to jasné znamení, že problémy už nebudou.
Zdravotnické centrum se nacházelo v sousedním komplexu. Vše tam bylo čistě bílé a sterilní, tedy přesný opak zbytku základny. Stráže zavedly tým do jednoho z pokojů, u jehož dveří postávali další dva hlídači.
Uvnitř již byla přítomna Falthé s Rosnarem. Na lůžku ležel Erag, byl už při vědomí. Trojice gnómských lékařů akorát obvazovala ránu na jeho břiše. Na stolku vedle ležely operační nástroje umazané od krve, stejně jako dvojice hřebů.
„Co se tu stalo?“ zeptal se malátně Erag, byl pod vlivem látek utišujících bolest.
„Váš generátor, na kterém jste pracoval, byl uloupen,“ řekl Balak.
„Vydával se za vás goblinský infiltrátor, ale už je po něm. Tu krádež chtěl mimochodem hodit na nás,“ dodala Enna.
„Na co ten generátor slouží? Kdo by ho chtěl?“ zeptal se Aloxander.
„Ten generátor… stavěl jsem ho na zakázku trpasličímu klanu Stonefist. Zaplatili předem a docela vysokou sumu. Neřekli, na co ho chtějí, ale neustále se ptali, jak pokračuje jeho výroba, takže ho zřejmě potřebovali dost nutně. Nevím, jak se budou tvářit, až jim řeknu, že je pryč,“ řekl zklamaně Erag.
„Nic jim říkat nemusíte, řekneme jim to sami,“ rozhodl Aloxander.
„Co tím myslíš?“ zeptal se Donthúmir.
„Musíme zjistit, na co ho Trpaslíci potřebují. Tím i přijdeme na důvod, proč někdo nechtěl, aby ho dostali. A mám takové tušení, že těmi budou právě Goblini. Musíme zjistit víc informací.“
„Dobrý nápad,“ řekl Erag.
„Potřebujeme přístup k místnímu meziplanetárnímu komunikačnímu systému.“
„Beze všeho…,“ Erag přikývl a pak se obrátil k veliteli stráže. „Toto jsou mí hosté, mohou se tu pohybovat zcela svobodně a mají přístup ke všem systémům.“
„Ale pane, zabili několik našich mužů….“
„… kteří jednali podle rozkazů nepřátelského infiltrátora!“
Velitel chvíli nic neříkal, ale pak přikývl. „Dobře pane, jak si přejete.“
„Vážíme si jakékoliv vaší pomoci. Zdá se, že jsme všichni zapleteni do tajných plánů nějakého záhadného protivníka,“ řekl Aloxander. „A také se omlouváme, že jsme vás prve unesli. Neměli jsme na vybranou.“
„Chápu to. Ta stejná osoba, co si vás najala, zřejmě stojí i za krádeží mého generátoru. Zjistěte, jak to všechno je, a odměním se vám. Když budete něco potřebovat, zajděte za mnou. Nyní mě nechte odpočívat.“
„Děkuji,“ řekl Aloxander a i s týmem opustil pokoj.

Úvod | Projekt Void © 2009-2024
Původní texty a zdrojový kód nesmí být bez souhlasu šířeny. Stránky založeny na redakčním systému FoxAxe
Web tip: Anime, filmy, hry; Postavy, osobnosti; Mutant Chronicles

Načtení stránky trvalo 0.0156 vteřin