Infiltrátor

1.2.10 - Gediman - Komentáře (1)
10. díl povídky.
Flotila byla již druhý den na cestě k Yletmaru. Aloxander a jeho tým trávili většinu času na palubě Blue Talonu, stále v hangáru Dragon’s Fury, protože jim nebyly přiděleny žádné kajuty. A ani o žádné nežádali. Pohodlí jejich vlastních jim vyhovovalo lépe. Jen Rosnar byl na ošetřovně, pod dohledem Falthé.
Ostatní živě debatovali u kulatého stolu v zasedačce, když do místnosti náhle vběhl Trpaslík v uniformě. Postavil se do pozoru.
„Pane Braccaxi, kapitán si vás žádá na můstku. Okamžitě.“
Aloxander se ani nestačil zeptat proč, Trpaslík zas odběhl. Rychlým krokem ho tedy následoval již známou chodbou.
Vešel na můstek, který byl nyní v plném početním stavu deseti mužů. První, čeho si všiml, byl fakt, že loď neletí v hyper-tunelu. Místo toho stála na místě, v hlubokém vesmíru. Skrz hlavní čelní okno byla vidět jakási loď, její detailní obraz byl promítán na monitorech některých konzol.
„Volal jste mě?“
„Ano, potřebuji znát váš názor,“ řekl Irten a stiskl tlačítko na ovládacím panelu. Začala se přehrávat jasná zpráva.
„Tady civilní loď Ghor, Althirská dopravní gilda! Naše motory jsou přetížené! Nedokážeme je stabilizovat! Hrozí nám zničení! Prosíme, pomozte nám!“
„Hmm….“
„Je to podobné tomu, co jste zažili u Kagliaru?“
„Ano, přetížené motory… až na to, že posádka lodi u Kagliaru mlčela, zřejmě sabotované komunikační systémy, možná všichni mrtví…“
„Navíc žádné civilní lodě gildy, která ani neslouží našemu klanu, netolerujeme. Ta loď by tu vůbec neměla být, riskuje napadení.“
„Je to podezřelé… ale pomozte jim. Pokud i oni mají problém se sabotérem, je to pro nás další příležitost, jak se o záhadném nepříteli dozvědět víc.“
„Dobře,“ řekl Irten a stiskl tlačítko komunikace. „Tady loď Dragon’s Fury, jsme připraveni přijmout vaše záchranné moduly.“
„Děkuji mnohokrát! Jsme vám zavázáni,“ ozval se hlas kapitána lodi.
„Jdu informovat svůj tým,“ řekl Aloxander a odběhl zpět do hangáru. Jeho tým na něj již netrpělivě čekal.
„Co se děje?“ zeptal se Gnornip.
„Narazili jsme na civilní loď s přetíženými motory. Za pár chvil sem dorazí záchranné moduly plné pasažérů a členů posádky. Máme podezření, že mezi nimi bude ukryt goblinský sabotér. Musíme to prověřit.“
„To znamená zkontrolovat všechny evakuované…,“ řekl Gnorip.
„Přesně tak. Zřejmě bude mít opět holografické maskování.“
„Tohle maskování je sice na pohled kvalitní, ale před prošacováním neochrání. Jakýkoliv fyzický kontakt způsobí mírné narušení obrazu,“ řekl Balak.
„To je pravda. Budeme je muset jednoho po druhém prohledat…“
„Nesmí to být ale nápadné, nechceme přece infiltrátora vyprovokovat k nějaké předčasné akci,“ dodala Enna.
„Pravda… nějaká jiná možnost?“ zeptal se Aloxander.
Balak se zamyslel.
„Ano, ještě tu je jedna možnost. Obyčejná infrakamera maskováním také pronikne. Každého z nich prohlédnu.“
„To zní dobře. Jdeme, moduly tu budou každou chvíli.“
Balak si zašel do kajuty pro infrakameru a pak se připojil k ostatním. V hangáru již čekal technický personál a také Irten. Za pár chvil přilétaly první moduly, kompaktní čluny s jednoduchými manévrovacími a brzdnými tryskami. Těžkopádně dosedly na podlahu a jejich dveře se otevřely. Členové posádky v uniformách gildy a desítky pasažérů různých ras se doslova vyhrnuly ven.
„Udržte je pohromadě, ať se nikdo z nich nevzdaluje,“ řekl Aloxander Irtenovi.
Ten přikývl a mávl na ostrahu. Hlídači obklopili hloučky se zbraněmi v rukách, což pasažéry docela zaskočilo.
„Co se to děje?“ zavolal z davu muž v uniformě. „Jsem Parget, kapitán Ghoru. Takhle se chováte k trosečníkům?“
Irten nevěděl co říct. Tázavě pohlédl na Aloxandera, ale Balak celou věc zachránil.
„Musíme… musíme vás vyšetřit… kvůli možnému ozáření.“
„Co?“ podivil se Parget.
„Ano, ozáření. Říkal jste, že vaše loď měla přetížené motory. Mohlo dojít k úniku radiace. Všichni mohou být kontaminovaní. Ale nebojte, mám tady měřící zařízení,“ řekl Balak již sebevědoměji a ukázal na infrakameru.
„Ach tak… ano, je to možné,“ řekl Parget.
„Každého z vás teď zkontrolujeme. Prosím, postavte se do řady,“ řekl Aloxander.
Členové posádky i pasažéři se postavili do fronty a Balak je začal prohlížet kamerou. Dával si pozor na Půlčíky, Trpaslíky a Gnómy, kteří byli podezřelí kvůli své malé velikosti. Jen za ty se mohl případný Goblin maskovat.
Všichni, kteří prošli, se srocovali ve skupině a personál jim přiděloval nouzové kajuty. Celkem přistálo osm modulů, každý z nich měl na palubě asi čtyřicet zachráněných.
Balakův zrak spočinul na Půlčíkovi, který zrovna přicházel na řadu. Zatímco všichni ostatní byli z prohlídky nervózní a netrpělivě čekali na kajutu, tenhle si zachovával chladnou hlavu. Byl oblečen v pracovní kombinéze a v ruce svíral brašnu.
„Tak rychle, ať to mám za sebou,“ prohodil nevrle.
Balak na něj pohlédl přes snímač kamery. Tepelný obraz, který viděl, rozhodně neměl siluetu těla Půlčíka. Výrazná spodní čelist, vyčnívající zuby, dlouhé zašpičatělé uši, nadočnicové oblouky. Goblin. Balak ani nebyl překvapen.
„Jsem v pořádku?“ zeptal se Goblin, netušíc, že jeho převlek je již prozrazen.
„Ano… ano, pane,“ řekl Balak klidně. Nechtěl ho vyprovokovat.
„Můžu jít?“
„Ano, pokračujte. Další prosím!“
Na jeho místo přistoupil další cestující, ale Balak ho ignoroval. Místo toho mávl na Aloxandera, který promptně přispěchal.
„Co se děje?“
„Tamten Půlčík… je to gobliní infiltrátor, přesně jak jsme čekali,“ zašeptal Balak.
„Sakra…“
„Zatím nemá nejmenší tušení, že jsme ho prokoukli. Můžeme toho nějak využít.“
„To je pravda. Dobrá práce. Zatím prohlédni ostatní, ať nikdo nedostane podezření.“
„Dobře.“
Aloxander odešel za Irtenem a Gnornipem, kteří stáli opodál a sledovali houfující se pasažéry.
„Je tu. Gobliní infiltrátor.“
„Proč jste nezasáhli?“ zeptal se Irten.
„Chceme zjistit, co bude nyní dělat. Možná se tak něco dozvíme. Gnornipe, pověs se na něj. Kamkoliv se hne, budeš mu v patách. Zjisti, co má v té brašně.“
„Rozkaz šéfe,“ řekl Gnornip a nenápadně zmizel v davu.
„Irtene, musíme si promluvit s kapitánem Pargetem. Musíme znát přesný letový plán té lodi, kolik pasažérů kde a kdy nastupovalo a vystupovalo.“
„Hmm… dobře,“ Irten se zamračil. Nejradši by toho infiltrátora hned odstřelil.
Kapitán Parget stál ve skupince členů své posádky a o něčem s nimi debatoval. Příchod Irtena a Aloxandera nejdřív vůbec nezaregistroval.
„Kapitáne, musíme si promluvit… někde v soukromí,“ řekl Irten rázně.
„O co jde?“
„Pojďte, a dozvíte se,“ dodal Aloxander a trojice se vydala do poradní místnosti.
Posadili se ke kulatému stolu a sotva se Parget stačil rozkoukat, zahltil ho Irten otázkami.
„Co vaše loď pohledávala v prostoru klanu Stonefist? Neznáte naše nařízení? Všem lodím, které nemají výsostné barvy klanu, zakazujeme létat na naše území, pod pohrůžkou zničení. Rád bych znal váš letový plán. A seznam pasažérů.“
„Eeh… není to naše chyba. Nechtěli jsme sem letět,“ Parget působil zaskočeně, tohle chování zřejmě nečekal.
„Co se stalo?“ zeptal se Aloxander.
„Náš… navigační počítač. Selhal. Vypočítal chybné koordináty pro warpový let. Nevšimli jsme si toho, dokud kormidelník nezaregistroval odchylky v trase. Ale to už bylo pozdě. Chvíli na to strojovna hlásila přetížení reaktoru. Nemohli jsme se hnout z místa… hrozila exploze. Nechápu to. Těsně před odletem ze základny byly motory kompletně zrenovovány. Tohle se vůbec nemělo stát.“
Aloxander a Irten si vyměnili pohledy.
„Na palubě jste měli sabotéra,“ řekl klidným tónem Irten.
Parget se zarazil.
„Ano… Ano, to by mnohé vysvětlovalo.“
„Potřebujeme znát seznam pasažérů, včetně údajů o vyloděních a naloděních,“ řekl Aloxander.
„Dobře, pomůžu. Koho hledáme?“
„Půlčíka. Zřejmě technika, nebo údržbáře. Mimochodem, máte někoho takového v posádce?“
„Ne, ne… Althirská dopravní gilda zaměstnává pouze lidi.“
„Prolétali jste přes území Goblinů? Třeba kmene Bloodsword?“ zeptal se Irten.
„Goblini? Proč najednou Goblini?“ Parget vypadal zmateně.
„Odpovězte!“
„Ne, barbarským rasám se vyhýbáme.“
„Ten Půlčík je ve skutečnosti Goblin v převlečení. Je na palubě této lodi. Než ho chytíme, nebo eliminujeme, chceme mít co nejvíc informací,“ vysvětlil Aloxander.
„Dobře, zajdu si pro letový deník.“
„Nikomu o tomhle neříkejte. Nechceme, aby se tahle informace rozšířila dál a už vůbec nechceme, aby se o tom dozvěděl ten Goblin,“ řekl Aloxander.
Parget přikývl a odešel.
„Proč toho infiltrátora nechytíme a nezačneme vyslýchat?“ zeptal se Irten.
„Tihle infiltrátoři jsou dobří. Nic neprozradí a smrti se očividně nebojí. Vyhrožování ani mučení na ně neplatí. Můj tým ho bude tajně sledovat, možná se tak dozvíme o tom, jak pracuje.“
„Dobře, ale pokud se cokoliv zvrtne, nechci, aby mi tu po lodi pobíhal šílený Skřet se sabotérským výcvikem. Pokud selžete, mí muži ho snadno odrovnají.“
„Pokud ovšem náš Temný elf nebude rychlejší. Ale ano, souhlasím,“ řekl Aloxander a oba muži se vrátili do hangáru.
Všichni pasažéři již byli zkontrolováni a odváděni do svých kajut. Thímiel, Enna, Balak a Donthúmir se vrátili na palubu Blue Talonu, Aloxander je tam následoval.
Gnornip zatím pronásledoval infiltrátora na každém kroku. Zachovával si nejnutnější odstup a snažil se chovat nenápadně. Snažil se zapadnout mezi zachráněné pasažéry, kteří procházeli chodbami ke svým kajutám. Asi to fungovalo, protože Goblin se párkrát podezíravě otočil, ale když viděl jen nic netušící civilisty, pokračoval zase ve své cestě. Jak Gnornip rychle zjistil, jeho cesta nevedla ke kajutě, kterou mu přidělil jeden z důstojníků. Když onen důstojník obrátil svoji pozornost k dalšími tápajícímu pasažérovi, infiltrátor zmizel za rohem a rychlým krokem směřoval k přídi. Gnornip mu dal náskok a pak se pomalu vydal za ním.
„Hej, vy tam. Tam nemůžete,“ ozvalo se náhle za jeho zády.
Gnornip se zastavil a začal hrát překvapeného.
„Co? Ehm… pardon…“
Důstojník se podíval na rozpis.
„Jak se jmenujete?“
„Eh…, ale jo, kajutu už přidělenou mám, já jen hledal… záchod.“
„Toalety jsou opačným směrem,“ řekl důstojník a ukázal za sebe.
„Aha, promiňte. Díky.“
Gnornip se vydal směrem, který mu Trpaslík poradil, ale jakmile zaslechl, jak odchází, zase se otočil a pokračoval za infiltrátorem. Ten už měl náskok dost velký, Gnornip jen doufal, že mu nezmizel ve spleti chodeb.
Chodby byly prázdné, chladné a špatně osvětlené. Zdi i strop byly lemovány kabely a potrubím, ze kterého čas od času unikla pára. Gnornip byl bosý, takže jeho kroky byly zcela neslyšné. To byla jeho výhoda. Nevydával vůbec žádný zvuk. A tak mohl zaslechnout ozvěnu rychlých kroků, která se k němu linula z hloubi chodby. Zvuky byly stále hlasitější, až po chvíli utichly. Infiltrátor se zastavil.
Gnornip přišel na křižovatku a opatrně nakoukl za roh. Spatřil toho infiltrátora, klečel na koleni před dveřmi a šroubovákem odmontovával kryt ovládacího panelu. Kryt odložil na zem a začal se přehrabovat v odhalených kabelech. Pár z nich přepojil a dveře se za doprovodu syčení páry odsunuly do stěny. Infiltrátor uklidil náčiní do brašny a naposledy se rychle rozhlédl na obě strany. Gnornip stačil hlavu na chvíli rychle zastrčit, takže si ho naštěstí nevšiml. Když opět vykoukl, infiltrátor byl už uvnitř.
Gnornip se potichu blížil ke dveřím a naslouchal. Slyšel zvuky mačkání klávesnice. Na vteřinku nakoukl dovnitř. Stačilo mu to. Infiltrátor seděl u jednoho z počítačů, které v té místnosti byly. Byl zády ke dveřím, takže Gnornipa nemohl vidět. Na monitoru přejížděly spousty různých dat. Gnornip opět na okamžik nahlédl, aby viděl, co se děje dál. Infiltrátor zapojil do portů jakýsi externí disk a upřeně sledoval monitor. Když stáhnul, co potřeboval, disk odpojil a strčil do torny. Gnornip rychlým tichým krokem zmizel zpátky na křižovatku. Infiltrátor vykročil ze dveří a znovu se rozhlédl. Pak se vydal cestou zpět.
Gnornipovi zatrnulo. Vracel se stejnou cestou. Gnornip měl pár vteřin na to, aby se někde schoval. Naštěstí to bylo poměrně snadné, protože parní potrubí bylo v těchto místech dost řídké. Téměř na poslední chvíli se mu podařilo zalézt pod tlustou trubku. Byl přitisknutý k zemi, jak nejvíc to šlo, snažil se nedýchat. Z infiltrátora viděl jen jeho nohy, jak se rychle blíží.
Pak Gnornip uslyšel prudké zasyčení a ucítil nával nesnesitelného horka na svém levém rameni. Z ventilu trubky, pod kterou se schovával, právě unikla dávka páry. Tohle nečekal. Nedokázal se proto udržet a sykl bolestí. Jen krátce, ale docela hlasitě. Infiltrátorovy nohy se náhle zastavily. Na chvíli zůstal stát, ale pak udělal pár nejistých kroků vzad, takže nyní stál těsně nad ním. Gnornip se připravoval na své odhalení. Vzhledem ke své silně nevhodné pozici ale vůbec netušil, jak by se mohl bránit.
Naštěstí ho zachránil vzdálený zvuk kroků, dva páry těžkých vojenských bot. Slyšel hlasy dvou Trpaslíků, o něčem spolu vzrušeně debatovali. Infiltrátor se vylekal a zmizel. Kroky pak odezněly, ale Gnornip ještě zůstával v úkrytu. Teprve když měl jistotu, že jsou všichni pryč, opustil jeho bezpečí. Zkontroloval si rameno, měl ho jen opařené. Mohlo to být i horší. Na nic dalšího nečekal a rozběhl se za infiltrátorem.
Znovu zaslechl jeho kroky o deset metrů dál. Tentokrát zabočil do jiné chodby. A zase se zastavil. Gnornip ho opět sledoval zpoza rohu. Tentokrát klečel na zemi, uprostřed křižovatky dvou širokých chodeb. Z torny vytáhl zařízení se složenou anténou, kterou rychle rozložil. Zapojil k tomu onen externí disk a stiskl několik tlačítek. Zařízení se aktivovalo. Infiltrátor se znovu rozhlédl na všechny strany a pak odběhl do hlubin další chodby. Zařízení ale nechal na místě, což Gnornipa překvapilo. Chvíli netušil, co se bude dít. Nedělo se nic. Infiltrátor se pro něj stále nevracel.
Gnornip tedy opustil úkryt a pomalu se k té věci přiblížil. Prohlédl ji ze všech stran. Nebyla to žádná nálož, vypadalo to spíš jako vysílač. Začalo to dávat smysl. Ať už infiltrátor v té počítačové místnosti stáhl cokoliv, nyní to hodlal odeslat svým pánům. Vysílač měl malý digitální displej, na kterém se ukazovala příslušná frekvence a stav odesílaných dat. Gnornip dlouho neváhal a externí disk škubnutím odpojil.
Nešlo mu ale do hlavy, proč to tu infiltrátor nechával takhle bez dozoru. Jistě, chodby byly prázdné, posádka se zdržovala na svých místech. Zařízení by si určitě nikdo nevšiml včas. Ale mohl by si ho všimnout kdykoliv poté, pokud ho ovšem infiltrátor nehodlal zase sebrat. Potom ale Gnornipovi hlavou bleskla mnohem horší varianta. Nechal to tu takhle ležet, protože už nebude nikdo, kdo by si toho všiml! A dost možná, že už nebude ani tahle loď!
„Strojovna,“ řekl Gnornip nahlas a zaťal pěsti zlostí.
Rozběhl se za infiltrátorem. Tentokrát na utajení kašlal. Musel ho zastavit dřív, než ve strojovně napáchá škody s již dobře známými následky.
Infiltrátor znovu získal velký náskok a pravděpodobně i on běžel z plných sil. Strojovna byla rychle na dosah. Gnornip zaslechl dvojici krátkých zacvakání a pak hluk pádu dvou těl k zemi vycházející zpoza rohu jen pár metrů před ním. Doběhl na to místo. Před ním byly dveře do strojovny, otevřené dokořán. A u nich leželi dva Trpaslíci, s šipkami zaraženými hluboko v lebce, jen stabilizační křidélka vyčnívala ven. Byli mrtví, ani neměli šanci zareagovat. Zbraně měli stále v pouzdrech u pasu.
Gnornip si jednu z nich vzal, byla to harpunová pistole. Potěžkal ji v ruce a odjistil. Chytil ji obouruč a opatrně vstoupil. Strojovna byla velká, zaplněná potrubím místy tak hustým, že nebylo možné projít skrz. Osvětlení zajišťovaly jen chabé mdlé zářivky, takže některé kouty strojovny byly stále zahaleny ve tmě. Z mnoha desítek ventilů neustále unikala pára, která u stropu zase kondenzovala a tak z různých míst kapalo a podlaha byla mokrá. Gnornip se blížil k obrovskému válcovitému kotli. Čím blíž byl, tím větší horko bylo kolem. Měřiče ukazovaly teplotu kolem padesáti stupňů. Kotel byl z obou stran obklopen obrovitými hlučnými písty, které poháněly rotující tryskové gondoly na bocích trupu.
Gnornip procházel opatrně kolem strojů a mezi trubkami. Nesměl se nechat vyrušit, protože infiltrátor mohl být kdekoliv. Náhle o něco zakopl. Rychle se podíval na zem. Byl to Trpaslík v pracovní kombinéze, ležel v kaluži své krve. Gnornip pozvedl zbraň do úrovně očí a těkal jí z místa na místo. Každý sykot ventilu, každý pohyb hřídele upoutával jeho pozornost.
Všiml si červeně blikající kontrolky u jednoho ukazatele. Teplota překročila bezpečnou mez a stále se zvyšovala. Další ventily se probudily k životu a začaly vypouštět páru. Mezi potrubím se mihla postava, Gnornip tím směrem zamířil, ale vystřelit nestačil.
Blížil se k její pozici, krok za krokem. Mezi stroji spatřil infiltrátora, přecházel od jednoho kontrolního panelu k druhému a na každém stiskl několik tlačítek a zatahal za několik pák. Měřič tlaku v pístech začal hlásit neúnosné hodnoty. Ozvalo se několik varovných zahoukání a všude začaly blikat červené majáky. Infiltrátor ještě ale nebyl hotov. Přistoupil k panelu, který dle cedule ovládal dávkování karboplastových bloků. Vytáhl páku na maximum.
Gnornip už nemohl déle čekat. Vykročil z úkrytu, se zbraní stále namířenou na infiltrátora. Neváhal a stiskl spoušť. Ale ne tak rychle, jak by měl. Infiltrátor na poslední chvíli uhnul hlavou, takže harpuna skončila zaseklá v panelu. Teprve nyní se dozvěděl, že tu není sám. Bleskově tasil svoji šipkovou pistoli a několikrát na Gnornipa vystřelil. Ten se sice stačil skrýt, ale infiltrátor mu zatím zmizel.
Gnornip přiskočil k panelu a stáhl páku dávkování na původní hodnotu. Potom pokračoval v hledání svého protivníka. V tom hluku ho nebylo možné zaslechnout. Ani svůj skvělý čich nemohl použít, Goblin svůj zápach opět kryl. Gnornip byl nervózní, nepřítel mohl být kdekoliv.
Ozvalo se povědomé cvaknutí a okamžik poté se do Gnornipova levého ramene zaryla kovová šipka. Křikl, částečně bolestí, částečně překvapením. Do míst, odkud výstřel zřejmě přišel, poslal několik harpun. Dvě harpuny se odrazily od kovové konstrukce, což vytvořilo spršku jisker. Další zmizely ve tmě. Infiltrátor spustil palbu, tentokrát se ale šipky neškodně svezly po podlaze a nebo zůstaly v podpěrách. Gnornip ale nyní věděl, že protivníkovu pozici odhadl dobře. Udělal pár kroků stranou a prolezl pod tlustou trubkou. Tak se dostal na vhodné místo, protivníka měl jako na dlani. Tentokrát mu nesměl utéct.
Vystřelil. Harpuna pronikla infiltrátorovým ramenem a přibodla ho ke stěně. Jenže protivník se nevzdával. Harpunu si volnou rukou vytrhl, jako by se nic nedělo. Skřeti necítí bolest. Díky holografickému převleku ani nebyla vidět žádná krev. Gnornip ale v jeho tváři spatřil zlost. Infiltrátor se ukryl za potrubí a nehodlal připustit, aby se mu Půlčík dostal na kůži. Znovu zahájil palbu, ale opět šlo všechno mimo.
Gnornip zkontroloval svoji munici. Zbývala mu jedna harpuna. To bylo špatné.
Rozhlédl se kolem, hledajíc něco, co by mu pomohlo. Pak si všiml teploměru, který ukazoval velmi vysokou teplotu v tom potrubí, za kterým se infiltrátor schovával. Gnornip se usmál. Namířil pistoli na jednu z tenčích trubek a vystřelil. Harpuna projela trubkou skrz naskrz. Mohutný proud rozžhavené a natlakované páry ihned následoval, a přímo infiltrátorovi do obličeje. Kdyby cítil bolest, řval by. Takhle byl zřejmě jen šokován náhlými popáleninami, které zničily jeho obličej a uvařily jeho vnitřnosti. Udělal několik vrávoravých kroků vzad a rukama mával kolem sebe ve snaze páru rozptýlit. Nebylo mu to ale nic platné. Lapal po dechu, jeho svaly se začaly svírat v křečích, nakonec padl k zemi a ještě chvíli sebou škubal. Potom se už ale nehýbal.
„Hahááá!“
Gnornip se radostně zasmál. Ale ještě musel něco zařídit.
Po letmém průzkumu spatřil velín. Byl vysoko, skoro až u stropu, aby měla obsluha dobrý rozhled na celou strojovnu. Vylezl po žebříku tak rychle, jak mu to jeho zraněné rameno dovolovalo, a přiskočil k interkomu.
„Hej, haló! Tady strojovna. Máme problém s motory. Přetížení.“
„Jak moc je to vážné?“ ozval se hlas z můstku.
„Nejhorší jsem zažehnal, ale jinak se v tom moc nevyznám. Pošlete sem techniky.“
„Dobře, hned tam jsou.“
Gnornip si konečně oddechl a otřel pot z čela. Slezl zase dolů a protože se cítil dost unaveně, opřel se o zeď a odpočíval.
Technici obtěžkaní nářadím dorazili za okamžik, následovaní kapitánem Irtenem. Přišel také Aloxander, Balak a Enna. Technici se ihned rozběhli k ovládacím panelům a kontrolovali stav strojů. Rychle dávali všechno do pořádku a tak varovné majáky a sirény za chvíli utichly.
„Infiltrátor?“ zeptal se Irten.
„Ano… dostal jsem ho,“ řekl Gnornip. „Leží támhle u těch trubek.“
„Dobrá práce,“ řekl Aloxander pochvalně a poplácal ho po zdravém rameni. „Tohle bude chtít ošetřit,“ dodal, když spatřil šipku zaraženou v tom druhém.
„To nespěchá…“
„Co přesně dělal?“ zeptala se Enna.
„Nejprve stáhnul nějaká data z počítačové místnosti, na přídi lodi… A chtěl je odeslat pomocí vysílače, ale v tom jsem mu zabránil.“
„Jakého vysílače?“ zeptal se Balak.
„Nevím… takový malý, přenosný. Leží na křižovatce v hlavní chodbě. A je tam taky disk s daty, které chtěl poslat.“
„Dobře, tohle si rád prohlédnu,“ řekl Balak a odběhl pro něj.
K Irtenovi přišel jeden z techniků.
„Pane, stav strojovny je stabilizován, poškození jsou jen malá. Všech pět členů posádky, kteří tu zrovna pracovali, je mrtvých.“
„Hlavně, že doletíme k centrální planetě.“
„Ano pane, to doletíme,“ ujistil ho technik.
„To je dobře,“ řekl Irten a s nadšením se obrátil k Aloxanderovi. „Zdá se, že váš tým opět významně pomohl našemu klanu. Jsme vám opět zavázáni.“
„Děkuji.“
Enna zatím zkontrolovala infiltrátorovo tělo, ze kterého se kouřilo. Maskování bylo stále zapnuté, ale Enna ho vyškubnutím kabelů na hrudi snadno vypnula. Spatřila Goblinovu tvář, silně opuchlou a pokrytou velkými puchýři. Vypadalo to odporně. Se silným znechucením ho prošacovala, ale zdálo se, že vše, co ke své misi potřeboval, měl v torně. Ta ležela opodál, ale uvnitř bylo jen nějaké nářadí a dva zásobníky náhradní munice.
„Odneste ho, začíná zase páchnout,“ zavolala na dva Trpaslíky stojící opodál.
„Něco zajímavého?“ zeptal se Aloxander.
„Ne, nic. Pokud tu měl nějaký úkol, tak jen ukrást a odeslat data a zničit tuhle loď.“
„Tak jdeme, tady stejně už víc nepomůžeme.“
Aloxander a Enna se vrátili na Blue Talon a čekali tam s ostatními na Balaka. Gnornip zatím odešel na ošetřovnu, kde se ho ujala Falthé.


Úvod | Projekt Void © 2009-2018
Původní texty a zdrojový kód nesmí být bez souhlasu šířeny. Stránky založeny na redakčním systému FoxAxe
Web tip: Anime, filmy, hry; Postavy, osobnosti; Mutant Chronicles

Načtení stránky trvalo 0.0112 vteřin