Únos

9.7.09 - Gediman - Komentáře (0)
4. díl ilustrační povídky.
Skupinka ztuhla leknutím, ale jen na chvíli, protože ihned poté ji obklopili strážci s namířeními puškami.
„Soudce dorazil. Nyní budete souzeni za krádež pokladu…. A pokus o útěk z vězení!“ křikl jejich velitel a gestem svým podřízeným naznačil, aby je odvedli.
„To jsme si tedy pomohli,“ zamručel naštvaně Rosnar pod vousy.
Všichni ostatní raději nic neříkali. Strážci je odvedli dlouhou chodbou zřejmě do sousední budovy. Tam byla malá síň s několika řadami lavic a vyvýšeným pultem pro soudce. Zatím tu kromě nich ale nikdo nebyl. Skupinka se posadila do lavic v první řadě, přesně jak ji strážci pokynuli. Velitel se posadil do křesla vedle pultu a s opovržením si prohlížel domnělé provinilce.
Za chvíli do místnosti vešel postarší soudce v černém hábitu, doprovázený mužem podobného věku v pestrém honosném kabátu ze zlatých a stříbrných nití. Soudce přistoupil za pult, zatímco jeho společník se posadil po druhém boku.
„Soud planety Jokyra, financovaný Jokyrským bankovním cechem, může začít!“ provolal soudce. „Žalobcem je guvernér vyloupené banky,“ pokynul na zlatem ověšeného muže, „a svědkem je velitel bezpečnostních sil zdejšího okrsku,“ pokynul na velitele.
„Tenhle soud není veřejný?“ zeptal se tiše Gnornip Donthúmira, který seděl vedle něj.
„Zřejmě ne. Ale něco mi říká, že poprava veřejná bude.“
„Ticho tam!“ okřikl je soudce a zahájil svoji řeč. „Jste obviněni z vyloupení banky…“
„… a útěku z vězení,“ dodal velitel stráže.
„… a útěku z vězení,“ zopakoval soudce. „Máte něco na svoji obhajobu?“
„Máme důvodné podezření, že za bankovní loupež může Shadowhornské království, přesněji řečeno loď Starbolt,“ řekl Aloxander, přičemž se postavil a z kapsy vytáhl objevený vysílač.
„Ukažte mi to,“ řekl soudce.
Aloxander přistoupil k pultu a vysílač mu podal.
„Je to elfská rušička ochranného pole kombinovaná s vysílačem zaměřovacího signálu pro teleportační zařízení.“
Soudce si zařízení prohlížel ze všech stran.
„To je velmi zajímavé… neříkal jste náhodou, že za loupež může Shadowhornské království? To je lidské království.“
„To sice ano, ale…,“ Aloxander to chtěl vysvětlit, ale soudce ho přerušil.
„A vůbec, kde jste k tomu přišli?“
„Bůh Vakmir…,“ Aloxander byl ale opět přerušen.
„Ticho! Mě to stačí jako důkaz, že za vyloupením stojíte vy!“
„Ale…,“
„Sednout!“
Aloxander už nic neříkal a sednul si na lavici.
„To jsi to tedy pěkně vylepšil…“ řekl Rosnar a nasadil zamračený výraz.
„Slyšte můj rozsudek! Za vyloupení banky Jokyrského bankovního cechu a útěk z cely vás všechny odsuzuji k trestu smrti zastřelením!“
„Skvělé…“ zabručel Rosnar.
„Poprava bude zítra ráno, na náměstí,“ pronesl ještě soudce a pak i s guvernérem banky odešel pryč. Velitel gardy přikázal strážcům, aby odsouzence odvedli zpět do cely. Nikdo nekladl žádný odpor. Tentokrát velitel před celu postavil čtyři hlídače, kterým přikázal střílet, jakmile se vězni znovu pokusí o útěk.
„Máte nějaký plán?“ zeptala se tiše Falthé.
„Pracuji na něm…,“ odpověděl Aloxander.
„Můžu se pokusit o seslání nějakého kouzla… ale rozhodně ne teď a tady,“ řekla Enna.
„Mohl bych se modlit k Vakmirovi…,“ navrhl Thímiel.
„Napadla tě možnost, že Vakmir nechce, abychom žili? Třeba si naše problémy pěkně užívá," podotkl Donthúmir.
„Nebo s námi má nějaké vyšší plány,“ odpověděl Thímiel.
„O čem si tam povídáte?“ okřikl je jeden z hlídačů. „Ticho tady bude!“
Tím byla diskuze ukončena. Skupinka seděla na lavici a v duchu uvažovala o tom, co se bude dít. Nikdo z nich si nechtěl připustit, že by už zítra měli být mrtví. Protože zde nebyla okna, nebylo možné říct, jaká denní doba je. Na skupinku ale postupně začala padat únava a tak za pár hodin usnula.
Probudil je až velitel gardy.
„Vstávat! Poprava se blíží!“ křikl a zasmál se.
Energetické pole cely se vypnulo a hlídači vyvedli rozespalé dobrodruhy ven. Vedli je chodbou až ven, na náměstí, které už bylo plné přihlížejících. Na vyvýšeném pódiu byl přítomen soudce a popravčí četa.
„Máš už nějaký plán?“ zeptal se Gnornip Aloxandera, ale ten jen pokrčil rameny.
Hlídači je přivedli na pódium a připoutali ke kůlům, pro každého odsouzence jeden. Popravčí četa se připravila a její velitel tázavě pohlédl na soudce. Ten mu odpověděl mírným pokývnutím hlavy.
„Zalícit!“ přikázal velitel.
Odsouzenci si vyměňovali poslední pohledy.
„Zamířit!“
Odsouzenci už jen zavřeli oči a čekali.
„Pal!“
V rychlém sledu za sebou se ozvalo několik výstřelů a pak nastalo ticho.
Ale nedávalo to smysl.
Aloxander otevřel oči a opatrně se rozhlédl kolem. Svět se přestal hýbat. Popravčí četa, soudce i celá veřejnost zamrzla uprostřed pohybu. Stejně tak i mraky a ptáci na obloze. A projektily z pušek, které se vznášely jen pár centimetrů před hlavami odsouzenců.
„Enno?“
„Co je?“ odpověděla překvapeně.
„Zastavila jsi čas?“
„Ne, to jsem nebyla já.“
„Vakmir?“ zeptal se Gnornip.
„Ne… tohle není jeho způsob pomoci,“ vysvětlil Thímiel.
Ve strnulém davu přihlížejících se náhle cosi pohnulo. Donthúmir si toho všiml jako první.
„Hej! Tamhle!“
Byla to postava v hnědém rouchu s kápí přes hlavu. Prodírala se lidmi přímo ke schůdkům na pódium. Kápě ji vrhala tmavý stín na obličej, takže její identita byla skryta. Přistoupila před odsouzence a chvíli si je prohlížela.
„Dobré…“ pronesla. Její hlas byl čímsi zdeformován, takže nebylo možné poznat, zda-li je to muž nebo žena.
„Komu vděčíme za záchranu?“ zeptal se po chvíli Aloxander.
„To není podstatné. Podstatné je proč.“
„A proč?“
„Mám pro vás… nabídku,“ řekla postava a pomalým krokem chodila sem a tam, přičemž si měřila každého z odsouzenců od hlavy k patě.
„Posloucháme.“
„Je to úkol. Když ho splníte, nechám vás. Když ne, najdu si vás a zabiji.“
„Bereme ho,“ vyrazil ze sebe Aloxander.
„Ani vás nezajímá, co je to za úkol?“
„Ať je to cokoliv, je to určitě lepší než tahle poprava,“ řekl Donthúmir.
„Jste si jisti?“
„Samozřejmě!“
Postava udělala gesto rukou a pouta všech se otevřela. Dobrodruzi odstoupili od kůlů, pro jistotu mimo dráhu kulek.
„Leťte na planetu Remelich a odstraňte jejího vládce. Je mi jedno jak. Ale vězte, že na to máte jen týden.“
„To je vše?“
„Ano. A nyní jděte, ten čas nezůstane zastaven napořád.“
Dobrodruzi už na nic jiného nečekali a rozběhli se ke své lodi. Ta stála pořád na stejném místě a kupodivu ji nikdo nehlídal. Rampa byla sesunutá a tak po ní vyběhli nahoru. Zrovna v tu chvíli se okolní čas opět dal do pohybu.
„Rychle Enno, dostaň nás odsud!“ přikázal Aloxander.
Jakmile byli všichni na palubě, rampa se zavřela a motory se nahodily. Blue Talon se vznesl do vzduchu a nejvyšší možnou rychlostí opustil atmosféru. Bude ještě trvat několik minut, než úřady přijdou na to, co se vlastně stalo.
„Remelich? Kde to je?“ zeptal se Aloxander.
Enna zapátrala v lodní databázi.
„Sektor Forgefield, subsektor Ironlar. Maximální rychlostí tam budeme za čtyři dny.“
„Forgefield?“ zeptal se Balak.
„Ano, Forgefield. Území nejmocnější frakce Gnómů, rodu Arcspark.“
„Slyšel jsi někdy něco o té planetě?“ zeptal se Aloxander.
„Ano. Je to velmi významné vědecké místo. Rod Arcspark tam již několik staletí provádí nejdůležitější experimenty.“
„Proč by chtěl někdo zabít tamního vládce?“
„Těžko říct. Důvodů může být mnoho.“
„Na to přijdeme, až tam budeme. Enno, zatím nastav maximální rychlost. A pošli všechny informace o té planetě do poradní místnosti. Sestavíme plán.“
Blue Talon aktivoval hyper-motory a ve vteřině byl mimo dosah Jokyry. Posádka se zatím sešla na poradu. Holoprojekce ukazovala Remelich a její dva měsíce, Remelich M1 a Remelich M2. Remelich byla pouštní planeta se suchým podnebím, veškerá voda se vyskytovala jen v podzemí. Naštěstí zde nepanovalo příliš velké horko. Na povrchu stálo několik vědeckých komplexů, podle posledních informací velmi dobře opevněných.
„Přistaneme někam do pouště, poblíž jednoho z těch komplexů. Pěšky pak půjdeme dovnitř a zjistíme, kde se nachází vůdce,“ řekl Aloxander.
„Můžeme počítat s problémy na orbitě?“ zeptal se Donthúmir.
„Vzhledem k důležitosti té planety, nejspíše ano,“ řekl Balak. „I kdyby na orbitě nebyly žádné lodě, ty komplexy budou mít určitě dost silných zbraní na to, aby nás mohly sestřelit.“
„Proto se musíme přiblížit nenápadně. A po splnění úkolu utíkat velmi rychle,“ dodal Aloxander.
„Nikdo nesmí získat žádné podezření. Navíc, vládce takovéhle planety bude jistě dobře hlídán,“ řekl Balak.
„A taky jsme chtěli zjistit, proč ho vlastně máme zabít…“ připomněl Gnornip.
„No, ve skutečnosti ho máme jen odstranit. Tak zněl úkol doslova. Nemusíme ho nutně zabíjet,“ řekl Thímiel.
„Uděláme to, co bude nejjednodušší,“ rozhodl Aloxander.
„Co když ten… Zadavatel… blafuje?“ zeptala se Falthé. „Kromě toho, že je to velmi schopný kouzelník nebo kněz, o něm nic nevíme.“
„To je sice pravda, ale musíme počítat s možností, že své hrozby může naplnit,“ řekl Donthúmir. „Práce pro takovéhle lidi je vždycky nejhorší. Když selžete nebo utečete, můžete si být jisti, že s vámi pořádně zatočí.“
„Přesně tak, nemáme na vybranou,“ řekl Aloxander. „Další otázky?“
Nikdo další už nic nechtěl.
„Dobře, takže porada je ukončena. Vraťte se do svých kajut a zabalte si.“
Zbytek cesty probíhal obvyklým způsobem. Aloxander a Rosnar cvičili s nejrůznějšími chladnými zbraněmi a Donthúmir kontroloval své těžké palné zbraně. Ostatní si hleděli svých věcí. Balak byl zklamán, že soudce si tu elfskou rušičku nechal u sebe. Kdyby ji tu měl, mohl by ji podrobněji prozkoumat palubním vybavením.
Jinak byla ale celá posádka perfektně připravena na další misi. Blue Talon vyplul z hyper-tunelu poblíž Remelichu, na jejíž orbitě naštěstí žádná flotila nebyla. Bylo tu ale něco, s čím nepočítali. Na obou měsících byly malé stanice s neznámým účelem. Balak byl přesvědčen, že patří k orbitální obraně. Stanice ale nevykazovaly žádnou aktivitu a tak Blue Talon mohl v klidu proletět až do atmosféry.
Přistál asi kilometr od jednoho z komplexů, na vrchol nízkého skalnatého pohoří. Byl zde skryt za velkými balvany. Posádka vystoupila a zajistila nejbližší okolí. Podle očekávání bylo čisté. Gnornip šel jako první a prozkoumával terén dalekohledem. Donthúmir se vyzbrojil samonabíjecí railgunovou puškou, kterou vlastnoručně předělal na ostřelovací verzi. Kromě ní si vzal ještě dvojici automatických railgunových pistolí. Rosnar si vzal dvojici jednohlavých jednoručních sekyr a Aloxander obouruční meč. Ostatní se vyzbrojili jen lehce.
Vědecký komplex stál na obzoru. Bylo to několik desítek budov pokrytých anténami, satelity a různými věžemi. Gnornip to prohlédl dalekohledem, ale z téhle vzdálenosti nedokázal zachytit žádné známky něčí přítomnosti.
Skupinka se přibližovala poměrně rychle. Za chvíli stanula u perimetru, který byl tvořen vysokým elektrickým plotem s jednou bránou. Na ovládacím panelu brány byla malá kamera. Aloxander k ní přistoupil.
„Chceme mluvit s místním vůdcem. Je to naléhavé.“
„Kdo jste?“ ozval se hlas s reproduktoru.
„Jsme… přátelé,“ řekl Aloxander.
Náhle se po obou bocích brány ze země vysunuly obranné věže a své těžké zbraně namířily na skupinku.
„Proč jste ozbrojeni?“ ozval se znovu hlas.
„Jsme nájemní ochránci. Máme podezření, že vůdci hrozí nebezpečí,“ dodal sebevědomě Aloxander.
Následovala chvilka ticha. Donthúmir se připravil rychle tasit své pistole, Enna zase seslat nějaké ochranné kouzlo. Nic z toho ale nebylo potřeba, protože obranné věže se zase zasunuly. Obě křídla brány se odsunuly do stran.
„Můžete pokračovat do budovy před vámi,“ ozval se hlas.
„Děkujeme,“ řekl Aloxander a rukou naznačil, aby ho ostatní následovali.
Skupina vešla do velké budovy, která byla tvořena jedinou halou. Ta však byla téměř přeplněná potrubími, kabely a ventily, ze kterých neustále unikala pára. Aloxander se vydal jedinou možnou cestou, která mezi tím vším vedla, ostatní ho opatrně následovali. Kvůli oparu nebylo možné vidět na její konec. Balak se rozhlížel kolem a snažil se přijít na funkci téhle budovy, ale marně.
Pak se konečně dostali na konec chodby, kde se nacházela plošina výtahu. Všichni se na ní postavili a Aloxander pak stiskl tlačítko. Plošina začala sjíždět do hlubin pod budovou, což bylo nějakých dvě stě metrů. Sjela do prostorné haly, kde již čekala dvojice ozbrojených Gnómů.
„Vítejte v komplexu C-5. Pojďte za námi,“ řekl Gnóm.
„Chceme mluvit s vůdcem planety,“ řekl Aloxander.
„Ano, jistě.“
Gnómové je zavedli do temné místnosti plné monitorů. Kromě desítek malých tu byl jeden velký, zabírající celou jednu stěnu. Jeden z Gnómů se posadil a zadal několik údajů na klávesnici. Na to se na hlavním monitoru objevil starý holohlavý Gnóm s šedým knírem.
„Co se děje?“ ozval se.
„Pane, tihle s vámi chtějí mluvit.“
„Kdo jste?“ zeptal se starý Gnóm.
„Nájemní ochránci. Hrozí vám nebezpečí. Naším úkolem je dostat se k vám a hlídat vás,“ řekl Aloxander.
„Kdo vás posílá?“
Aloxander nevěděl co říct, ale Balak ho zachránil.
„Bezpečnostní úřad rodu Arcspark. Najal nás, ale nic víc nám neprozradil.“
Vůdce Balakovi, jakožto Gnómovi, věřil zřejmě víc. A zřejmě si byl i vědom toho, že mu skutečně hrozí nebezpečí, protože ochranu neodmítl.
„Dobrá, můžete se přesunout do komplexu C-1, čekám vás tu.“
Gnómský hlídač přikývl a vůdce zmizel z obrazu.
„Následujte nás.“
Skupinka šla za hlídači dále do hlubin komplexu. Dorazili ke kabině jakési podzemní dráhy. Nastoupili dovnitř a kabina se rozjela vysokou rychlostí do přímého tunelu. Po deseti minutách se zastavila a hlídači vyvedli skupinku ven. Nyní se nacházeli v chodbě, zakončené masivními kovovými dveřmi. U nich stáli dva další hlídači. Jakmile spatřili své kolegy, jeden z nich vyťukal kód do malého panelu a dveře se pomalu otevřely.
„Vydejte se po schodech nahoru, do velínu,“ řekl hlídač. „My tu na vás počkáme.“
Skupinka prošla dveřmi a objevila se na kovové lávce v obrovské kulovité hale, která měla v průměru snad tři sta metrů. Přímo uprostřed haly byl pomocí trubek zavěšen nějaký druh generátoru, ze kterého šlehaly mohutné elektrické výboje. Lávka však byla obalena ochranným silovým polem, takže jí výboje nic nedělaly.
„Co to je?“ zeptal se udiveně Thímiel.
„Nemám ponětí, možná se tu testuje nějaký zdroj energie,“ odpověděl Balak.
„Jdeme,“ řekl Aloxander a vykročil jako první.
Na konci lávky byl servisní ochoz obklopující generátor, na jehož vrcholku se nacházel velín. Tam vedlo malé schodiště, po kterém skupinka vystoupala. Dveře do velínu byly již otevřené a tak mohla vkročit dovnitř.
Bylo tu několik kontrolních monitorů a u nich křesla, která ale byla prázdná. Uprostřed místnosti byl hlavní počítač, u kterého seděl vůdčí Gnóm.
„Vítejte. Jsem Erag Arcspark, vůdce této planety a všech jejích výzkumných komplexů.“
„Já jsem Aloxander Braccax, velitel týmu. Přejděme rovnou k věci.“
„Jsem pro.“
„Můžete nám osvětlit, před kým vás máme hlídat?“
„Mám mnoho nepřátel…,“ řekl Erag na rovinu.
„Existuje tu možnost, že jeden z nich pochází z planety Jokyra?“ zeptala se Enna.
„Jokyra? Hm…,“ Erag zapřemýšlel. „Takovou planetu ani neznám.“
„A co třeba Shadowhornské království? Někdo z něj?“ zeptala se Falthé.
„Shadowhornské království… Pro něj jsem kdysi něco dělal… Ale už nevím co to bylo. Rozhodně to nejsou nepřátelé.“
„Řekneme to přímo… Před čtyřmi dny jsme mluvili s jistou osobou, která se vás chce zbavit. Ta osoba je buď kouzelník nebo kněz. A vzhledem k tomu, co nám ukázala, tak zřejmě od boha Xima. Nevíme jestli je to muž nebo žena, má hnědé roucho s kápí a její hlas je něčím deformován,“ vysvětlil Thímiel.
„Nevím, tuhle osobu neznám.“
Donthúmir odtáhl Aloxandera stranou, aby je Gnóm neslyšel.
„Tohle nikam nevede. Je na čase splnit náš úkol.“
„Máme jinou možnost?“
„Ne,“ řekl rázně Donthúmir.
„Dobrá…,“ Aloxander se zamyslel. „Uneseme ho.“
„Únos?“
„Nemůžeme ho jen tak zabít. Nejsme nájemní vrazi.“
„Tak dobře, ty jsi tu šéf.“
Oba se pak vrátili zpět.
„Eragu, věc se má bohužel jinak,“ řekl Aloxander klidně.
„Jak to myslíte?“ zeptal se Erag nechápavě.
„Nyní půjdete s námi a nebudete dělat žádné potíže,“ odpověděl stroze Aloxander a Donthúmir na to tasil obě pistole. Erag se zmateně rozhlížel po ostatních, ale ti přistoupili na Aloxanderovo rozhodnutí a taktéž tasili zbraně.
Skupinka i se zajatcem vyrazila zpátky. Jak se blížili ke dveřím a čtveřici hlídačů, všichni byli nervóznější. Jen Donthúmir si zachovával chladnou hlavu.
„Projdeme naprosto klidně. Řekneš jim, že s námi jedeš do komplexu C-5,“ pohrozil mu pistolí, kterou celou dobu nenápadně mířil na jeho záda.
Erag nic neodpověděl.
„Pane?“ zeptal se jeden ze strážců, když procházeli kovovými dveřmi.
„Vedu hosty zpět do C-5,“ řekl Erag roztřeseným hlasem.
„Odvezeme vás,“ řekl hlídač a kývl na svého kolegu.
Donthúmir pochopil, že tohle je komplikace.
„Není třeba, trefíme sami,“ odpověděl rázně.
„Přesto pojedeme, stejně se musíme vrátit na naše stanoviště,“ řekl hlídač.
Donthúmir už nic neříkal, další odmítání by bylo podezřelé.
„Dobře, děkujeme,“ odpověděl místo něj Aloxander.
Skupinka, Erag i dvojice hlídačů nastoupila do kabiny podzemky, která se následně rozjela stejnou cestou zpět. Jeden hlídač seděl u ovládacího panelu a dával pozor na cestu. Druhý seděl na sedadle vedle Eraga a prohlížel si ostatní. Ti se snažili chovat co nejvíce přirozeně, ale moc jim to nešlo. Enna neustále těkala pohledem mezi Aloxanderem a hlídačem a Rosnar se nervozitou potil. Jen Donthúmir, který seděl vedle Eraga z druhé strany, byl stále klidný a stále na něj mířil pistolí, nyní ukrytou pod dlouhým kabátem.
„Pane, vážně vám hrozí nebezpečí?“ zeptal se najednou hlídač.
„Ehh…,“ Erag chtěl něco říct, ale Aloxander ho přerušil.
„Ano, hrozí mu. Až se ubytujeme, předáme mu další informace.“
„Ubytovny pro hosty jsou ale v sektoru C-2,“ hlídač se zarazil.
„Nejdřív jedeme pro ty informace,“ vymluvila se Falthé a mírně se pousmála.
Když podzemka konečně zastavila, skupinka vystoupila.
„Další cestu zvládneme sami,“ ujistil hlídače Aloxander a ti tentokrát souhlasili.
Skupinka s Eragem nyní pokračovala k výtahu, vyjela do přízemí a rychlým krokem vyšla ven z budovy a poté ven z komplexu. Jak míjela bránu a zbraňová stanoviště, všichni se opět připravili na boj, ale zbraně zůstávaly zasunuté.
„Kdy mi řeknete, co se to tu vlastně děje?“ řekl mírně rozrušeně Erag.
„Ta záhadná osoba, se kterou jsme před čtyřmi dny mluvili, nám řekla, abychom sem letěli a odstranili vás. A bylo jí jedno jak,“ řekl Aloxander.
„Máte štěstí, že nejsme nájemní vrazi, jinak bychom vás bez mrknutí oka zabili,“ dodal Donthúmir.
„A co tedy jste?“
„Prozatím jen únosci, než se dozvíme víc informací.“
„Co se mnou bude?“
„Odvezeme vás pryč z této planety. A pak uvidíme,“ řekl Aloxander.
„Spolupracujte a nic se vám nestane,“ dodal Donthúmir.
Skupina nakonec dorazila ke své lodi a nastoupila. Erag byl nechán v nákladovém prostoru a Rosnar s Balakem ho tam hlídali. Blue Talon se pak vznesl a co nejrychleji opustil atmosféru. Gnómům však došlo, že se tu děje něco špatného. Jakmile loď míjela dvojici měsíců, z jejich stanic se vyrojilo několik skupin malých stíhacích letounů.
„Sakra!“ křikla Enna.
„Nebudou střílet. Nerozstřílejí přeci svého vůdce,“ uklidnil ji Aloxander.
Na ovládacím panelu začala blikat kontrolka komunikace.
„Volají nás.“
Aloxander stiskl tlačítko.
„Nechte nás letět, nebo Erag zemře,“ řekl výhružným hlasem.
„Tohle je únos! Celý rod Arcspark po vás půjde!“
„To je možné, s tím počítáme.“
Letka stíhačů ještě chvíli letěla s lodí, ale po chvíli se odlepila a vrátila zpět na stanice. Nemělo smysl ji pronásledovat. Stíhače stejně neměly tolik paliva a už vůbec ne nadsvětelný pohon.
„Dobrá práce. Jokyrský bankovní cech a nyní nejmocnější gnómský rod galaxie. Koho si rozzlobíme příště?“ zeptala se Enna.
„Tohle je jen dočasné. Všechno dáme do pořádku. Nejdřív se musíme setkat s tou osobou…“
„Myslím, že není třeba. Informace o únosu se rychle rozšíří po celé oblasti. Pokud se ta osoba tak zajímá o tuhle planetu, jistě se k té informaci dostane jako první.“
„To je pravda. Takže… přistaneme na první obydlené planetě a počkáme, co se bude dít,“ řekl Aloxander a Enna přikývla.
Blue Talon aktivoval hyper-pohon a zmizel v hlubinách vesmíru.

Úvod | Projekt Void © 2009-2018
Původní texty a zdrojový kód nesmí být bez souhlasu šířeny. Stránky založeny na redakčním systému FoxAxe
Web tip: Anime, filmy, hry; Postavy, osobnosti; Mutant Chronicles

Načtení stránky trvalo 0.0105 vteřin