Vesmírná hlídka

8.5.09 - Gediman - Komentáře (9)
Druhá ilustrační povídka, navazující na tu první. Všechny následující povídky budou pokračovat v dobrodružstvích vybrané družiny hrdinů.
Potemnělá místnost na palubě vesmírné lodi. Jen jedno malé světlo zářilo na kulatý stůl uprostřed. Ticho bylo narušováno pouze tlumeným hučením odkudsi za kovovými zdmi a občasným pípnutím počítačů. To vše náhle vystřídalo vzdálené, ale pronikavé zasyčení hydrauliky, následované poryvem čerstvého vzduchu.
Do nákladového prostoru vstoupila skupinka čtyř postav.
Malý svalnatý muž, který dosud spal v houpací síti, se probudil tak rázně, až málem spadl na zem. Byl to Trpaslík, Rosnar Stonehand, s typickými dlouhými vousy černé barvy. Popadl obouruční dvouhlavou sekyru, která se válela na zemi, a napřáhl se k útoku.
„Klid! To jsme my,“ křikl Aloxander, s rukou instinktivně připravenou tasit meč.
„Sakra,“ trpasličí zápasník si odplivl, „pěkně jste mě vyděsili. Jdete nějak brzy.“
„To ano, drak nakonec nedal tolik práce,“ řekl s úsměvem Thímiel a opřel svoji hůl o krabici.
„Proběhlo sice pár neočekávaných zvratů, ale nic, co by nás zastavilo,“ dodal Gnornip.
Trpaslík si nemohl nevšimnout nového meče, který se houpal Aloxanderovi u pasu. Byl to jednoručák s jednoduchým jílcem matné šedé barvy.
„Kams dal svůj meč?“
„Vakmir si žádal něco cenného. Nic cennějšího nebylo po ruce,“ řekl smutně Aloxander. „Tak jsem za část odměny ve městě koupil tenhle.“
„Vakmir? On vám pomáhal?“ zeptal se chraplavý hrubý mužský hlas ze tmy.
„Ano, jeho pomoc byla jediná šance. Víš, Donthúmire, ten Červený drak byl docela… naštvaný,“ odvětil Thímiel.
Ze stínu vystoupil vysoký muž s dlouhými černými vlasy a špičatýma ušima. Na sobě měl dlouhý černý kožený kabát. Rozepnutý, takže byly vidět četné pásy s různými náboji kolem pasu a přes obě ramena. Byl to Temný Elf. S nevrlým pohledem.
„Rád uvidím ten den, kdy vám tvůj bůh nepomůže,“ řekl a krátce se zasmál.
„Já se budu modlit za ten den, kdy se tvé tělo jednoduše rozletí na kusy, když to budeš nejmíň čekat,“ utnul ho Thímiel vážným tónem.
„Nechte toho vy dva, už zas!“ křikl Aloxander. „Jsme jeden tým, nehledě na to, jestli uznáváme Nebeské bohy, nebo ty Pekelné,“ řekl a kývl směrem na Donthúmira.
„Já tu jsem jen kvůli zlatu, víc od vás nechci,“ řekl Temný Elf a odešel zpět do hloubi chodby.
Chvíli ticha přerušil až Gnornip. Hodil na zem tornu se zlaťáky.
„Jdeme to rozdělit, ne?“
„Souhlasím!“ řekla radostně Enna.
Sotva se ale čtveřice pustila do rozdělování odměny na pět stejných hromádek – jednu pro každého zúčastněného, plus jednu pro zbytek týmu, ozval se lodní interkom.
„Všichni se dostavte do brífingové místnosti,“ byl to mužský hlas, ale pokřivený kybernetickou úpravou, takže zněl spíš jako stroj.
Gnornip zklamaně vrátil peníze do torny a následoval ostatní do místnosti s kulatým stolem. Okolo něj už seděl Donthúmir, blonďatá Lesní Elfka Falthé v zeleném hábitu a další nízký muž, Gnóm Balak Goldcog. To byl původce toho kybernetického hlasu. Byl tak pokrytý implantáty, že z jeho organických tkání již mnoho vidět nebylo.
Když se všichni usadili, stiskl tlačítko a nad stolem se objevil zářivý hologram představující jakousi kouli. Pak začal.
„Sotva jsme jednu misi dokončili, je tu další. Zachytil jsem zprávu, že Shadowhornské království vypisuje odměnu milion zlatých za zajištění bezpečnosti tohoto objektu,“ řekl a ukázal na kouli.
„Co je to? Artefakt?“ zeptal se Gnornip.
„Ne. Jedná se o Vodní sféru.“
„Vodní sféru?“ zeptala se pro změnu Enna.
„Ty víš co to je?“ dotázal se Donthúmir.
„Ano, ano vím. Je to… vesmírná magická anomálie. Tedy, abych byla přesná… v podstatě se jedná o masivní Kámen elementů, vodního elementu, který neustále vytváří vodu. Ta zůstává v jeho blízkosti a utváří tak obrovskou kouli. Podobá se to planetě, ovšem tento objekt je celý z vody, až na ono jádro, a neustále se zvětšuje.“
„Proč je tak důležitý, že za to nabízejí tolik peněz?“ zeptal se Thímiel.
„Vodu, obzvláštně sladkou vodu, totiž rády využívají některé terraformační gildy. Pomáhá to zavlažit pustou planetu mnohem levněji a rychleji, než běžná přeměna atmosféry,“ dodala Enna.
„Pokud Vodní sféru ovládne nějaká nepřátelská frakce, odřízne od neomezené zásoby životodárné tekutiny desítky planet, které ji nutně potřebují,“ řekl Balak.
„Dobrá, zajištění bezpečnosti. Ale na jak dlouho? Nemůžeme tam být pořád,“ řekl Aloxander.
„Nebudeme. Ochranu potřebuje jen na jeden den. A to na pozítří. V ten den totiž Shadowhornská královská flotila odlétá na pravidelné doplnění zásob. Jako každým rokem. Každým rokem proto shání hlídku, která to ten jeden den pohlídá.“
„Pokud tuším správně, na tenhle jeden den čekají i všichni místní padouši,“ řekla Enna.
„Správně. Nejhorší vesmírní piráti z celého sektoru, žoldnéři, nájezdníci sousedních říší a kdo víc co ještě,“ řekl Balak a obrátil se na Aloxandera. „Veliteli? Bereme to?“
Aloxander si mnul bradu.
„Milion zlatých… to nám vystačí na celý rok nicnedělání.“
„Mluvte za sebe,“ řekl Donthúmir, ale ostatní ho ignorovali.
„Bereme to. Odešli odpověď. Dřív, než nás někdo předběhne. Takováhle práci přichází jednou za deset let. Snadno vydělané peníze.“
Balak na klávesnici vyťukal krátkou zprávu a pak odešel s ostatními do prostorné pilotní kabiny. Usadili se do křesel a připoutali, aby v pořádku přečkali turbulence při průletu atmosférou. Aloxander byl u kormidla, Enna vedle něj zastávala funkci navigátora.
„Startujeme!“
Motory lehké víceúčelové lodi Blue Talon se nažhavily a ta pak začala vertikálně stoupat k nebi. Měla aerodynamický trup, takže překonání atmosféry nedělalo příliš velké obtíže, kromě obvyklých vibrací. Za pár minut již byli na orbitě.
Balak pomocí kabelu propojil svůj mozek s počítačem a chvíli se soustředil.
„Zadávám souřadnice… jen pět sub-sektorů od nás.“
„Díky. To je docela blízko. Enno, aktivuj hyper-motory. S maximální rychlostí tam budeme zítra ráno.“
Aloxander se pak odpoutal, stejně jako ostatní, a odešel do své kajuty připravit si věci. Loď zatím vypnula své konvenční motory a aktivovala hyper-pohon. Na okamžik se před ní objevil otvor do zářícího tunelu, který ji vcucnul, a poté se stejně tak náhle zase uzavřel. Loď nyní putovala hyper-prostorem, který poskytoval značné zkrácení vzdálenosti.
Členové týmu si podle běžného postupu procvičovali střelbu z palubních dělových věží a evakuační plány. Balak, týmový technik, kontroloval generátory štítů, zaměřovací senzory a další bitevní systémy. Rosnar se víceméně nudil, byl expertem na boj zblízka, tedy na ten, na který pravděpodobně ani nedojde. Aloxander však počítal se vším, i s případným naloděním. Proto potřeboval mít ve střehu každého člena posádky.
Blue Talon měřil na délku sedmdesát metrů, ačkoliv samotný prostor pro posádku byl dlouhý padesát metrů. Zbytek tvořily výkonné podsvětelné motory, které lodi propůjčovaly vysokou rychlost v atmosféře i mimo ní a dobré manévrovací schopnosti. Trup měl tmavě modrou barvu a na obou bocích nakreslený rozevřený dravčí pařát směřující kupředu. Nebyla to ale vyloženě bitevní loď, ve skutečnosti se jednalo o silně upravenou nákladní civilní loď. Aloxander ji kdysi dávno koupil na černém trhu a technik Balak se postaral o její současné funkce.
Za několik dlouhých hodin, když posádka už jen odpočívala, Enna nahlásila dosažení cíle. Vířící tunel světel, hyper-prostor, kolem lodi náhle zmizel a na jeho místě se objevila obvyklá tma s bílými hvězdami na pozadí. Všichni se vrátili do pilotní kabiny a hleděli na velkou kouli vody, která se velikostí blížila malé planetce.
Pak jejich pozornost upoutal střední křižník třídy Marquess, s výsostnými znaky Shadowhornského království. Na komunikačním panelu začala blikat červená kontrolka.
„Volají nás,“ řekla Enna.
„Spoj nás,“ řekl Aloxander a Enna stiskla tlačítko.
„Tady hlídková loď Peregrine, identifikujte se!“ ozvalo se z reproduktoru.
„Tady Blue Talon, jsme tu na žádost vaší vlády. Pohlídat tu Vodní sféru, zatímco budete pryč,“ vysvětlil Aloxander a chvíli čekal na odpověď.
„To souhlasí. Dobře tedy, můžete začít hlídkovat. My odlétáme. Hodně štěstí,“ člověk z Peregrinu ukončil spojení, královská loď aktivovala warp-motory a ve zlomku vteřiny zmizela v hlubinách vesmíru.
„Tak a je to na nás. Enno, nastav oběžnou dráhu, senzory na maximální dosah. Zbraně připravit,“ Aloxander se pak odebral do své kajuty, zatímco ostatní šli ještě jednou prověřit palebná stanoviště.
Následujících pár hodin Blue Talon v klidu kroužil kolem objektu a nic nenasvědčovalo tomu, že se tu něco strhne. Problémy ale začaly záhy. Na obrazovce senzorů začaly červeně blikat varovné signály. Enna podřimovala ve svém křesle, takže tomu chvíli nevěnovala žádnou pozornost. Pak se k blikání přidalo varovné pípání, které ji probudilo.
Ihned zapnula interkom.
„Máme tu problém. Senzor hlásí pět objektů, deset tisíc kilometrů od pravoboku. Jeden velký a čtyři menší.“
„Všichni na svá místa! Bojová pohotovost!“ hlásil Aloxander do interkomu a spěchal do kabiny.
„Prozkoumej to,“ řekl, když dorazil a posadil se do křesla.
Enna zadala pár příkazů.
„Vypadá to na civilní loď a čtyři doprovodné letouny. Nemůžu určit, jaké frakci patří.“
„Neutrální gilda?“
„Těžko říct, možná.“
„Vyčkávejte,“ řekla Aloxander do interkomu pro zbytek posádky.
Civilní loď byla o dost větší, než Blue Talon. Měřila asi dvě stě metrů. Doprovodné letouny byly naopak menší, stěží dvacet metrů na délku. Skupina mířila rovnou ke sféře.
„Tady Blue Talon, identifikujte se!“ řekla Enna do komunikátoru a čekala na odpověď.
„Tady… gildy…. naše… poškozen…,“ odpověď byla silně rušena.
„Nerozumíme, opakujte!“
„Komunik…. poškozen…. krátký dosah,“ došlo záhy.
„Co si o tom myslíš?“ zeptala se Aloxandera.
„Zdá se, že mají poškozené komunikační systémy a mohou vysílat jen na krátkou vzdálenost. A dále si myslím, že je to zatracená past.“
„Takže?“
„Přiletíme blíž a uvidíme,“ odpověděl Aloxander a zapnul interkom. „Připravte zbraně, zapnout štíty.“
Blue Talon změnil kurz a mířil ke skupině. Atmosféra v kabině začala houstnout. Aloxander seděl jak přikovaný a nespouštěl z letounů oči. Ty totiž byly, na rozdíl od velké lodi, očividně ozbrojené.
„Dobrá, ať se znovu identifikují.“
„Už jsme blíž u vás, můžete se znovu identifikovat?“
Reproduktor ale mlčel.
„Identifikuje se! Jsme hlídková loď najatá Shadowhornským královstvím!“
Nikdo neodpovídal.
Letouny se ale vzdálily od své lodě a seskupily se do bojové formace.
„Sakra!“ Aloxander zapnul interkom. „Posádko, připravte se na nálet!“
Letouny se začaly blížit k lodi Blue Talon a zahájily palbu z automatických pulzních laserových kanonů. Laserové pulzy přilétávaly v tak husté koncentraci, že pokryly téměř celý povrch lodi a nebýt štítů, zřejmě by ji dost poškodily.
Blue Talon odpověděl. Měl pět palebných věží, každou ovládanou jedním členem posádky. Jedna věž byla zespod trupu, další nahoře, dvě po bocích a jedna na zádi, a každá měla dvojici samonabíjecích paprskových laserových kanonů. Na přídi žádná věž nebyla, ovšem nacházela se tu čtveřice stejných zbraní, pevně přimontovaná k trupu a tudíž schopná pouze palby přímo vpřed.
Palebné věže vystřelovaly paprsky v mnohem menší kadenci, ovšem za to o dost ničivější. Letouny dobře manévrovaly a bylo je obtížné zasáhnout. První zásahy naštěstí ukázaly, že nebyly chráněny žádnými štíty.
Pak jeden letoun dostal přímý zásah do motorů a explodoval.
„Hahá! Přímý zásah!“ ozval se z interkomu Donthúmir.
„Dobrá práce, tři zbývají,“ odpověděl Aloxander. „Enno, natoč trup přídí přímo na tu loď.“
Blue Talon se pomalu otočil.
Aloxander aktivoval příďové zbraně.
„Zavolej jim, ať toho nechají a vzdají se.“
„Vzdejte se! Zaměřili jsme vás! Budeme střílet!“ řekla Enna do komunikátoru.
Odpověď opět nepřišla. Místo toho se ale otevřely dveře bočního hangáru, ve kterých se objevil kanon.
„Tohle asi nebyl nejlepší nápad,“ dodala Enna.
Aloxander křečovitě stiskl tlačítko pro palbu a příďové kanony začaly vypouštět jeden paprsek za druhým.
Cílová loď taktéž neměla štíty, ale byla dost odolná. Její kanon vystřelil. Bíle zářící pulz energie se rychle přiblížil a vrazil do lodi. Štíty zmizely. Ze všeho zařízení začaly vylétávat jiskry a elektrické výboje.
„EMP! EMP!“ křičela Enna a kontrolovala systémy.
„Nemůžeme střílet!“ ozval se Donthúmir.
„Vypadává jeden systém za druhým!“ ozval se Balak.
Sotva do dořekl, vše co nebylo pevně připoutané, se začalo vznášet. Vypadla umělá gravitace.
„Záložní energie!“ řekl Aloxander.
„Nemá to cenu, další výstřel vyřadí i jí,“ ohlásil Balak.
Loď se otřásla pod zásahem útočících letounů.
Aloxander přemýšlel.
„Převeď všechnu energii do motorů! Enno, nastav kurz přímo na tu sféru.“
„Co budeme dělat?“
„Schováme se do ní, než něco nevymyslíme.“
Blue Talon se nemotorně otočil přímo k vodní kouli a zatímco byl bombardován laserovými pulzy, rozletěl se nejvyšší možnou rychlostí, jakou konvenční motory dokázaly poskytnout. EMP kanon znovu vystřelil, ale tentokrát minul.
Letouny se pustily za svoji kořistí a neustále na ní dorážely.
„Tohle nevydržíme!“
„Zkus něco zakouzlit,“ navrhl Aloxander.
„Nevím jaké kouzlo by je teď dokázalo zničit.“
„Nemusí je zničit, jen trochu rozhodit.“
„Dobrá, něco zkusím,“ řekla Enna, uklidnila se, zavřela oči a začala se soustředit.
V těsné blízkosti každého letounu krátce zablesklo bílé světlo.
Zprvu nebyl znát žádný efekt, ale pak bylo zřejmé, že piloti se nedokáží vůbec trefit.
„Cos jim udělala?“ zeptal se Aloxander.
„Rozhodila jsem jim mušku, na chvíli budou vidět trojitě.“
To dalo lodi šanci. Přiblížila se k povrchu sféry a prudce vletěla pod hladinu.
Náraz lodí silně zacloumal, ale díky aerodynamickému povrchu to nebylo až zas tak zlé. Sféra navíc neměla žádnou skutečnou gravitaci, voda kolem jádra držela jen díky jeho magické podstatě. Loď postupně zpomalovala, až úplně zastavila. Byla nějakých dvě stě metrů hluboko.
„Hej! Kde to jsme!“ ozval se z interkomu Gnornip.
„Ve sféře. Sem za námi nemohou… doufám,“ odpověděl Aloxander.
„Nezatýká sem odněkud?“ zeptala se Enna.
„Ne,“ odpověděl Balak. „Žádné protržení trupu.“
„Dostavte se do kabiny na menší poradu," dodal Aloxander.
Posádka přišla za chvíli a usadila se do křesel. Lépe řečeno přiletěla, vzhledem k nefunkčním gravitačním generátorům.
„Budu se snažit obnovit energii,“ řekl Balak. „Jinak nás zničí.“
„Motory budou stěží fungovat pod vodou, takže se odsud ani nedostaneme,“ řekla Enna.
„Budeme volat o pomoc,“ navrhla Falthé.
„Budu se modlit za záchranu,“ řekl Thímiel.
„Zkoušejte, co se dá. Ale to udělat co nejdřív a musíme mít jistotu, že to vyjde,“ řekl Aloxander a čekal na další návrhy.
„Ve skladišti máme vesmírné skafandry. A jetpacky. Můžeme vyplavat ven, vyletěl k té jejich lodi a obsadit ji,“ řekl Rosnar.
Ostatní chvíli zaraženě přemýšleli.
„To by bylo dost… obtížné,“ odpověděl Balak.
„Dobrá, ale je to možné?“
„Mno… to je. Problém je, jak to udělat, aby si nevšimli, že k nim letíme.“
„O to se postarám,“ řekla Enna.
„Takže nám nic nebrání?“ zeptal se Rosnar.
„Teď už ne,“ řekl Aloxander. „Poletím já, Rosnar, Donthúmir a Enna. Vy ostatní tu zůstaňte a zprovozněte energii. Volejte o pomoc na všech kanálech. Snažte se získat pomoc od Vakmira.“
Vybraní členové posádky se odebrali do přechodové komory a oblékli si vesmírné skafandry. Pak si nasadili jetpacky a batohy s vybavením a výzbrojí. Aloxander si vzal svůj meč, Rosnar sekyru, Donthúmir railgun kanon a Enna magickou hůl. K překonání vody jim sloužili kompaktní vodní trysky, které na palubě měli pro případ podmořských misí. Přechodová komora se pak začala plnit vodou, a když byla plná, otevřely se vnější dveře.
Čtveřice postav vystoupila ven a zapnula trysky. Poměrně rychle mířila přímo k hladině a když ji konečně dosáhla, trysky odhodila.
„Všichni připraveni?“ zeptal se Aloxander.
„Ano,“ ozvalo se třikrát.
„Tak tedy, zapnout jetpacky!“
Raketové motory rozvířily hladinu a katapultovaly své majitele vysokou rychlostí přímo k lodi, která se nyní nacházela o dost blíž. Bylo zřejmé, že po nich začala pátrat.
„Enno, schovej nás!“ rozkázal Aloxander.
Enna uchopila svoji hůl obouruč a znovu se začala koncentrovat. Hůl se mírně rozzářila a v příští vteřině čtveřice zmizela.
„Nevidím vás!“ ozval se Rosnar.
„Nikdo se nevidí, jsme neviditelní,“ uklidnila ho Enna.
„Dobře, přistaneme poblíž toho hangáru s dělem, tam už můžeš neviditelnost zrušit.“
Cesta k lodi trvala jen pár minut. Hangár byl stále otevřen a EMP zbraň mířila k hladině sféry. Skupinka se dostala dovnitř a za chvíli se opět mohla vidět.
„Co teď?“ zeptal se Rosnar a připravil sekyru.
Hangár byl jinak prázdný. Vedla z něj jedna přechodová komora.
„Dostaneme se dovnitř, na můstek a zajmeme posádku,“ řekl Aloxander a tasil meč. Přišel ke dveřím a zkontroloval je.
„Dostat se dovnitř nebude tak lehké.“
Červená kontrolka zámku se však náhle změnila na zelenou. Dveře se začaly otevírat.
„Pozor! Připravte se!“
Ven vyšla postava ve skafandru, zamířila si to k dělu. Než ale udělala pár kroků, z boku se na ní vrhnul Rosnar a jediným rozmáchnutím ji zarazil sekyru do hrudi. Z rány vyrazily kapičky krve, které se zformovaly do vznášejících se kuliček.
„Rychle dovnitř!“
Čtveřice vešla do přechodové komory a Danthúmir stiskl tlačítko. Dveře se zavřely a do komory vnikal vzduch.
Všichni si zatím sundali jetpacky, protože ty by tu teď byly spíš na obtíž. Pak se otevřely vnitřní dveře a skupinka vešla do málo osvětlené chodby.
„Půjdeme směrem na příď,“ řekl Aloxander a ukázal tím směrem.
Vydali se na cestu. Paluba byla liduprázdná. Nepřátel bylo očividně méně, než čekali. Pak se ale před nimi objevila dvojice humanoidů. Byly ve stínu, ale po chvíli bylo zřejmé, že se jedná o Catlingy, rasu kočičích lidí. Jejich oči odrážely světlo a svítily tak mdlou zelenou září.
„Vetřelci!“ křikl jeden z nich a oba tasili šavle.
Vrhli se na skupinku. Jejich reflexy byly rychlé a jejich bojové umění smrtící. Aloxander i Rosnar měli dost problémů s vykrýváním jejich úderů. Danthúmir stál opodál, s railgun kanonem zapřeným o potrubí. Boj byl ale tak rychlý, že nepřítele nedokázal zaměřit. Nechtěl riskovat zásah svých.
Enna stála vedle něj a čekala na vhodný okamžik k útoku.
„Pomoz jim už!“ okřikl ji Donthúmir.
Enna seslala kouzlo a hůl obklopily elektrické výboje. Vrhla se do boje. Aloxander zatím uhodil jednoho z Catlingů svoji robotickou rukou tak silně, že ten odletěl pryč a vrazil do stěny chodby. Sesunul se k zemi, ale za chvíli už byl zase na nohou. A stiskl tlačítko, což bylo následováno houkáním alarmu.
„Sakra!“
Rosnar udeřil a druhému Catlingovi usekl nohu v holeni. Nepřítel spadl na zem v křečích a Rosnar mu udělil další úder do hrudi. Zbývající Catling se dal na útěk, ale dostal ránu do obličeje Enninou elektrizovanou holí. Spadl na záda a jeho tělem probleskovaly výboje. Byl mrtev.
„Jdeme, rychle!“
Skupinka se dala do běhu, a dostala se do uzoučké chodby, jejíž konec tvořily dveře. Ty se začaly pomalu otevírat.
„Připravte se!“ řekl Aloxander.
„Tohle je moc úzké na boj zblízka!“ řekl Rosnar, ale přesto se připravil.
„Postarám se o to!“ řekl Donthúmir a zapřel svoji zbraň.
Vteřinu na to se do chodbičky nahrnula skupina asi deseti Catlingů se šavlemi a pistolemi. Ihned spustila palbu.
„Kryjte se!“ křikl Donthúmir a trojice se schovala za roh.
„Pochcípejte!“ zařval Donthúmir a stiskl spoušť. Railgun kanon vystřelil jedinou ránu, jediný projektil. Ten vyrazil bleskovou rychlostí, zanechávaje za sebou jen žhavou kouřovou stopu. Pět Catlingů stojících zrovna v řadě za sebou, padlo k zemi, s dírou v hlavě. Zbylí nepřestávali střílet, ale Donthúmira naštěstí netrefili.
Další výstřel a projektil protnul břicha i těm zbývajícím.
„Hotovo, můžeme pokračovat,“ řekl klidně Temný Elf.
Skupinka prošla chodbou a Aloxander si všiml dvojice kouřících otvorů v masivní kovové zdi.
Stanuli přede dveřmi s nápisem „můstek“.
Ze stropu se náhle vysunula dvojice laserových věží. Všichni se instinktivně skryli za roh. Věže pár vteřin střílely, ale pak přestaly a bylo jen slyšet pípání jejich senzorů.
„Jak se přes ně dostaneme?“ zeptal se Rosnar.
„O to se postarám,“ řekla po chvíli Enna a začala se znovu soustředit, až hůl zazářila. Potom se rychle nahnula zpoza rohu a seslala elektrické výboje. Věže zkratovaly a jejich pípání ustalo.
„Vzdejte se! Tahle sféra je naše!“ ozval se rozzuřený hlas z interkomu.
„Není! Sféra patří Shadowhornskému království!“ odpověděl Aloxander.
„Přes tyhle dveře se nikdy nedostanete!“
„Jak silnou zeď dokáže ten railgun prostřelit?“ zeptal se Aloxander tiše.
„Hehe… v pohodě,“ usmál se jen Donthúmir a postavil se přede dveře. Aloxander stál po jeho pravici, Rosnar po jeho levici a Enna byla připravená za ním.
„Jakmile ty dveře vystřílím, vtrhněte dovnitř,“ řekl Temný Elf a pustil se do práce.
Jedna rána za druhou, každá jen kousek od té předchozí. Od zásahů odlétávaly jiskry a rozžhavené kousky kovu. Dveře se pod neuvěřitelnou kinetickou silou trochu prohnuly. Dvacátý výstřel a dveře už neměly na čem držet a tak vypadly ven.
„A je to na vás,“ řekl Donthúmir po zjištění, že mu akorát došla munice.
Aloxnader a Rosnar vyrazili na zteč a zkosili dva Catlingy, kteří se jim postavili do cesty. Enna začala sesílat blesky, každý přesně zamířený pouze na nepřátele.
Celá catlingská ostraha byla v mžiku mrtvá a tak tu zůstával jen kapitán, stále sedící ve křesle.
Aloxander k němu přistoupil a špičkou meče mu namířil na krk.
„Jste zatčen!“
Kapitán zavrčel.
„Postarám se o ty doprovodné letouny,“ řekl Donthúmir a sedl si k ovládání zbraní. Jak se ukázalo, loď měla ještě další dva EMP kanony, které byly ihned aktivovány. Tři výstřely a všechny letouny se bezmocně vznášely na místě.
„Spojte se s našimi,“ rozkázal Aloxander aniž by spustil oči z kapitána.
Enna to zařídila.
„Tady Blue Talon, energie obnovena. Informovali jsme královskou flotilu, jakmile bude moci, přiletí na pomoc a vytáhne nás z té vody,“ ozval se Balak.
„Vzkažte jim, že jsme obsadili pirátskou loď,“ řekl Aloxander.
„Dobrá práce, veliteli.“
„Co se mnou bude?“ zeptal se kapitán stále poněkud klidně.
„Shadowhornské království si vás převezme a potrestá podle svého uvážení.“
A tak bylo dokonáno. Zajatá pirátská loď čekala na orbitě až do příletu královské flotily, která nad celou oblastí opět převezme kontrolu.

Úvod | Projekt Void © 2009-2018
Původní texty a zdrojový kód nesmí být bez souhlasu šířeny. Stránky založeny na redakčním systému FoxAxe
Web tip: Anime, filmy, hry; Postavy, osobnosti; Mutant Chronicles

Načtení stránky trvalo 0.0116 vteřin