Záchranná mise

13.9.09 - Gediman - Komentáře (9)
6. díl ilustrační povídky.
Aloxanderův tým se rozhodl na Remelichu pár dní zůstat. Musel hlavně naložit zásoby, které mu Gnómové velkoryse poskytli. Ale co bylo ještě lepší, nabídli se, že Blue Talon trochu vylepší. Balak osobně dohlížel nad skupinou techniků, která se do lodi se zápalem pustila. Blue Talon nyní stál v podzemním hangáru jednoho z komplexů, obklopen lešením a různými kabely.
Do hangáru vešel Aloxander a přistoupil vedle Balaka, aniž by spouštěl oči z lodi.
„Jak to pokračuje?“
„Dokončují poslední úpravy. Ještě tak dvě hodiny.“
„Dobře, až budou hotoví, dej mi vědět. Zatím seženu zbytek týmu,“ řekl Aloxander a už se měl k odchodu.
„Mimochodem… jak je Eragovi?“ zeptal se Balak.
„Za pár týdnů bude zcela v pořádku,“ řekl Aloxander a chodbou se vydal do komunikačního centra. Bylo to velké zařízení, tvořené Hyperkomem, mohutným vysílačem schopným přijímat i vysílat informace téměř v reálném čase, skrz hyperprostor. Užitečné zařízení, které spojovalo Remelich se zbytkem gnómské říše. Ovšem mohlo komunikovat jen s jinými Hyperkomy, což byla jeho drobná nevýhoda. Naštěstí ne v tomto případě, protože Hyperkom používají i Trpaslíci.
Aloxander vešel do místnosti, kde před sadou obrazovek stála Enna s Rosnarem. Zrnění na monitorech a nepříjemné bzučení linoucí se z reproduktorů ale moc optimisticky nevypadaly. Enna neustále přelaďovala nastavení na kontrolním panelu.
„Už máte spojení?“ zeptal se Aloxander.
„Ne… už dva dny projíždím všechny možné frekvence, ale pořád nic.“
„Což je divné… Spojení, které Gnómové dosud používali, nyní nefunguje…,“ dodal Rosnar.
„Musí se jednat o rušení,“ řekla Enna a protáhla se.
„Vesmírná anomálie?“
„O tom silně pochybuji.“
„Dobrá, zabalte to. Za dvě hodiny bude loď připravena k odletu. Připravte se,“ řekl Aloxander.
„Odlétáme?“ podivil se Rosnar.
„Ano, kurz – Yletmar, nejbližší planeta klanu Stonefist. Když to nejde takhle, budeme si s nimi muset promluvit osobně. Případně zjistit, co je s tím spojením.“
„Dobrá,“ přikývla Enna a vypnula systém.
Za chvíli celý tým čekal u lodi, ze které zatím technici odstraňovali lešení a odpojovali napájecí kabely svého nářadí. Zvenku vypadala víceméně pořád stejně.
„Co to teď umí?“ zeptal se Gnornip.
Balak od technika převzal seznam úprav a prolétl ho očima.
„Hm… to budeme muset vyzkoušet.“
„Na to nemáme čas. Musíme najít zloděje toho generátoru a pokud možno co nejdřív. Už teď jsme se dost zdrželi,“ rozhodl Aloxander a tým vstoupil na palubu.
Střešní vrata hangáru se otevřela do stran a Blue Talon vyletěl vzhůru. Jen co opustil gravitační pole planety, vletěl do hyper-tunelu a přímo směrem k Yletmaru.
Podle informací, které Aloxander dostal, byl Yletmar těžební planeta – u Trpaslíků nic neobvyklého – vzdálená necelé tři dny letu plnou rychlostí. Balak chtěl tu dobu využít k prozkoumání nových palubních systémů, ale nedostal k tomu dost příležitostí. Většinou se jednalo o systémy pro boj a ochranu. Třetí den měl tedy alespoň jistotu, že funguje kompaktní Hyperkom, protože ten právě zachytil tísňové volání.
„… vážné poškození reaktoru… hrozí exploze motorů… pomozte… nezbývá nám příliš času…,“ zpráva byla rušená.
„Zkus to vyladit,“ řekl Aloxander Balakovi.
„Nemáme čas na záchrannou operaci,“ vložil se do toho Donthúmir.
„Lepší kvalitu asi nedostanu, ovšem spolu se zprávou jsou vysílány i informace o původu. Dejte mi chvíli…“
Balak zadal několik příkazů na klávesnici a čekal na rozkódování. To bylo poměrně rychlé a na monitoru se hned začaly zobrazovat souřadnice a údaje o plavidle.
„Mám to. Zpráva přichází z lodi na orbitě planety Kagliar… Ta loď je klanu Stonefist!“
„Á vida,“ řekl Aloxander.
„Kagliar se nachází v soustavě sousedící s naším cílem. V podstatě to máme při cestě,“ řekla Enna.
„Je rozhodnuto. Letíme jim na pomoc,“ zavelel Aloxander.
„No dobrá, ale doporučuji být opatrný. Ta loď určitě nemá problémy s reaktorem jen tak pro nic za nic,“ dodal Donthúmir.
„Souhlasím,“ přitakal Aloxander a zapnul interkom. „Posádko, bojová stanoviště.“
Osvětlení na všech palubách se ztlumilo a nahradily ho červeně blikající lampy a houkání. Blue Talon opustil hyper-tunel, aby mohl otevřít nový a dostat se tak do cílové soustavy. Za pár minut opustil i tento tunel a objevil se poblíž Kagliaru, velké planety pokryté rozsáhlými džunglemi, zahalené v mracích. Ta ale nebyla to, co upoutalo pozornost posádky. Tou byla velká bitevní loď typického designu Trpaslíků, třída Silver Lord s třemi mohutnými komíny v řadě za sebou.
Loď působila majestátním dojmem, ale nezdálo se, že by v poslední době bojovala s nějakou jinou lodí. Neměla žádné vnější poškození. Stála bez hnutí na místě.
„Balaku, navaž spojení rádiem, to snad rušené nebude,“ řekl Aloxander, zatímco sledoval obrazovku skenerů. „Zpráva ale nelhala, zachycuji velké energetické napětí v hlavním reaktoru.“
„Jak jsou na tom?“ zeptala se Enna.
„Pokud rychle někdo něco neudělá, může to explodovat.“
„Tady loď Blue Talon. Jsme tu na vaší žádost. Co pro vás můžeme udělat?“ zeptal se Balak a s napětím čekal na odpověď. Ta ale nepřicházela. „Opakuji, loď Blue Talon nabízí pomoc, na vaši žádost. Odpovězte…“
„Že by další rušení?“ zeptal se Donthúmir.
„Ne, tohle není rušené. Jednoduše nikdo neodpovídá,“ řekl Balak.
„Je to zlé, energie stále stoupá,“ upozornil naléhavě Aloxander.
„Já bych se raději stáhla do bezpečné vzdálenosti,“ řekla Enna. „Takhle velká loď může vybouchnout docela silně.“
„Každou chvíli vám hrozí zničení, odpovězte!“ Balak to stále zkoušel, ale marně.
„Kašli na to, zapnout štíty! HNED!“ rozkázal Aloxander, protože skenery hlásily již vysokou úroveň přetížení.
Enna se nenechala pobízet dvakrát a křečovitě stiskla výrazné tlačítko. Blue Talon se obalil modrou bublinou právě ve chvíli, kdy strojovna Silver Lordu explodovala. Trup se roztrhl na kusy, které byly vymrštěny do velké vzdálenosti. Jeden z nich minul Blue Talon o pár stovek metrů. Síla exploze pohltila i zbytek lodi a trhala ji zevnitř. Komíny jeden po druhém uletěly a z míst jejich základů se vyvalily obrovské plameny. Šoková vlna jako expandující bublina pohltila celé okolí, Blue Talon nevyjímaje. Ochranný štít zajiskřil, ale síla s ním přesto mírně pohnula vzad. A pak už bylo po všem. Po Silver Lordu zbyl jen mrak většího či menšího šrotu.
„Hlášení!“ křikl Aloxander.
Balak zkontroloval monitor vnitřních systémů.
„V pořádku.“
„Hej! Támhle!“ Enna ukázala prstem do dálky. K planetě mířil malý objekt, který rychle vstoupil do atmosféry, kde za sebou zanechával výraznou ohnivou stopu.
„Záchranný modul,“ konstatoval Donthúmir.
„Někdo se na poslední chvíli zachránil. Poletíme pro ně. Alespoň tak zjistíme, v čem byl problém,“ rozhodl okamžitě Aloxnader. „Zrušit poplach, vypnout štíty.“
Do kabiny vešel Gnornip, který byl dosud připraven ve svém zbraňovém stanovišti.
„Páni, viděli jste ten ohňostroj tam venku?“
„Budeme přistávat. Jdi pro ostatní a řekni jim, ať se připraví,“ řekl Aloxander a Gnornip zase odešel.
„Proč se do toho musíme míchat?“ chtěl vědět Donthúmir.
„Je naší povinností zachránit přeživší,“ vysvětlil Aloxander. „Navíc si nechceme Trpaslíky rozházet. Až zjistí, že jim někdo ukradl jejich zakázku, budou zřejmě i tak dost naštvaní.“
Blue Talon vstoupil do atmosféry, proletěl vrstvou mraků a objevil se nad džunglí. Ta byla tak rozsáhlá a tak hustá, že nebylo možné nikde přistát. Nikde v rozumném dosahu. Posádka skrz okno kabiny alespoň viděla místo dopadu modulu, podle polámaných větví a hořícího listí.
„Vznášej se na místě, tam dolů slaníme,“ řekl Aloxander.
„Obávám se, že to nebude možné…,“ řekla Anna.
„V čem je problém?“
„Podívej se pozorně, tam dole je úzká roklina. Modul musel spadnout přímo do ní.“
Jak Blue Talon kroužil kolem, Aloxander mohl vidět místo z jiného úhlu. Skutečně, skrz koruny stromů byla jasně vidět hluboká průrva v zemi. Z ní se valil dým, takže modul skutečně dopadl až na dno.
„Sakra, to je smůla.“
„Nevíme jak je ta rokle hluboká, ani jestli budeme moci spustit lana. Je tam dost větví.“
„Tak to trochu prostřílíme,“ navrhl Donthúmir.
„To ne, mohli bychom zasáhnout okraje té rokle a způsobit zával.“
„Návrhy?“ zeptal se Aloxander.
„Enna nás může teleportoval kouzlem,“ řekl Balak.
„To je pravda. Ale ne až tam dolů…,“ řekla Enna.
„Ano, my víme. Jen tam, kam sama vidíš,“ doplnil ji Aloxander. „Ale dobře. Bude stačit, když nás vysadíš na okraj. Dolů se snad už nějak dostaneme.“
„Dobře. Jděte se připravit,“ řekla Enna a zapnula autopilota, aby se loď vznášela na místě.
Aloxander zapnul interkom. „Falthé, Gnornipe, připravte se na výsadek z nákladového prostoru. Vezměte lékařské vybavení a nějaké horolezecké nářadí. A lana.“
„Donthúmire, půjdeš se mnou. Vy ostatní zůstaňte tady,“ rozhodl Aloxander a i s Donthúmirem a Ennou odešel taktéž do nákladového prostoru.
Tam již čekala Falthé a Gnornip, ověšení lany a vybavením. Vrata byla otevřená, takže Enna měla dobrý výhled. Aloxander si k pasu připnul pouzdro s mečem, zatímco Donthúmir si přes záda pověsil railgunovou pušku, pro všechny případy.
„Připravení?“ zeptala se Enna.
„Ano. Dej se do toho,“ kývl Aloxander.
Enna nikam nepospíchala, takže se mohla řádně soustředit, aby byl efekt kouzla plně zaručen. Udělala několik gest rukama a pronesla magickou formuli.
„Agta enterama aróóó!“
Čtveřice zmizela v pronikavé záři.
Enna se nahnula k okraji vrat a zrak upřela na místo, kam je poslala. Byli tam. Aloxnader ji zamával na znamení, že je všechno v pořádku. Enna také zamávala a pak dveře nákladového prostoru zavřela.
„Dobře, je to už jen na nás,“ řekl Aloxander a vydal se k okraji rokle, následován ostatními. Rokle byla široká pouhých deset metrů, ovšem hluboká byla asi dvě stě metrů, což bylo horší. Dno bylo zahalené v mlze a sluneční paprsky tam vůbec nedopadaly. Skomírající plameny ale dokazovaly, že modul tam je. Ze stěn vyrůstaly větve keřů a kořeny mohutných stromů, rostoucích v okolí. Obě stěny rokle jimi byly na některých místech tak hustě propojené, že slanění nebylo možné.
„To je zlé…,“ řekl Aloxander.
„Ne tak docela,“ řekla Falthé a ukázala na vzdálenou část rokle. Nacházela se tam jakási skalní římsa, po které šlo sejít až na dno, jako po nějaké rampě či schodišti. Nevýhodou bylo, že se nacházela na protější stěně.
„Budeme se muset dostat na druhou stranu,“ dodala.
„Žádný problém. Některé ty větve jsou dost silné, poslouží jako lávka,“ řekl Gnornip. „Půjdu jako první, vyberu nějakou stabilní.“
Vyzkoušel jich několik, některé byly příliš slabé i na váhu Půlčíka, jiné byly ztrouchnivělé. Jedna ale byla dostatečně široká, aby přes ní mohla přejít i postava velikosti člověka. Gnornip se dostal na druhou stranu během okamžiku. Potom šla Falthé a Donthúmir. Aloxander musel být opatrný, protože nesl největší zátěž. Na poslední chvíli trochu zavrávoral, ale na druhou stranu se dostal také v pořádku.
„Dobře, pojďte za mnou,“ řekl Gnornip a vydal se k římse a pak po ní dolů. Na některých místech byla dost úzká, jinde dost strmá a také se drolila. Gnornip ji ale zvládal dobře a tak rychle dostal náskok. Ostatní postupovali pomalu a opatrně.
Sestoupili o padesát metrů. Bylo tu vlhko, chladno a příšeří. Náhle se odkudsi shora sesypalo několik kamínků. Pár jich spadlo Aloxanderovi na hlavu. Hekl bolestí, ale potlačil instinkt chránit se rukama, protože tím by zřejmě ztratil stabilitu a spadl by dolů. Místo toho se přitiskl co nejvíc ke stěně. Další kameny ho jen těsně minuly a zmizely v hlubině. Donthúmir se podíval nahoru, ale nic zvláštního neviděl.
„Co je?“ zavolal Gnornip, který byl už dost daleko. Ozvěna jeho hlasu se šířila celou roklí.
„Mám pocit, že tu nejsme sami,“ odpověděl tiše Donthúmir a pomalu si připravil pušku.
„Sakra, to nám chybělo. Jsme v nevýhodné pozici,“ řekl Aloxander. „Já bych teď šermovat rozhodně nedokázal.“
Nahoře na okraji rokle se něco mihlo. Něčí hlava. Jakmile si ji Donthúmir všiml, dotyčný se schoval.
„Skutečně tam někdo je.“
„Kdo?“ chtěla vědět Falthé, která byla neozbrojená.
Donthúmir zamířil puškou vzhůru a čekal, až se zase objeví.
Nemusel čekat dlouho. Dotyčný opět vykouknul, ale Donthúmirovy reflexy byly rychlé. Stiskl spoušť a railgun vystřelil jednu ránu. Projektil hlavou proletěl skrz, mrtvé tělo ztratilo rovnováhu a přepadlo do rokle. Jak padalo, zavadilo o římsu a Aloxander ho mohl identifikovat.
„Goblin!“
Na to ovšem následovala další kamenná sprška. Tam nahoře jich muselo být víc. Nyní padaly i větší kameny a hroudy hlíny. Nebylo pochybu o tom, že Goblini je chtějí do propasti srazit.
„Parchanti!“ křikl Aloxander, který se nemohl nijak bránit.
Donthúmir zatím pokračoval ve střelbě, ale nikoho zasáhnout nedokázal.
„Nemá to cenu, běžte dolů!“ řekl Donthúmir.
Falthé na nic nečekala a přidala do kroku. Aloxander šel za ní, ale ne moc rychle. Tím brzdil Donthúmira, protože římsa byla tak úzká, že se mu ten nemohl vyhnout.
„Rychleji šéfe,“ pobízel Donthúmir.
V tu chvíli ale dostal zásah velkým balvanem do pravého ramene. Ztratil rovnováhu. Na poslední chvíli se sice chytil Aloxanderovy paže, ale nijak si nepomohl. Spadl dolů a ztrhl s sebou i Aloxandera. Ten to vůbec nečekal a tak vyděšeně zakřičel.
Falthé se obrátila, ale už jen viděla, jak oba mizí v hloubi.
„Né!“
Na chvíli se zastavila, aby se mohla trochu nahnout a podívat se dolů. Trochu se ji ulevilo, když zjistila, že se zachytili za svazek kořenů rostoucích napříč propastí. Kořeny se ale pod jejich váhou začaly trhat.
„Vydržte!“
Falthé jim chtěla nějak pomoc, ale seshora začaly padat další kameny a tak musela rychle pokračovat. Menší kámen se trefil do kořenů a tím jejich trhání urychlil. Oba muži začali znovu padat, ale naštěstí jejich pád zpomalovaly další kořeny. Aloxander se snažil zachytit čehokoliv, ale nedařilo se. Byl příliš těžký. Donthúmir měl více štěstí. Zachytil se oběma rukama za jeden krátký kořen a potom se chytil skalního výběžku. Ucítil ale silnou bolest v rameni a cítil, jak v pravé ruce ztrácí sílu. Netušil, jak dlouho se udrží. Pohlédl dolů a spatřil bezmocného Aloxandera, který stále propadával ještě nějakých třicet metrů. Pak již dopadl na dno, ale nehýbal se.
„Donthúmire, jsi v pořádku?“ zeptal se Gnornip, který konečně seběhl na místo, kde se držel.
„Asi mám vykloubené rameno. Pomoz mi.“
Gnornip se jednou rukou chytil větve rostoucí ze stěny, druhou rukou se natáhl pro Donthúmira. Ten se ho chytil a přitáhl se na římsu. Jak hýbal pravačkou, v rameni mu zapraskalo. Sykl bolestí.
„Pánové! Myslím, že jdou za námi,“ křikla Falthé, která právě přibíhala. „Kde je Aloxander?“
„Dopadl až dolů. Nehýbá se,“ řekl Donthúmir. „Mám něco s ramenem.“
„To počká, teď musíme rychle dolů,“ řekla.
„Můžeš střílet?“ zeptal se Gnornip.
Donthúmir popadl pušku, která se mu zatím houpala na zádech, ale nedokázal ji zvednout do úrovně ramen.
„Budeš s tím umět střílet?“ zeptal se Donthúmir.
„Snad jo,“ řekl nejistě Gnornip, ale pušku si od něj vzal.
Trojice pak co nejrychleji pokračovala ke dnu. Naštěstí to netrvalo dlouho. Falthé spatřila Aloxandera. Ležel na zádech a nebyl při vědomí. Přiběhla k němu, otevřela zdravotní kufřík a začala zjišťovat, jak je na tom. Asi sto metrů opodál se nacházel záchranný modul, zabořený v bahně. Byl mírně zdeformovaný a stále se z něj trochu kouřilo. Plamínky kolem něj pomalu dohořívaly. Donthúmir se k němu rychle vydal, zatímco Gnornip zůstal na místě, míříc na římsu, po které by každou chvíli mohli seběhnout Goblini.
„Jak mu je?“ zeptal se.
„Zřejmě si vyrazil dech a omdlel“ řekla Falthé a píchla mu do krku injekci s nějakou látkou. „Bude v pořádku.“
Jak to dořekla, Aloxander se s trhnutím probral a začal kašlat. Zhluboka dýchal a držel se za hlavu.
„Pamatuješ si pád?“ zeptala se ho.
„Eh… Ano… Eh….,“ mumlal Aloxander.
„Dobře, otřes mozku nemáš,“ konstatovala Falthé.
„Jděte za Donthúmirem, budu vám krýt záda,“ řekl Gnornip.
Falthé pomohla Aloxanderovi na nohy a podpírala ho, aby zase nespadl. Mohl sice chodit, ale kulhal na levou nohu. Gnornip byl kus za nimi, neustále se ohlížel a několikrát pro jistotu vystřelil. Neměl jistotu, jestli nějakého Goblina trefil. Věřil ale, že je alespoň donutil zpomalit.
Za chvíli byli u modulu. Donthúmir už na ně čekal, a nebyl sám. Kromě něj tu byl i Trpaslík, v uniformě s insigniemi klanu Stonefist. Seděl na kameni a vypadal vyčerpaně. Falthé posadila Aloxandera na kámen vedle a zkontrolovala jeho nohu. Byla zlomená a tak ji musela zafixovat.
„Vám nic není?“ zeptala se Trpaslíka.
„Jsem v pořádku. Děkuji, že jste odpověděli na naše volání.“
„Přežil od vás ještě někdo?“ zeptal se Aloxander.
„Bohužel ne. Máte nějaké problémy?“ zeptal se zmateně Trpaslík.
„Ano, jsou tu Goblini. Možná místní obyvatelstvo. Zřejmě nás viděli přilétat a asi si tu na cizince příliš nepotrpí,“ řekl Donthúmir.
Náhle se v dálce ozvaly výstřely a do trupu modulu, stejně jako do bahna na zemi, se zavrtalo několik desítek ostrých kovových šipek.
„Kryjte se, už jsou tady!“ zvolal Gnornip, který právě přiběhl a rovnou se schoval za kámen.
„Dokážeš je udržet?“ zeptal se Aloxander.
„Z railgunu jsem sice nikdy nestřílel, ale asi ano. Otázkou je, na jak dlouho.“
„Máte v tom modulu nějaké střelné zbraně?“ zeptal se Donthúmir Trpaslíka.
„Nemám.“
Další salva šipek pokryla zemi a balvany kolem, ale nikoho nezasáhla.
„Gnornipe, volej Blue Talon, ať nás Enna teleportuje zpátky!“ rozkázal Aloxander.
„Jsme moc hluboko, neuvidí nás,“ řekl Gnornip a vystřelil několik ran.
„Zkus to!“ naléhal Aloxander.
Gnornip zapnul vysílačku a naladil frekvenci Blue Talonu.
„Potřebujeme odsud co nejdřív vypadnout! Enno, jestli to dokážeš, přenes nás,“ řekl, ale místo odpovědi slyšel jen bzučení a zrnění. „Vždyť to říkám, jsme hluboko, i signál vysílačky je rušený.“
„Sakra, musíme najít jiný způsob.“
Trpaslík náhle vstal a vlezl do modulu.
„Co to děláte?“ zeptal se Donthúmir.
„Černá skříňka… musím ji zachránit,“ řekl poněkud nejistě.
Když zase vylezl ven, v jedné ruce držel malou krabičku.
„Je v pořádku, naštěstí.“
„Dobře, alespoň zjistíme, co se stalo s vaší lodí,“ přikývl Aloxander.
Gnornip několikrát vystřelil na Gobliny a zase se schoval.
„Došli mi náboje.“
Donthúmir vytáhl z pouzdra zásobník a hodil mu ho.
„Miř dobře.“
„Budu se snažit,“ řekl Gnornip, ale jeho zrak náhle spočinul na Trpaslíkovi. Donthúmir si toho všiml. Zdálo se, že zahlédl něco, co ho rozrušilo. Obrátil se tázavě na Trpaslíka, ale už bylo vše jisté. Ten sice v jedné ruce držel schránku, ale v druhé ruce, kterou měl dosud schovanou za zády, držel něco dalšího. A právě se to chystal odhalit. Sotva Donthúmirovi blesklo hlavou, co by to mohlo být, ozval se výstřel.
Aloxander a Falthé, kteří nic netušili, sebou trhli leknutím.
Gnornip stál s puškou namířenou na Trpaslíka, a ani se nehýbal.
Z Trpaslíkovi hrudi začala téct krev. Ta věc, kterou skrýval, byla pistole. Padl na zem, byl mrtvý. Projektil mu proletěl srdcem a vyletěl druhou stranou zase ven. Zarazil se až o skálu. To ale nebylo všechno. O chvíli později se Trpaslíkova podoba rozpadla, zmizela. Na jeho místě ležel v blátě a krvavé kaluži Goblin.
„Uf…,“ oddychl si Gnornip.
„Sakra…,“ řekl jen Aloxander.
Donthúmir přistoupil k mrtvému Goblinovi. Nebylo pochyb. Další infiltrátor v holografické kombinéze. Donthúmir přiklekl a vytrhl projektor, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Již nebyl překvapen. Projektor byl známého elfského designu.
„Takže kdybych si měl tipovat, tipoval bych sabotéra. To on přetížil palubní reaktor,“ řekl Gnornip.
„Co ta černá skříňka?“ zeptal se Aloxander.
Donthúmir ji zvedl a letmo prohlédl.
„Nevypadá to jako černá skříňka, na to je to moc malé a nemá to žádnou ochrannou schránku. Vypadá to spíš jako nějaký datový disk.“
„Třeba to je věc, kterou měl z paluby ukrást…,“ řekla Falthé.
„A pro kterou si teď Goblini přišli,“ doplnil ji Gnornip.
„Ti Goblini určitě nejsou místní… jsou to určitě ti stejní, kteří mohou za infiltraci Remelichu. Tu schránku nesmí dostat,“ rozhodl Aloxander.
„Ale pořád ještě nemáme plán, jak se odsud dostaneme,“ připomněla Falthé.
Goblini se odhodlali k další zběsilé střelbě, šipky ale opět nikoho nezasáhly.
„Kdy jim sakra dojdou náboje?“ postěžoval si Gnornip.
„Tady už nemůžeme zůstat. Prohledejte ten modul, třeba je tam výkonnější vysílač,“ přikázal Aloxander.
Donthúmir do něj nakoukl. „Heh, mám něco lepšího…,“ řekl a vlezl dovnitř.
Za okamžik byl zase venku, se dvěma jetpacky, zatímco třetí již měl na zádech.
„Skvělé!“ usmál se Aloxander.
„Jeden jsem si vzal sám, další si vezmi ty. Falthé je lehká a Gnornip je malý, takže jim bude muset stačit jeden dohromady.“
„Já si ho nasadím a Gnornip se mě bude držet,“ řekla Falthé.
„Dobře, ale rychle. Mám pocit, že Goblini se již nedočkavě přibližují,“ řekl Gnornip.
„Takže, já letím,“ řekl Donthúmir a chytil ovládací páku.
Stiskl tlačítko a jetpack ho vznesl vzhůru. Kořeny byly zpřetrhány pádem modulu, takže mu již nic nestálo v cestě. Hloubku bleskově překonal, za chvíli byl na povrchu a letěl vysoko nad stromy. Aloxander letěl hned za ním, potom Falthé s Gnornipem. Nejprve je překvapilo, že Blue Talon je pryč. Potom dole mezi stromy zahlédli velkou skupinu Goblinů, kteří okamžitě začali střílet. Kromě malých šipek z pušek ale stříleli i velké, raketově poháněné, opatřené výbušnou špicí.
Falthé, Aloxander a Donthúmir museli být neustále v pohybu, aby je nemohli zaměřit.
„Zavolej loď!“ řekla Falthé Gnornipovi.
Ten znovu naladil frekvenci.
„Kde jste? Potřebujeme pomoc! Jsme už venku, uvidíte nás.“
„Tady Blue Talon. Stříleli po nás, museli jsme odletět vysoko nad mraky,“ ozvala se Enna.
„Pohněte, tolik paliva nemáme.“
„Už letíme.“
Gnornip vytáhl světlici a zapálil ji. Začala hořet jasným zeleným plamenem. Mával s ní sem a tam, aby je Blue Talon snáze spatřil. Ten se za pár vteřin vynořil z oblaků a rychle se přiblížil, s nákladovým prostorem otevřeným. Čtveřice hbitě vletěla dovnitř a Blue Talon zase odletěl, přičemž ho několik raket těsně minulo.
Balak a Rosnar přiběhli do nákladového prostoru.
„Jak jste na tom?“
„V tom modulu byl goblinský sabotér. Svým kolegům chtěl předat tohle,“ řekl Donthúmir a podal disk Balakovi.
„Zajímavé, prohlédnu ho,“ řekl. „Mimochodem, zatímco jste byli pryč, zachytili jsme zvláštní signál pocházející ze zdroje odkudsi na téhle planetě.“
„Měli bychom letět na Yletmar, jak jsme plánovali,“ řekl Rosnar.
„Co je to za signál?“ zeptal se Aloxander Balaka.
„Zdá se, že rušící signál. Odhaduji to na rušičku hyperprostorové komunikace. Dávalo by to smysl, protože sami Goblini používají subprostorovou komunikaci, která by takovou rušičkou ovlivněna nebyla.“
„V tom případě poletíme tam. Zničíme tu rušičku,“ rozhodl Aloxander.
„Dobře, informuji Ennu,“ kývl Balak a odešel.
„Váz dva teď chci na ošetřovně,“ řekla Falthé Aloxanderovi a Donthúmirovi. Ti neprotestovali.
Blue Talon vyletěl vysoko do atmosféry, ale neopustil ji. Místo toho letěl přímo za tím signálem. Jak se přibližoval, byl stále silnější. Po dvou stech kilometrech skenery odhalily kovovou stavbu ukrytou mezi stromy. Enna měla chvíli potíže ji z kabiny spatřit, ale pak ji zahlédla. Stála na malé mýtině a byla překrytá hustou kamuflážní sítí.
„To je ono?“ zeptala se Enna.
„Zdá se, že ano. Signál je tu nejsilnější,“ řekl Balak od monitoru.
„Vypadá to na nějakou anténu,“ potvrdil Rosnar.
„To by souhlasilo.“
„Takže rozstřílet?“ zeptal se Rosnar.
„Jistě. Použijte příďové kanony,“ řekl Balak.
Rosnar se posadil do volného křesla vedle Enny a zapnul ovládání zbraní. Paprskové laserové kanony na přídi se aktivovaly.
Náhle se loď několikrát otřásla. Jeden z monitorů začal červeně blikat. Balak ho zkontroloval.
„Střílí po nás. Mírné poškození zespod trupu.“
Mýtina byla očividně lemována obrannými stanovišti. Raketově poháněné těžké šipky, které Goblini používali místo klasických raket, vrážely do trupu Blue Talonu a vybuchovaly. Znovu se několikrát otřásl a mírně vychýlil z dráhy.
„No tak, už střílej!“ naléhala Enna a obrátila loď přídí k cíli. „Teď!“
Rosnar mačkal tlačítko střelby a kanony odpovídaly vypouštěním salvy paprsků. Kovová konstrukce antény praskala a ohýbala se. Na některých místech došlo ke slabým výbuchům, zřejmě dostaly zásah energetické vodiče. Jak Blue Talon dokončoval nálet, střelba z obranných pozic byla stále hustější. Raketové šipky byly sice relativně malé, ale v podstatě jim nešlo uhnout. Bombardovaly povrch trupu, a bylo jen otázkou času, kdy ho zcela prolomí.
„Ještě jeden nálet…,“ řekl Rosnar.
„Co takhle nahodit štíty?“ zeptala se Enna.
Balak zkontroloval stav energie.
„Můžeme, ale jen na malou chvíli. Během poslední aktivace se dost vyčerpaly.“
„Vyčerpaly? Vždyť to nic nebylo,“ podivil se Rosnar.
„Za to může úprava systémů. Hyperkom má dost velkou spotřebu.“
„Skvělé… No dobrá, tak je zapni,“ řekla Enna.
Rosnar kývl a stiskl tlačítko. Loď se opět obklopila bublinou a rakety se o ní neškodně rozbíjely. Otočila se k dalšímu náletu a znovu spustila střelbu. Tentokrát to zřejmě schytala i jedna palebná pozice, protože v džungli došlo k silnému výbuchu. Anténa už nemohla dále odolávat a pod náporem paprsků se zřítila. Jak se konstrukce sesunula k zemi, zavalila několik dalších pozic, které opět silně vybouchly.
„Signál je pryč,“ konstatoval Rosnar.
„Padáme odsud,“ řekla Enna a zvedla loď vzhůru k nebi.
Tak se dostala mimo dostřel zbývajících stanovišť a za pár okamžiků již opustila atmosféru.
„Balaku, zkontroluj Hyperkom,“ řekla Enna.
„V pořádku. Neukazuje žádné rušení,“ odpověděl Balak od monitoru. „Bohužel, už nemáme dost energie na jeho aktivaci.“
„Nevadí, poletíme na Yletmar podle plánu.“
Enna nastavila kurz a už se chystala otevřít hyper-tunel, když v tom se poblíž otevřel tunel ze subprostoru, ze kterého vyletěla velká loď gobliní konstrukce. Těžký křižník třídy Jumping Spider, doslova pokrytý zbraněmi.
„Sakra! Goblini si zavolali pomoc,“ řekl rozrušeně Rosnar.
„Tak ať, stejně odlétáme,“ řekla Enna a aktivovala pohon.
Blue Talon zmizel v hyperprostoru zrovna ve chvíli, kdy křižník spustil palbu.


Úvod | Projekt Void © 2009-2017
Původní texty a zdrojový kód nesmí být bez souhlasu šířeny. Stránky založeny na redakčním systému FoxAxe
Web tip: Anime, filmy, hry; Postavy, osobnosti; Mutant Chronicles

Načtení stránky trvalo 0.0099 vteřin