Bitva o Skatr
8. díl povídky, po delší době...
Smršť kovových šipek ihned pokropila přední řadu válečníků a několik z nich srazila k zemi. Tekuté bláto i hluboké kaluže se zbarvily do ruda. Zuřiví Trpaslíci ale ztráty ignorovali a vrhli se vstříc Goblinům s napřaženými sekyrami a kladivy. Irmak Stonefist běžel v čele, po jeho pravici Rosnar, ostatní jim byli v patách. Goblini stříleli hlava nehlava, brnění Trpaslíků odolávalo, ačkoliv tu a tam nějaký z nich padl.
Naštěstí byli Goblini vzdálení jen necelých třicet metrů. Na pozici měli dva automatické šipkové kanony fixované na trojnožkách, kolem nich bylo asi deset vojáků s puškami. Trpaslíci se rychle přiblížili, ačkoliv sprint to byl namáhavý, protože bláto bylo řídké a brnění dost tížilo.
Palba jednoho kanonu byla soustředěna zrovna jinam, takže Irmak mohl provést účinnou zteč. S hlasitým pokřikem vrazil do těžké zbraně, až se převrátila na bok, a mocným máchnutím sekyry přesekl gobliního střelce v pase. Periferním viděním spatřil Rosnara, jak vyřídil druhý kanon i s obsluhou, zatímco ostatní Trpaslíci vběhli do poněkud zmatkujícího oddílu protivníků. Goblini odhodili pušky a snažili se tasit nože, šavle a mačety, ale na to už bylo většinou pozdě. Trpaslíci byli nezastavitelní a udělali s nimi krátký proces. Irmak a Rosnar obhlédli místo, nyní zaplněné mnoha mrtvolami Goblinů i několika mrtvolami Trpaslíků. Zjistili, že se nachází v mělké jámě palebného hnízda. Než se ale začali porozhlížet po dalších cílech, zaslechli jednoho ze spolubojovníků, jak řve „K zemi!“
Neotáleli a vrhli se do bláta. Ihned na to se ozval ohlušující výbuch a nad jejich hlavami se přehnala tlaková vlna, následována sprškou kamení, hlíny a vody. Irmak mírně nadzvedl hlavu, aby viděl přes okraj jámy, ale v tu chvíli se spustila palba mnoha automatických zbraní. Nikoliv od protivníka, byla to palba trpasličích střelců, kteří již zaujali pozice. Desítky harpun svištěly vzduchem, zanechávaje za sebou linie páry, které se rychle rozplývaly. Irmak se zase schoval, aniž by hrozbu spatřil. Rosnar se ohlédl zpět k výsadkovému člunu. Střelci pálili z pušek a jednoho automatického kanonu. Aloxander a ostatní zůstávali přikrčení na místě, se zbraněmi připravenými, a zmateně se rozhlíželi.
„Co se děje?“ zeptal se Irmak do interkomu.
„Dělostřelectvo! Tři sta metrů! “
„Postarejte se o něj!“
„Odsud to asi nepůjde, je v zákopech!“
„Sakra…“
„Ztečujeme je!“ křikl nadšeně Rosnar a zvedl kladivo nad hlavu.
„Jsou daleko, tam nedoběhneme,“ uklidnil ho Irmak.
„Tak co navrhujete?“
„Harpunomety pro nepřímou palbu, s tříštivými hlavicemi,“ odpověděl Irmak a zapnul interkom. „Tým 3, tým 5, potřebujeme vaše těžké zbraně, kde jste?“
„Tým 3, jsme asi sto metrů od vás, ale Goblini nás drží na místě.“
„Tým 5, my se k vám taky nedostaneme…“
„Mám nápad,“ řekl náhle Rosnar.
„Ano?“
„Naše kouzelnice je může na chvíli oslepit. My tam zatím přiběhneme a…“
„Dobře, zavolej ji, rychle!“
„Enno, potřebujeme tvoji pomoc!“ zavolal Rosnar do interkomu trochu hlasitěji, aby přehlušil stále probíhající spojeneckou palbu.
„Jdu tam,“ ozvalo se po chvíli.
Další mohutný výbuch asi deset metrů od jámy, země se otřásla a do povětří bylo vyvrženo množství bahna. Irmak znovu nadzvedl hlavu a pohledem přelétl dění nalevo a napravo od něj. Mnohé další oddíly z jeho i ostatních lodí na tom byly podobně. Prakticky se nemohly hnout z místa, dělostřelba je nutila zůstávat v příkopech. Nezahlédl žádné vozidlo, což ho štvalo. Očekával, že velitelství pošle nějakou těžkou techniku. Zase to tedy zůstane na pěchotě. Další exploze v blízkosti ho donutila přitisknout se k zemi.
Chvíli potom do jámy skočila Enna, a ihned lehla k zemi. Její roucho a lehká vesta byly celé zašpiněné a promáčené.
„Co chcete?“
„Potřebujeme, abys seslala oslepující kouzlo na jejich dělostřelce támhle v tom zákopu,“ ukázal Rosnar před sebe.
„A rychle prosím,“ dodal Irmak.
„Dobře, jdu na to.“
Enna se zvedla do dřepu, aby viděla na cílovou oblast. Chytla hůl obouruč, pozvedla ji nad hlavu a chvíli se soustředila. Pak holí mávla. Nad zákopy v tu chvíli zableskla pronikavá bílá zář.
„Hotovo,“ řekla stručně.
„To je vše?“ zeptal se nedůvěřivě Irmak.
„Ano, ale funguje to jen pár chvil. Doporučuji neotálet.“
„Dobře,“ řekl Irmak a zapnul interkom. „Oddíle, vyrazit na zteč!“
„Počkej tady,“ řekl Rosnar Enně, která neprotestovala.
Trpaslíci vyskočili z jámy a s válečným pokřikem se vrhli vpřed. Irmak chvíli pochyboval, že kouzlo mělo nějaký efekt, ale když střelba nepřicházela, ulevilo se mu. Oddíl běžel přes planinu pokrytou krátery, z některých se stále kouřilo. Rosnar si všiml, že jsou jediným oddílem, který se dostal až takhle daleko. Ostatní se stále kryli před mohutnou palbou ve svých částech linie.
Zákop byl rychle na dosah a Trpaslíci do něj naskákali, při dopadu rovnou sekali či drtily lebky oslepených Goblinů. Vůbec se nezmohli na odpor. Bylo tu pět šipkometů pro nepřímou palbu, což byl gobliní ekvivalent minometů. Stáli na trojnožkách a jejich hlavně směřovaly šikmo k nebi. Všude kolem byly krabice s municí.
„Střelci, můžete postupovat. Oblast zajištěna,“ řekl Irmak do interkomu.
„Rozkaz pane.“
„Co budeme dělat?“ zeptal se Rosnar.
„Použijeme jejich zbraně proti nim. Nemůžeme čekat, až se ke slovu dostane naše dělostřelectvo.“
Za chvíli do zákopů vlezli trpasličí střelci, následovaní Aloxanderem a jeho týmem.
„Šéfe, vítejte…“ řekl Rosnar s úsměvem.
„Protrhli jste jejich linii, dobré. Chceme proniknout hlouběji a zjistit, co nás všechno čeká,“ řekl Aloxander.
„Jen vás sedm?“ zeptal se Irmak. „To je sebevražda.“
„Ne nutně, věřte nám.“
„Pro mě za mě, nejste mí podřízení,“ mávl rukou Irmak.
„Rosnare, jdeš s námi?“ zeptal se Aloxander.
„Rád bych zůstal a pomohl Trpaslíkům.“
„Tak dobře. Sejdeme se u výsadkové lodi,“ řekl Aloxander a pokynul ostatním, aby ho následovali. Tým vylezl ze zákopu na druhou stranu a zmizel mezi ruinami zdejší osady. Trpasličí střelci se zatím chopili šipkometů a otočili je doleva. Zaměřovacími dalekohledy seřídili náměr a nabili je municí s tříštivými hlavicemi. Na Irmakův povel se spustila krátká salva. Exploze pohltily levou část zákopové linie a zdecimovaly gobliní vojáky. Jejich palba ihned utichla. Totéž pak Trpaslíci zopakovali i u pravé strany linie.
„Všem oddílům, můžete postupovat,“ řekl Irmak do interkomu. Pak se otočil ke svému oddílu.
„A my jdeme vyčistit zákop od toho, co tu ještě přežilo.“
Trpaslíci se rozptýlili a pátrali po Goblinech. Mnoho z nich leželo v blátě na dně zákopu, jejich těla byla roztrhaná a všude byla krev. Ti, kteří ještě žili, byli rychle doraženi. Někteří se snažili utéct, ale harpuny je dostihly. Oddíly ze všech lodí pronikly do obranné linie a velmi rychle se ji zmocnily.
V celé oblasti bylo ticho, kromě hluku deště a občasných hromobití. Trpasličí lékaři se starali o raněné, ty s těžšími zraněními a i ty padlé odnášeli na nosítkách zpět do lodí. Velitelé obhlíželi situaci a plánovali další postup. Zničená osada byla dalším cílem. Trpaslíci se nechtěli dlouho zdržovat a tak se ihned vydali na cestu. Irmak se po krátké debatě s ostatními veliteli vrátil do čela svých oddílů.
„Podle odhadů je hlavní nepřátelská síla teprve před námi. Obsadíme vesnici, připravíme dělostřelectvo a budeme je ostřelovat z dálky. Až budou dost oslabení, sevřeme je do kleští. Kapitán Irten ohlásil, že se goblinské křižníky podařilo zničit, ačkoliv je opustilo mnoho únikových modulů. Takže máme očekávat, že celá oblast se hemží jejich posádkou.“
„Posádka je špatně vycvičená na planetární operace,“ řekl Rosnar. „Její přítomnost pro ně není žádnou výhrou.“
„Souhlasím. Nicméně postupujte opatrně.“
Trpaslíci po pár desítkách metrů vstoupili do zbytků vesnice. Střelci prohlíželi každý kout, se zbraněmi připravenými. Zápasníci pro jistotu ani své zbraně neuklízeli do pouzder. Kamenné domky byly zcela rozbourané, žádnému z nich nezůstala střecha a interiéry byly vyhořelé. Rozstřílené vraky nejrůznějších vozidel lemovaly úzké ulice a tu a tam bylo možné zahlédnout mrtvolu civilisty ležící v kaluži nebo bahně. Goblini tudy prošli bez jakéhokoliv zdržení a bez jakékoliv ztráty.
„Byl to masakr,“ řekl zlostně Irmak.
„Pomstíme jejich smrt,“ snažil se ho uklidnit Rosnar.
Náhle se cosi pohnulo mezi ruinami vzdáleného domku. Bylo to jen na krátký okamžik, ale Rosnar si toho všiml.
„Pane, tam… něco tam je,“ řekl tiše a připravil své kladivo.
Irmak zpozorněl a rukou udělal varovné gesto. Všichni Trpaslíci ihned a velmi tiše opustili ulici a přitiskli se ke zdem okolních domů, někteří se jen přikrčili za zídky a vraky. Střelci namířili směrem, odkud nebezpečí mohlo přicházet.
Následovala chvíle relativního ticha.
Nikdo ani nedýchal, bohužel déšť a vzdálené hromobití stále dělaly hluk.
Přesto Irmak zaslechl, jak se v troskách jednoho domu sesunulo kamení. Ukázal tím směrem a střelci tam otočili své pušky.
Nic se ale nedělo.
Trpaslíci pročesávali okolí svým citlivým nočním zrakem. Přítmí zatažené oblohy jim nedělalo žádné problémy, ale hrozba se neustále skrývala za budovami.
Další hluk, tentokrát silnější, a z jiného směru. V nějakém domě se pohnuly zbytky střechy, jakoby o ně někdo zavadil.
Střelci těkali puškami z místa na místo, ale nikdy neměli jistotu.
„Je jich víc…,“ zašeptal jeden voják.
„Jsme obklíčení?“ zašeptal nejistě další.
„Ticho vy tam,“ napomenul je Irmak.
„Ostřelovač?“ zeptal se Rosnar.
„Možná… Je to styl Goblinů.“
Sotva to Irmak dořekl, stalo se něco, co všechny doslova zmrazilo. Trosky jednoho domu se náhle rozletěly do všech stran. Nepřítel konečně opustil svoji skrýš a rozhodl se zaútočit. Téměř pětimetrový objekt s lehkostí vyskočil vysoko do vzduchu, roztáhl křídla a mohutně s nimi zamával. Byla to bestie, kombinace orla a lva. Oba živočichy připomínal i její hlasitý řev, který spustila na svoji kořist. Zadní pár nohou byl lví, zatímco přední orlí, dlouhé ostré pařáty se doširoka roztáhly, jak bestie zahájila střemhlavý nálet.
„Griffin!“
Vojáci padli k zemi, ale Irmak se trochu opozdil.
Griffin ho během okamžiku již svíral v pařátech a odnášel vysoko nad zem. Irmak se probral ze šoku a snažil se bestii udeřit sekyrou do krku. Griffin mu v tom ale snadno zabránil, zobákem zachytil zbraň za topůrko, vytrhl ji Trpaslíkovi z rukou a nechal spadnout na zem.
„Veliteli!“ křičeli vojáci.
„Sestřelte to monstrum!“ zavolal jeden střelec.
Ostatní neváhali a začali zuřivě střílet. Automatické pušky vrhaly jednu harpunu za druhou, v dlouhých dávkách. Griffin byl neustále v pohybu, kroužil kolem ve výšce přibližně sto metrů a zápasil s bránícím se Irmakem. Mnoho harpun šlo zcela mimo, pár jich ale přeci jen zasáhlo.
Griffin zařval bolestí, jak se mu ostré projektily zapíchly do zadních nohou. Trochu zavrávoral a plachtěním sletěl o něco níž. Střelci ani na chvíli nepolevovali. Další harpuny se zvířeti zaryly do levého boku a křídla. Griffin zařval znovu, mnohem silněji a upustil Irmaka na zem. Trpaslík ztěžka dopadl mezi trosky domu. Zvíře bylo doslova rozzuřeno. Provedlo nálet na oddíl střelců, který byl právě zaměstnán přebíjením. Ostré pařáty se zmocnily dvou vojáků a silný zobák jim v mžiku rozpáral břicha. Griffin teď letěl docela nízko. Odhodil mrtvoly, provedl otočku a chystal se na další nálet.
„Kryjte se!“ zařval Rosnar.
Vojáci se přitiskli k zemi, někteří se schovali za překážky. Rosnar nečekal ani chvilku, s hlasitým řevem se rozběhl přímo proti Griffinovi. To upoutalo jeho pozornost. Rozevřel pařáty a začal se rychle přibližovat. Rosnar odhodil kladivo a tasil harpunovou pistoli jak nejrychleji dokázal.
Zatímco stále běžel vstříc smrti, pozvedl pistoli a nepřestával mačkat spoušť. Po několika výstřelech zbraň zacvakala naprázdno, z ventilů po jejích stranách unikala zbytková pára. Bestie dostala zásahy do hlavy a krku. Její let se změnil v neřízený pád. Rosnar v poslední vteřině skočil na zem, Griffin přeletěl jen pár centimetrů nad ním. Zvíře narazilo na zem, setrvačností klouzalo po blátě asi dvacet metrů, dokud nevrazilo do vraku vozidla, který svojí váhou zcela zdemolovalo.
Griffin se nehýbal.
Rosnar uklidil pistoli a vrátil se pro kladivo. Ostatní Trpaslíci pomalu opouštěli své úkryty a rozhlíželi se kolem. Obklíčili bestii a zkontrolovali její rány.
„Je po něm,“ konstatoval střelec.
Rosnar kývl a rozběhl se k ruinám, do kterých spadl Irmak, někteří Trpaslíci ho následovali. Rychle začali odhazovat trosky, které jim stály v cestě.
„Veliteli! Veliteli!“
Nikdo se neozýval.
„Tam!“ zvolal jeden Trpaslík a všichni se k němu seběhli.
Irmak ležel na zádech v haldě dřevěných trámů. Hrudní plát jeho brnění byl protržený, jako by byl z papíru. Jeho uniforma byla nasáklá krví. Dýchal jen slabě a z jeho úst se řinula krev. Byl ale stále při vědomí.
„Lékaře!“ zavolal Rosnar.
Jeden ihned přiběhl a zkontroloval jeho stav.
„Silně poraněný hrudník… asi zlomená páteř. Ztratil hodně krve.“
Lékař otevřel kufřík a vytáhl injekci proti bolesti. Píchl ji Irmakovi do nohy.
„Přežije to?“ zeptal se Rosnar, ale lékař jen zavrtěl hlavou.
„Je… je… mrtvý?“ zasípal Irmak.
„Ano, sejmul jsem ho, pane.“
„Dob… dobře. Jsi… jsi… teď… velitel.“
„Ale pane, jste si jist?“
„Ano… doveď… je… k vítězství…,“ řekl z posledních sil Irmak a vydechl naposled.
„Nechť Olrenor přijme jeho duši,“ řekl jeden z Trpaslíků.
„Přijmi jeho duši,“ řekli sborově ostatní, jen Rosnar mlčel.
„Takže… jaké jsou rozkazy, veliteli?“ zeptal se po chvíli ticha jeden z vojáků.
„Budeme pokračovat podle plánů. Na okraj vesnice, připravit dělostřelectvo a zničit základnu Goblinů. Pohyb,“ řekl Rosnar a odešel.
Trpaslíci zatím zabalili tělo Irmaka do pytle a naložili ho na nosítka. Jakožto velitel si zaslouží řádný pohřeb v posvátných místech. Všichni pak následovali svého nového vůdce. Vojáci byli ostražití, ale zdálo se, že zbytek osady je bezpečený. Za čtvrt hodiny dorazili na okraj. Rostly tu husté keře, ve kterých se šlo dobře schovat.
Rosnar vyslal několik Trpaslíků napřed, aby to prozkoumali. Naštěstí tu nikdo nebyl, takže se mohlo začít s přípravou těžkých zbraní. Střelci přinesli šest harpunometů pro nepřímou palbu a mnoho krabic s nejrůznějšími typy munice. Rosnar si vzal dalekohled a prohlížel rozlehlou skalnatou nížinu, která obklopovala tuto stranu vesnice. Byl tam tábor, složený z primitivních stanů a provizorních chatrčí. Potrhaná vlajka na vysokém stožáru nesla symboly jasně ukazující na Gobliny. Tábor byl obklopen kovovými barikádami, ostnatým drátem a pytli s pískem. Bylo vysoce pravděpodobné, že byl ještě obehnán minovým polem. V táboře se to Gobliny jen hemžilo, neustále přenášeli zbraně a munici. Bylo tu dokonce zaparkováno nejméně deset bitevních tanků a několik lehkých podpůrných vozidel.
Těsně před tím, než chtěl dalekohled odložit, zahlédl jakýsi pohyb mezi skalnými výběžky, asi v půli cesty mezi vesnicí a táborem. Zaostřil.
Byla to postava s kamuflážním pláštěm, krčila se za velkým balvanem a také sledovala dalekohledem. Gnornip. Rosnar se pousmál a začal pátrat i po zbytku týmu. Nebyl daleko. Ležel za kameny asi deset metrů za ním. Aloxander, Enna, Falthé, Thímiel. Balak klečel u jakéhosi zařízení na podstavci a něco na něm montoval. Donthúmir pokládal svůj railgun kanon na trojnožku.
„Co si sakra myslí, že chtějí dělat?“
„Děje se něco?“ zeptal se voják.
„Mí přátelé jsou tam dole, něco plánují.“
„Měli by se co nejrychleji stáhnout, za chvíli budeme připraveni k palbě.“
„To by měli,“ řekl Rosnar a zapnul interkom. „Aloxandere?“
„Co se děje? Kde jste?“
„Pár set metrů za vámi. Za chvíli spustíme dělostřelbu. Doporučuji zmizet.“
„Ne, počkejte chvíli!“ křikl Aloxander. „Tomuhle nebudeš věřit… podívej se dalekohledem před vchod hlavního stanu.“
Rosnar zaostřil zpět na tábor. Vyhledat hlavní stan nebylo těžké, byl největší, obklopený krabicemi s vojenským materiálem a mnoha vojáky. A pak to spatřil. Před vchodem stála postava v hnědém hábitu, s kápí přes hlavu. V ruce držela mapu a rozmlouvala s důležitě vypadajícím Goblinem.
„Sakra…,“ řekl Rosnar.
„Přesně tak. Náš starý známý z Jokyry…,“ odpověděl Aloxander. „Zdá se, že stojí za touhle invazí. Mimochodem, potvrdili jsme, že je to skutečně kouzelník. Asi před dvaceti minutami Goblini přitáhli divokého Griffina spoutaného v řetězech. A náš kouzelník k němu v klidu přistoupil, položil mu ruku na hlavu a pak už jen Griffin plnil jeho příkazy. Nechal ho rozpoutat a pustil ho někam vaším směrem. Dávejte si na něj pozor…“
„Ehm… děkuji za varování,“ řekl stroze Rosnar.
„Co?“
„Ale nic… Co máte v plánu?“
„Donthúmir chce toho záhadného sejmout railgunem. Odsud má prý krásný výhled.“
„To si tedy věří… počítá s tím, že projektil za sebou zanechá jasnou stopu? Goblini ihned odhalí vaši pozici.“
„Ano, s tím počítáme. Balak rozestavěl štítový generátor. Ten by nás měl ochránit před jejich palbou.“
„No jak myslíte...,“ řekl Rosnar a ukončil spojení.
„Takže?“ zeptal se voják.
„Dáme jim chvíli. Zatím nabijte tříštivou munici proti stanům a něco těžšího proti těm tankům.“
Rosnar zatím sledoval situaci okolo táboru. Gnornip se vrátil zpět k ostatním a něco jim říkal. Donthúmir potom pečlivě zaměřoval kanon, chtěl mít jistotu, že ten kouzelník padne hned po první ráně. Potom chvíle ticha, nikdo se ani nehnul. A pak výstřel. Mezi hlavní a cílem se během okamžiku vytvořila rovná linie ze žhavého kouře a páry dešťových kapek. Rosnar ihned zaměřil dalekohled zpět před stan, aby viděl výsledek, ale neměl k tomu příležitost. Okolo stanu zmateně pobíhali Goblini a řvali po sobě. Několik z nich se ihned rozběhlo směrem, odkud rána přišla.
Donthúmir po nich střílel, na každého jednu ránu. Goblini padali k zemi, ale bylo jich příliš a další se již kryli za balvany. Pak ožila bojová vozidla. Nejdříve lehké buginy, potom i tanky. Celý tábor byl na nohou.
„Palte!“ křikl Rosnar na dělostřelce.
Harpunomety vypustily své smrtící nálože v jedné salvě. Táborové stany a chýše se trhaly pod náporem střepin a krabice i vojáci odlétávali do vzduchu. Tři buginy dostaly přímý zásah a rozletěly se na desítky kusů v jasných explozích. Tanky ale odolávaly a rychle opustily perimetr táboru. Mířily směrem k Trpaslíkům.
Rosnar pohlédl dalekohledem na tým. Donthúmir stále střílel, tentokrát i po vozidlech. Jeho railgun neměl s pancéřováním žádný problém, ale nezdálo se, že vozidlům dělá větší poškození. Pak jeden tank otočil věž jeho směrem. Ozval se výstřel, těžký šipkový kanon vypustil smrtící projektil, jeho exploze se ale neškodně rozptýlila o modře zářící bublinu. Balakův nový štítový generátor fungoval dobře, bylo ale otázkou, na jak dlouho.
„Palte podle libosti!“ rozkázal Rosnar.
Harpunomety střílely další a další projektily, tentokrát ne příliš jednotně. Vybuchovaly po celé nížině, trhaly útočící Gobliny na kusy a tentokrát vyřídily i dva tanky. Tábor byl nyní zcela prázdný, všichni, kteří měli zbraň, se vrhli do zuřivého nekoordinovaného protiútoku. Když se tanky dostaly blíže, zahájily palbu. Trpasličí linií se rozlehlo několik výbuchů a mnoho bojovníků zůstalo ležet na zemi. Nebylo za co se krýt.
„Jsme tu jak na střelnici, pane!“ zařval jeden voják.
„Do útoku!“ zařval Rosnar. Aby se mu dobře běželo, zahodil své těžké kladivo a vytasil obě jednoruční sekyry.
Ostatní Trpaslíci se nenechávali pobízet dvakrát a také se vrhli do boje. Zbylí střelci však pokračovali v palbě na tanky, které byly nejnebezpečnějšími protivníky. Na bojiště začaly přilétat ohnivé koule, které v masivních explozích spalovaly desítky nepřátel. Rosnar spatřil Ennu, jak zpoza štítu sesílá svá kouzla.
„Enno, zbav nás těch tanků!“ křikl do interkomu.
„Pokusím se! Držte se od nich raději dál!“
Obě hordy válečníků se srazily v půli cesty. Trpaslíci byli mohutné svalnaté postavy a těžko se nechali srazit k zemi. Goblini byli sice slabší, byli však také mnohem obratnější. Uhýbali převážně těžkopádným úderům kladiv a sekyr a odpovídali svými mačetami a šavlemi. Rosnar spatřil blížící se buginu. Čtyřkolé vozidlo jednoduché konstrukce z trubek, ozubených kol a převodů. Pohybovalo se rychle, vydávalo typický bzučivý zvuk svého vibro-motoru. Mířilo přímo proti němu. Rosnar se rozběhl a těsně před srážkou vyskočil. Dopadl na kapotu přímo před kabinu překvapeného řidiče. Goblin toho příliš nezmohl, Rosnar mu rychlým úderem usekl hlavu. Bugina začala ztrácet směr a tak z ní Rosnar zase rychle vyskočil. Gobliní střelec, který obsluhoval automatický kanon na zádi, byl zmaten a srážce s tankem nemohl nijak zabránit. Bugina se zastavila o jeho příď a byla pod jeho váhou rychle rozdrcena.
Tentýž tank pak dostal zásah pronikavě jasným bleskem, elektrické výboje jím projížděly skrz na skrz, pak se z něj začalo kouřit a nakonec zcela zastavil. Zdálo se, že posádka je mrtvá.
„Dobrá práce, Enno.“
Rosnar se pak vrhnul do davu gobliních střelců. Sekal na obě strany a zabíjel jednoho protivníka za druhým. Kolem něj vybuchovaly projektily nepřímých harpunometů i dělostřeleckých šipkometů, bojiště bylo osvětleno plameny a pokryto mrtvolami. Další tank dostal zásah bleskem a jeho interiér byl uškvařen. Aloxander a ostatní zůstávali v bezpečí ochranného štítu. Ten byl modulovaný tak, aby propouštěl projektily vypálené zevnitř, takže mohli střílet po Goblinech, kteří se k nim hrnuli. Byli všude, kam se podívali, minout bylo dost složité. Aloxander pálil ze své jednoranné brokovnice po těch nejbližších. Silná zbraň, ale po každém výstřelu ji musel nabít, takže střílel nejpomaleji. Roje olova odhazovaly přibíhající protivníky zpět. Balak střílel z hřebíkové pistole, jeho muška byla zostřena očními zaměřovacími implantáty. Hřeby přibíjely Gobliny k zemi, k vozidlům, nebo k ke svým spolubojovníkům v zadních řadách. Thímiel si vedl podobně. Jeho coilgunová pistole vystřelovala vysokorychlostní projektily, které dokázaly provrtat několik cílů najednou. Mezi každým výstřelem pronesl část motlitby k Vakmirovi, s jistým zápalem v očích. Falthé měla gravitickou pistoli s podobným efektem, ale nebyla moc zkušená bojovnice. Držela ji oběma rukama a před každým výstřelem dlouze mířila. Pokaždé se ji ale podařilo cíl zasáhnout. Gnornip mezi protivníky pálil dávky ze své šipkové pušky. Ačkoliv se jeho zbraň konstrukčně dosti podobala těm goblinským, pracovala na jiném principu.
Enna seslala další blesky a z dalšího tanku se začalo kouřit. Zapátrala v davu válečníků a objevila Rosnara uprostřed největšího masakru. Jeho brnění bylo šipkami doslova pokryté, některé z nich pronikly všemi vrstvami až do masa a z děr proto vytékala krev. Zdálo se ale, že Rosnarovi to nevadí. Pravděpodobně to v samém zápalu boje vůbec neregistroval.
Rozdával jeden úder za druhým, do všech stran. Když už se zdálo, že všichni v jeho bezprostřední blízkosti jsou mrtví, ucítil silnou pronikavou bolest na pravém boku. Něco dlouhého proniklo škvírou mezi pláty a prošlo šikmo nahoru až do plíce. Vykřikl bolestí. Sklopil zrak a spatřil jednoho z Goblinů, kterého před chvílí srazil k zemi úderem do břicha. Stále žil, ale ne na dlouho. Ležel na zádech a v ruce z posledních sil svíral šavli, jejíž čepel byla z poloviny zabořená do jeho těla. Goblin se škodolibě zazubil. Rosnar neváhal a zarazil mu do lebky čepel sekyry. Pak padl vysílením na kolena. Upustil obě sekyry a snažil se s tou šavlí něco udělat. Síly ale rychle ubývaly, začal se dusit krví. Hlava se mu začala motat a jeho vidění bylo rozostřené čím dál tím víc. Zvuk okolního boje vnímal jako vzdálenou ozvěnu… a pak vůbec. Už nevnímal nic.