Protiútok

Balak seděl u pracovního stolu ve své kajutě, obklopen nejrůznějšími stroji a přístroji, kabely a dráty, náhradními součástkami i zcela nefunkčními zrezivělými zbytky. Na levém oku měl nasazenu zvětšovací čočku s malou svítilnou. Tahle svítila a trojice monitorů poskytovaly jediné osvětlení v jinak temné místnosti. Balak pečlivě prohlížel spoje datového disku, a pinzetou se snažil napojit kabel k tomu správnému. Věděl, že neúspěch by způsobil zkrat a vymazání všech dat. A to rozhodně nechtěl. Jen zkopírovat obsah, namontovat zpátky ochranný kryt a disk pak předat Trpaslíkům.
Byl rád za své umělé ruce, které mu poskytovaly přesnost a jemnost. Netřásly se nervozitou, neunavily se. Zkoušel jeden spoj za druhým a periferním viděním sledoval kontrolní diodu. Červené světlo znamenalo chybu. Škoda že hardware disku nebyl kompatibilní s jeho počítači, nemusel by se teď pachtit touhle mravenčí prací.
Dvěstě třicátý druhý spoj. Dvěstě třicátý třetí spoj. Dvěstě třicátý čtvrtý spoj…. Zelené světlo. Balak na chvíli strnul. Konečně to má. Zapojil kabel a zvedl hlavu k monitoru. Řádky dat se daly do pohybu. Počítač bleskově načítal obsah disku. Byl velmi objemný. Jistě spousta důležitých informací. Samozřejmě, jinak by kvůli tomu jeden Goblin nezničil celou loď. Opřel se o opěradlo židle a čekal. Za pár minut byl disk prozkoumaný kompletně a Balak prsty přelétl po klávesnici. Zahájilo se stahování.
Pět procent. Deset procent. Dvacet procent. Šlo to pomalu. Balak se zvedl ze židle a odešel k lednici, kde měl nějaké občerstvení. Otevřel dveře a vybíral něco vhodného. Většina jídel byla již hotová a v odsátých baleních, stačilo je jen ohřát. Sáhl pro poslední dávku pravého poctivého gnómského guláše.
V tu chvíli se ale všechno silně otřáslo. Tak silně, že obsah lednice vyletěl na podlahu, stejně jako většina přístrojů a nářadí ze stolu a polic. Balak upadl na zem a na chvíli byl v šoku. Pak se ale vzpamatoval a obrátil svůj zrak k pracovnímu stolu. Obrazovka počítače zrnila a datový disk nikde. Zapátral svým ostrým pohledem mezi harampádím, které se nyní válelo všude možně. Disk ležel na zemi, kabel byl utržený.
Balak se zvedl a přiskočil k němu. Ale to už následoval další otřes. Opět upadl a disk odletěl pod skříň. Vzápětí se z chodby ozval zvuk poplašné sirény doprovázený Enniným naléhajícím hlasem.
„Všichni na svá místa! Jsme napadeni!“
Balak ji chvíli ignoroval a šmátral pod nábytkem. Naštěstí, že ten byl ke stěnám a podlaze přišroubovaný, jinak by ho tu asi zavalil. Nahmatal ho. Rychle ho vytáhl a letmo zkontroloval. Kromě chybějícího krytu, který mu sám odšrouboval, mu nic nescházelo. Strčil ho do kapsy a připotácel se ke dveřím. Stiskl tlačítko a dveře se odsunuly do strany.
Rozhlédl se po chodbě sem a tam. Nikde nikdo. Všichni už byli na svých místech, ve věžích. Rozběhl se k věži na zádi, která byla jeho obvyklým místem. Jeho mechanické nohy ho tam dopravily rychle. Posadil se do křesla a chopil se ovládání. Prosklená kupole mu dovolovala poměrně slušný výhled do okolního vesmíru. Zapnul interkom.
„Enno, co se děje?“
„Vzpomínáš na tu goblinskou loď? Celou dobu letěla za námi.“
„Zvláštní, nemohla vědět kam letíme.“
„To nemohla, ale je tu. Střílí po nás torpéda.“
„Úhybné manévry! Torpédům se dá snadno uniknout,“ řekl Balak.
„Hleď si svého, jo? Zaměř jejich zbraňová stanoviště.“
„Jasně…,“ řekl Balak a rozhlížel se kolem.
Za pár vteřin se mu loď dostala do výhledu. Těžký křižník třídy Jumping Spider. Bylo těžké se netrefit, zbraně měl téměř všude. Některé již byly vyřazeny, zřejmě palbou jeho kolegů. Otočil věž na cíl a stiskl spoušť. Dvojice samonabíjecích laserových kanonů střílela pronikavě rudé paprsky ve střídavém taktu.
Gobliní loď opětovala palbu asi z pěti věží najednou. Chrlila proudy mohutných kovových šipek i velké šípy se silnými náložemi na hrotu a pohonnými tryskami vzadu. Jenže Blue Talon se pohyboval velmi rychle a manévroval velmi obratně. Mnoho projektilů letělo zcela mimo. Laserové paprsky některé z šípů zasáhly, čímž způsobily jejich silnou explozi. Ale koncentrace nepřátelské palby byla hustá. Bylo jen otázkou času, kdy se jejich střelci trefí.
K tomu došlo, když se Blue Talon otočil přídí k nepříteli a začal zrychlovat. Balak jakožto záďový střelec tak přišel o práci.
„Co to má znamenat?“
„Nálet!“ odpověděla Enna.
„Nemáme šanci. Stáhneme se.“
„Nech mě pracovat.“
Balak cítil pronikavé nárazy, vibrace a vrzání, které se roznášely celým trupem. To jak se roje šipek zabodávaly do pancéřování, deformovaly ho a centimetr po centimetru odkrajovaly.
Blue Talon ukončil nálet. Goblinský křižník se opět ukázal za zádí. Balak si všiml, že několik jeho věží explodovalo. Alespoň něco. Se zadostiučiněním párkrát stiskl spoušť a poslal na loď několik paprsků. Dvě další věže se rozpadly.
Jumping Spider byl teď namířen přídí na záď prchající lodi. Využil toho. Z jednoho z velkých otvorů vyletělo torpédo a vysokou rychlostí se začalo přibližovat. Balak to moc dobře viděl, směřovalo přímo na jeho palebnou věž. Nervózně zapnul interkom.
„Enno… torpédo na šesti hodinách. Rychle se blíží.“
„Pracuji na tom.“
Blue Talon to náhle zalomil téměř kolmo vzhůru. Právě včas, protože torpédo explodovalo. Zřejmě mělo přibližovací detonátor. Roj velkých střepin a šoková vlna vrazily do zádě. Balak si instinktivně zakryl tvář rukama, ale naštěstí k prolomení skel nedošlo. Rozhlédl se na pravobok a pak levobok. Ty už ale tolik štěstí neměly. Na pravoboku chybělo pancéřování a odhalovalo tak výztuže. Levý motor byl silně poškozen a tvořila se za ním dlouhá kouřová stopa.
„Dostali jsme to do levého…“
„Já vím!“ přerušila ho rozrušená Enna.
„Ztrácíme výkon,“ ozval se hlas Aloxandera.
„Další torpédo nás jistě dostane,“ poznamenal Balak.
Nepřátelský křižník zvedl příď tak, aby byl jeho cíl opět v zaměřovačích. Blue Talon zatím zpomaloval a nakláněl se na pravobok.
Jumping Spider vypustil další torpédo. Balak popadl ovládání a snažil se pečlivě zamířit. Hodlal ho sestřelit. Šance tu byla. Ale pak zjistil, že věž se nemůže otáčet, zřejmě kvůli poškození. Jak se Blue Talon natáčel, kanony zaseklé věže se dostaly mimo palebný úhel.
„Sakra.“
Sotva to ale dořekl, odkudsi vytryskl paprsek žhnoucího horka. Torpédo se pod jeho sílou roztavilo a rozpadlo. Balak se podíval, odkud to jde. Byla to loď Trpaslíků. Rychle se přibližovala. Její parní motory produkovaly mnoho dýmu, který unikal z širokých komínů a tvořil za zádí několik stovek tisíc kilometrů dlouhou výraznou stopu. Byl to bitevní křižník třídy Bronze Lord. Z fúzních kanonů vypustil několik kontinuálních paprsků, které se zařízly do trupu gobliní lodi jako nůž do másla. Proudy extrémního tepla tavily kov na rudou žhavou strusku. Jumping Spider se nemotorně otočil směrem k nové hrozbě, ale než stačil manévr dokončit, jeho příď se rozpadla. Exploze postupně roztrhaly na kusy i celý zbytek.
Bylo po všem.
„Balaku, prohlédni škody,“ ozvala se Enna.
„Dobře,“ odpověděl a odešel pro nářadí.
Aloxander, Enna a Thímiel byli v pilotní kabině. Sledovali loď Trpaslíků, jak se přibližuje a postupně zpomaluje.
„Volá nás,“ upozornila Enna.
„Spoj nás,“ přikázal Aloxander.
„Tady loď klanu Stonefist. Identifikujte se!“ ozval se mručivý hlas kapitána.
„Tady nezávislá loď Blue Talon. Neseme vám důležité informace,“ řekl Aloxander.
„O co jde?“ zeptal se kapitán.
„Jde o vaši zakázku, kterou jste zadali gnómskému rodu Arcspark.“
„Poslouchám…“
„Dovolte nám přistát na vaši palubu. Potřebujeme nutně opravit. Promluvíme si osobně,“ řekl Aloxander a čekal na odpověď.
Kapitán chvíli mlčel.
„Dobře, otevíráme hlavní hangár.“
„Zatím jsou přívětiví, víceméně,“ řekl Thímiel.
Aloxander zapnul interkom. „Balaku, jak jsme na tom?“
„Ten motor jen tak neopravím. Rozhodně ne hned.“
„A co ten disk?“
„Eh… mno… něco jsem z něj snad vytáhl. Chceme ho vrátit hned?“
„Ano, vrátíme ho. Třeba si za to Trpaslíky nakloníme.“
„Dobře, přinesu ho.“
Blue Talon vletěl do hangáru. S poškozeným motorem to bylo obtížné, ale nakonec se to povedlo. Vytáhl nohy podvozku a dosedl. Rampa se sesunula a posádka vyšla ven. Balak obhlédl motor zvnějšku. Opravdu nevypadal moc dobře. Z druhé strany spíš ještě hůř. Do hangáru vešel starší Trpaslík s šedými vousy dlouhými téměř až na zem, oblečený do honosné modré uniformy a následovaný dvěma poddůstojníky. Ti byli mladší a jejich plnovousy ještě tmavé a relativně krátké.
„Vy jste?“ zeptal se mrzutě kapitán.
„Já jsem Aloxander Braccax, kapitán lodi a vůdce posádky.“
„Irten Stonefist,“ řekl jen Trpaslík. „Tak jaké máte zprávy?“
„Jak to říct… Na Remelichu došlo… k loupeži.“
„Co tím myslíte?“ zeptal se nechápavě Irten.
„Projekt vašeho klanu byl ukraden. Máme důkazy, že za to mohli Goblini.“
Irten zamyšleně hladil své vousy a vrhal na Aloxandera podezíravý pohled.
„Proč nám to Gnómové nesdělili sami?“
„Nemohli. Goblini se postarali o rušení hyperprostorové komunikace,“ vysvětlil Aloxander. „Ten problém jsme ale již vyřešili. Zničili jsme jejich rušičku na planetě Kagliar.“
„Hm…,“ Irten si znovu pohladil vousy. „Děkuji za informace i za službu. Až opravíte svoji loď, prosím opusťte palubu i výsostný prostor našeho klanu.“
Irten se již měl k odchodu, ale Aloxander ho zastavil.
„Počkejte… zdá se, že naše poškození je větší, než dokážeme zvládnout.“
„To je pravda, kapitáne, tohle si vyžádá několik dní práce a dost náhradních součástek,“ vložil se do věci Balak.
„Tak to je mi líto. Techniky můžu poskytnout, ale náhradních součástek nemáme nazbyt. Tato loď se za pár hodin vrací na základnu. Zařiďte se podle toho.“
„Nepostrádáte jeden křižník třídy Silver Lord?“ zeptal se náhle Aloxander.
Irten zastavil v půli cesty ke dveřím, jeho doprovod také. Chvíli stál na místě, ale pak se otočil zpět k Aloxanderovi. Opět ho podezíravě pozoroval a hladil si vousy. Udělal několik nejistých kroků vpřed.
„Co tím myslíte?“
„Postrádáte, nebo ne?“
„Zničili jste ho?“ zeptal se Irten a jeho výraz potemněl.
„Máte pravdu, byl zničen, ale nikoliv naší zásluhou. Explodoval na orbitě Kagliaru. A my víme proč, kdo za tím stál a dokonce i víme, co na jeho palubě hledal… Balaku?“
Balak vytáhl z kapsy disk, již s připevněným krytem, a hodil ho Aloxanderovi do nastavené ruky.
„A dokonce to máme,“ řekl a významně nadzvedl disk do úrovně svých očí.
Irten si znovu pohladil plnovous.
„Co tedy chcete?“
„Letíte na svoji základnu, že? Tak nás tam odvezte. Opravíme svoji loď a pak zase poletíme. To je všechno,“ řekl Aloxander.
„Dobrá. Máte moje slovo. Pojďte do poradní místnosti, vyprávějte.“
Skupina následovala trpasličího kapitána do široké špatně osvětlené chodby lemované mnoha dveřmi. Poslední dveře vedly do honosné prostorné místnosti s kulatým stolem uprostřed. Všichni se usadili, Irten z obou stran obklopen svými poddůstojníky. Aloxander položil disk na stůl a posunul ho naproti kapitánovi, který si ho přitáhl a prohlédl zblízka.
„Letěli jsme na vaší planetu Yletmar, když jsme zachytili nouzové volání od Kagliaru. Vaše loď měla přetížené motory a poškozený reaktor. Sotva jsme přiletěli, explodovala. Stačila ale vypustit jeden záchranný modul. V modulu byl jen jeden přeživší. Jak se ukázalo, jednalo se o Goblina…,“
Irten vztekle uhodil pěstí do stolu.
„Infiltrátor!“
„Ano, správně… již s nimi máte zkušenosti?“
„Ano. Co bylo dál?“
„Goblin ukořistil tento disk a hodlal ho předat svým druhům, kteří se na planetě schovávali. Tam měli i onu rušičku. Předání jsme ale včas zabránili.“
„Dobrá práce. Ten disk obsahuje důležité strategické informace. Ta loď byla na pravidelném hlídkovém letu. Během něj kontroluje pohraniční planety našeho klanu, jestli nemají nějaké problémy. Zřejmě byla zničena, když hrozilo odhalení gobliní základny.“
„To je možné. Nebylo to poprvé, co jsme viděli Goblina s holografickým maskováním. Jeden další stál za krádeží vašeho projektu…,“ dodal Aloxander.
„Zpropadení Skřeti,“ řekl naštvaně Irten.
„Mohu se zeptat, o jaký projekt se jednalo?“
„Gnómové pro nás stavěli velmi výkonný generátor s téměř nulovými náklady na provoz. Pouze Gnómové mají potřebnou elektrotechniku, která se hodí pro náš… účel.“
„Jaký účel?“
„To vás již nemusí zajímat. Je to tajné. Ale nebudu zapírat. Goblini kmene Bloodsword jsou s námi ve válce, ale její důvod neznáme. Zaútočili jako první a jsou na gobliní poměry dost zuřiví, troufalí a nezastavitelní. Jako by je někdo ovládal z pozadí. Ti, na které jste narazili, s největší pravděpodobností patří ke stejnému kmeni.“
„Máme podezření, že jejich operace vedou Elfové, ale nevíme jací. Oba infiltrátoři používali technologii elfského designu….,“ řekl Aloxander. Ještě chtěl dodat, že ti stejní Elfové spolupracují i s Shadowhornským královstvím, ale pak si uvědomil, že tahle informace je pro Trpaslíky zřejmě zbytečná. Také nechtěl dávat najevo, že jeho skupina má vlastní problémy. Ani to, že jeho skupina vlastně nepřímo může za to, že generátor je pryč. To by Trpaslíky jistě velmi rozzlobilo.
„Elfové… ti zpropadení zbabělci, nic nechtějí dělat sami,“ zamručel Irten.
Thímiel a Falthé se zatvářili uraženě, ale jinak na Trpaslíkovu poznámku nereagovali. Akorát Donthúmir se skoro neudržel. Kdyby ho Falthé nešťouchla špičkou boty do nohy, asi by vytáhl svoji pistoli, nebo obě, a vystřelil by Trpaslíkovi mozek. Takhle si akorát odkašlal, aby ho upozornil na to, že tady sedí rovnou tři zástupci oné zbabělé rasy. Trpaslík ho na oplátku probodl ostrým pohledem, ale pak si ho již nevšímal.
Náhle se ozvalo bouchání na dveře.
„Vstupte,“ řekl Irten již klidněji.
Byl to další poddůstojník. Jak vešel, postavil se do pozoru a zasalutoval.
„Pane, přišla zpráva z velitelství. Pohraniční planeta Skatr byla napadena goblinskou válečnou flotilou. Máme se připojit k obraně.“
„Tihle nepřátelé nedají nikdy pokoj. Dobrá, nastavte příslušný kurz. Maximální rychlost.“
Poddůstojník zasalutoval a zase rychle zmizel.
Irten vstal z křesla, rukama se opřel o stůl a prohlédl si své hosty.
„No, zdá se, že se vás jen tak hned nezbavím.“
„Jestli vám to nebude vadit, pomůžeme,“ řekl nadšeně Rosnar. Už hodně dlouho nebojoval po boku Trpaslíků. „Souhlasíte, šéfe?“ otočil se ještě na Aloxandera.
Ten se místo toho tázavě podíval na ostatní členy týmu. Nikdo neprotestoval.
„Tak dobře, pomůžeme vám.“
Kapitán na něj pohlédl a pak znovu i na ostatní. Chvíli přemýšlel.
„Hmmm… Lepší, než kdybyste tu jen tak seděli.“
„Za jak dlouho tam dorazíme?“ zeptal se Aloxander.
„Plnou rychlostí za pár hodin. To je bohužel dost dlouhá doba. Goblini již jistě dokončili planetární výsadek, je to jejich obvyklá strategie. Zařiďte se podle toho,“ řekl kapitán a odešel pryč. Tým se zatím odebral na palubu své poškozené lodě.
„Co z toho budeme mít?“ zeptal se Donthúmir. „Tohle nebyla dobrá volba.“
„Možná se o těch Goblinech dozvíme něco víc,“ řekl Aloxander. „Kdo z vás kdy naposled bojoval ve vojenské operaci?“
„Před pěti lety, jedna bitva proti Zlobrům. Nandali jsme jim to,“ řekl Rosnar. V jeho hlase bylo cítit nadšení.
„Bitva proti Půlčíkům, taková bezvýznamná, ale byl to masakr. Už je to dvacet let zpátky,“ řekl Donthúmir.
„Vyhráli jste?“ zeptal se Gnornip.
„Samozřejmě. A jak jsi na tom ty?“
„Já… jsem bohužel nikdy nikde nebojoval. Takže mě jistě omluvíte, když do přímého boje moc chodit nebudu.“
„V pořádku, budeš sledovat postup protivníka,“ řekl Aloxander. „Co vy ostatní?“
„Bojové zkušenosti mám jen díky tomuhle týmu,“ řekla Falthé.
„Já víceméně taky,“ řekla Enna.
„Já jsem sice nebojoval, ale dělal jsem kněze v armádě. Stačí to?“ zeptal se Thímiel.
„Nechci od vás žádné velké hrdinství. Je nás jen pár, naše pomoc Trpaslíkům jistě nebude tak zásadní. Zaměřme se proto na sledování Goblinů,“ řekl Aloxander.
„Já dělal technika na palubě vesmírné lodi… bitevní lodi,“ dodal ještě Balak.
„Ani já jsem už dlouho nebojoval. Ale byl jsem v armádě a hodně jsem toho zažil. To ale někteří z vás již moc dobře vědí,“ řekl Aloxander a pokývnul na Thímiela a Balaka. „Zkrátka dávejte na moje rady a přežijeme to bez potíží.“
Každý odešel do své kajuty, připravit si vhodné oblečení, výstroj a výzbroj. Rosnar byl připraven jako první, nedočkavě postával před lodí sledujíc rozruch, který v hangáru panoval. Všude pobíhali členové posádky i vojáci, kteří se účastní výsadku. Přenášeli nejrůznější palné i chladné zbraně a munici. Nakládali to do deseti relativně malých výsadkových lodí, každá mohla pojmout maximálně tak dvacet mužů. Což bylo málo a Rosnara to zarazilo.
Zastavil jednoho kolemjdoucího.
„Tohle je všechno co máte?“
„A… ano,“ odpověděl roztržitě námořník.
„Není to málo?“
„Nebojte, k planetě směřuje pět dalších lodí. Některé jsou specializované na planetární výsadky. Omluvte mě,“ řekl a zase odběhl.
„Dobře… dobře…,“ řekl si pro sebe Rosnar a potěžkal své dvouhlavé obouruční kladivo. Na zádech měl ještě dvojici jednoručních jednobřitých sekyr a v pouzdře u pasu harpunovou pistoli.
Jak pozoroval průběh příprav a všeobecný shon, zcela ztratil pojem o čase. Do reality ho vrátil teprve zbytek týmu, který se konečně také dostavil. Aloxander v černém brnění a s přílbou, vyzbrojen obouručním mečem a starou jednorannou brokovnicí. Přes rameno měl pověšen pás s municí. Donthúmir se samonabíjecím railgunovým kanonem a složenou trojnožkou přes záda. U pasu se houpaly dvě automatické railgunové pistole. Balak měl hřebíkovou pistoli, mačetu a na zádech batoh plný nejrůznějšího vybavení. Musel vážit pěkných pár kilo.
„Co to neseš?“ zeptal se ho Donthúmir.
„Podpůrná technika. Něco jsem dostal od Gnómů z Remelichu. Musím to vyzkoušet.“
Thímiel měl svoji zdobnou hůl s Vakmirovým symbolem. Vyzbrojen byl šavlí a coilgunovou pistolí. Bylo neobvyklé vidět ho se zbraněmi. Stejně tak Falthé, která kromě potřebného batohu se zdravotnickým materiálem nesla také gravitickou pistoli. Gnornip měl šipkovou pušku a dýku, kolem krku mu visel dalekohled a na zádech nesl složenou kamuflážní síť. Enna měla jen svoji kouzelnickou hůl, ale protože ji dokázala slušně používat i k boji, stačilo to.
K týmu přišel jeden z důstojníků, starší Trpaslík s jizvou přes levé oko a šedými poměrně krátkými vousy. Byl již v plné polní, jeho brnění toho hodně pamatovalo, stejně jako stará obouruční dvojbřitá sekyra, kterou nesl přes rameno.
„Jsem Irmak Stonefist, velitel výsadku z téhle lodi. Prý tam dolů chcete jít s námi…“
„To je pravda,“ řekl Balak.
„Jste připraveni?“
Všichni přikývli.
„Dobře, poletíme spolu. Následujte mě.“
Odvedl je k jedné z výsadkových lodí. Rampa se nacházela pod přídí a byla otevřená. Tým po ní vyšel do poměrně stísněného prostoru pro vojáky, který byl již téměř zaplněn. Někteří měli chladné zbraně, jiní byli vyzbrojeni střelnými. Nebyly tu žádné sedačky ani lavice. Vojáci stáli zády ke stěnám a aby ustáli drsný průlet atmosférou, byli k nim přichyceni pomocí popruhů. Tohle uspořádání nejenže šetřilo místo, ale také dovolovalo rychlejší opuštění útrob přepravního prostoru.
„Připoutejte se a čekejte. Jakmile opustíme hyperprostor, naše loď zahájí palbu na nepřítele a zároveň vypustí výsadek na povrch planety.“
„Kolik ještě zbývá času?“ zeptala se poněkud nervózně Falthé.
„Už moc ne. Čekejte na signál,“ řekl Irmak, nasadil si přílbu a srovnal mikrofon interkomu do vhodné polohy. „Tady velitel výsadku. Všichni vojáci připravit!“
Pak se postavil na dosud volné místo a také se připoutal.
Všechen personál opustil hangár a rampy výsadkových lodí se zvedly. Uvnitř přepravního prostoru se rozsvítilo strohé osvětlení.
Za pár dlouhých minut se ozvalo krátké a pronikavé zahučení sirény. Výstraha, že loď opustila hyperprostor. Ihned poté se otevřely vrata a výsadkové lodě začaly hangár opouštět po dvojicích. V první dvojici byla i loď Irmaka a Aloxanderova týmu. Kdyby výsadkové lodě měly okna, byla by z nich vidět bitva, která se okamžitě rozhořela mezi pěti loděmi Trpaslíků a osmi loděmi Goblinů. Rakety a torpéda létaly sem a tam, ale na výsadek nic zaměřeno naštěstí nebylo.
Deset výsadkových lodí z Irtenova křižníku se připojilo k dalším lodím z ostatních. Celkem jich bylo něco kolem osmdesáti. Bleskově se přibližovaly k planetě Skatr, jejíž povrch byl zahalen v bouřkových mračnech. Za pár okamžiků již prolétaly atmosférou. Termální pancéřování se díky vysokému tření zahřívalo a jak lodě vlétly do mraků, dešťové kapky se na nich rychle odpařovaly. Pak všechny lodě spustily brzdné trysky a upravily svůj kurz na určená místa.
„Dostal jsem hlášení od pilotů!,“ křičel Irmak, aby přehlušil řev motorů. „Přítomnost Goblinů potvrzena! Budují předmostí pro své invazní síly! Přistaneme přímo mezi nimi!“
Výsadkové lodě vyletěly z temných mraků. Pod nimi panovalo přítmí, které bylo čas od času prosvětleno mohutnými blesky. Země se rychle přibližovala. Čím níž lodě byly, tím pomaleji klesaly. Postupně se snižoval i výkon brzdných trysek.
Za pár minut se trupem lodi začaly rozléhat přerušované otřesy a nárazy.
„Co se děje?“ zeptal se Gnornip.
„Už po nás střílí!“ řekl Irmak a zasmál se. „Odpoutat!“
Všichni vojáci odepnuli popruhy a odjistili zbraně. Zápasníci se připravili vyběhnout jako první, střelci stáli za nimi. Irmak se prodíral davem válečníků až do první řady. Rosnar ho nadšeně následoval.
Jistící zámky výsadkové rampy se s hlasitým cvaknutím odemkly.
Pak se loď mírně otřásla, jak dosedla na pevnou zem.
Irmak se zhluboka nadechl a spustil válečný pokřik, ostatní Trpaslíci se k němu přidali. Byli připraveni. Rampa se během vteřiny sklopila a tvrdě dopadla do bláta…