Soutěž o nejlepší postavu 2009

Ghamtrarg
Ghamtrarg je Obr, hora svalů tyčící se do výšky něco málo přes devět metrů. Už na první pohled je zřejmé, že se jedná o ostříleného válečného veterána. Jeho šedá kůže je pokrytá mnoha jizvami, avšak zároveň tetována obrazci z tenkých červených čar vyjadřující bohaté bojové zkušenosti, které za dlouhá léta nasbíral ve jménu své říše. Má dlouhou černou hřívu, kterou nosí vždy rozpuštěnou a nijak o ní nepečuje. Z mohutné spodní čelisti mu vyrůstá dvojice typických vzhůru směřujících klů, patřičně zažloutlých. Levý má na délku téměř dva metry, druhý je ale zlomen přibližně v polovině. Ani zbytek jeho zubů není v příliš dobrém stavu. Hyzdí je kazy a zbytky všemožné potravy, kterou dokázal najít na hromadách odpadků. Nosí potrhané černé kožené kalhoty a vybledlou žlutou vestu, která je upravena na provizorní brnění přišitím několika velkých pěchotních štítů sebraných mrtvým protivníkům. Místo opasku nosí pás z tanku, ke kterému má připoután velký měšec na převážně bezcenné cetky. Další dva tankové pásy má křížem přes hruď, ty slouží jako bandalíry na munici. Má staré ošoupané boty, jejichž podrážky musel zajistit hřebíky, jinak by už dávno upadly, a rukavice s boxery, které používá příležitostně v boji zblízka. Ten ale není jeho parketou, protože je velmi neohrabaný, dokonce i na poměry Obrů. Dává proto přednost střelbě. Ghamtrargovou osobní zbraní je samonabíjecí dělostřelecký kanon ráže 150 mm, který vytrhl z věže tanku, na který se v jedné bitvě zuřivě vrhl holýma rukama. Kanon si později nechal upravit tak, aby ho mohl používat jako samostatnou zbraň, se spouští, mířidly a muniční schránkou. Jako každý správný Obr i Ghamtrarg má vlastního otroka. Tím je Kobold Gaasuunil, který mu posedává na rameni, ale obvykle je zalezlý v rozměrném záplatovaném batohu, kde odpočívá, spí, nebo se ukrývá, pokud jde do tuhého. Gaasuunil je poměrně šikovný technik, stará se o výzbroj a výstroj svého pána. To on mu vyrobil jeho „brnění“ a modifikoval jeho zbraň. Gaasuunil je zřejmě poslední bytostí, která stojí na Ghamtrargově straně.
Hlavním důvodem Ghamtrargova zbědovaného stavu a chudoby je to, že byl ze své domovské říše vypovězen. Důvod? Ztratil něco, co je pro každého Obra zřejmě to nejcennější. Čest. Ghamtrarg ale v žádném případě není zbabělec. Pokud má nějakou charakterovou vadu, pak je to horkokrevnost. Snadno se nechá vyprovokovat k ráznému jednání, během kterého je jeho mysl příliš zastřena emocemi. Nejdříve střílí, a až potom se ptá. Byla to jeho poslední bitva ve službách říše. Měl poskytnout krycí palbu svým spolubojovníkům a umožnit jim tak bezpečný ústup z bezvýchodné situace. On ale rozkaz neposlechl, odmítnul se stáhnout z bitvy. Ne dřív, než také zabije velkého a mocného protivníka. Opustil svoji pozici a zaměřil palbu na největší bitevní stroj, který byl v dosahu jeho zbraně. Lehce ho proměnil na hromadu šrotu a konečně pocítil radost a hrdost. Když jeho nadšení utichlo, zjistil, že všichni jeho spolubojovníci zatím padli. Byli postříleni při ústupu, mnoho z nich bylo střeleno do zad, což je jedna z nejostudnějších smrtí, jakou Obr zná. Jakmile se Ghamtrarg vrátil ke svým, nadřízení s ním udělali krátký proces. Vzali mu všechny hodnosti, všechny zásluhy, všechen majetek. Přišel o domov a přátele. Zůstal mu jen věrný Gaasuunil, který by jinak musel být vrácen na trh s otroky, kde by si ho koupil nový pán. Oba tedy nasedli na první nákladní loď a vystoupili na první planetě. Od té doby Ghamtrarg pracuje jako nájemný voják. Není to ale žoldnéř v pravém slova smyslu, protože se zařekl, že za své služby nebude chtít žádné peníze ani věcné dary. Vše nutné si shání sám. Ghamtrarg má jen jeden cíl. Získat zpět svoji čest. Čas od času se modlí ke svému bohu cti a odvahy, Biernithovi, aby mu do cesty nastražil dost příležitostí, jak ji získat. Modlitby jsou také jediná příležitost, kdy o své nezáviděníhodné minulosti mluví. Polohlasně, útržkovitě, v krátkých stručných větách.