Void: Sci-Fi - Úvod do historie

Počátek
Vesmír. Nekonečný, prastarý, záhadný. Počáteční Velký třesk spustil mnoho anomálií, některé se v průběhu času destabilizovaly a zanikly, jiné ale zůstaly a vyvíjely se. U dvaceti čtyř takových vzniklo vědomí, staly se z nich energetické extradimenzní bytosti, první forma inteligence ve vesmíru. Byli známí jako omnifaktoři. Mohli ovládat čas, prostor, hmotu i energii, a to zcela podle své vůle. Neznali ale důvod toho všeho, neznali smysl vesmíru, a tak se rozhodli, že ho budou hledat. Vzájemná nejednotnost však efektivitu jejich výzkumu značně snižovala. Tak společnými silami vytvořili dalšího jedince, Primuse. Ten se stal jejich koordinátorem a efektivita se znásobila.

Výzkum trval dlouho, přesto nepřinášel žádné výsledky. Omnifaktoři museli přejít do další fáze a začít používat radikálnější metody. Jednu galaxii prohlásili za testovací zónu a pustili se do experimentů s fyzikálními a chemickými procesy. Jejich důsledkem vznikl život. Omnifaktoři ho pozorovali a mapovali jeho chování. Jak život procházel evolucí od jednoduchých organizmů po složité, objevila se u něj zvláštní vlastnost. Byl to jakýsi esenciální náboj, který vyzařoval z hlubin těla tvorů. Byl to zcela neočekávaný výsledek bádání. Tím nábojem byla duše.

Omnifaktoři byli překvapeni ještě více, když zjistili, že tato esence vypadá podobně jako jejich vlastní energetická podstata. Následující série výzkumů přiměly omnifaktory dojít k jednoznačnému závěru. Nechtěli, aby tvorové tuto vlastnost měli. Byla to nebezpečná podobnost. Obávali se, že by mohli dosáhnout jejich vlastní úrovně. Hrozilo, že se jim experiment vymkne z rukou. Rozhodli se proto, že život raději vyhladí. Jeden z omnifaktorů, Alfa-vita, však nesouhlasil. Uvědomil si, že tyto duše jsou možná odpověď, kterou tak dlouho hledali. Porušil proto karanténu a vstoupil do zakázané galaxie, Mléčné dráhy.

Alfa-vita vycítil, že blízkost duše je velmi příjemná. Vzápětí přišel na to, že když bytost zemře, její duše se rozplyne a zmizí pryč. Provedl tedy pokus. Když bytost umírala, její duši pohltil. Energie duše pronikla do jeho struktury a posílila jeho schopnosti. Jakmile se o tomto činu dozvěděli ostatní, byli rozzlobeni. Alfa-vita je ale přesvědčil, že to nemá žádný negativní efekt a že je to skutečně cíl jejich pátrání.

Rozmach civilizací
Mléčná dráha se stala centrem pozornosti omnifaktorů. Pohlcovali duše mrtvých a zkoušeli nové úrovně svých schopností. Beta-mors ale chtěl duší víc a nechtěl čekat, až bytost zemře. Zjevil tedy svoji přítomnost obyvatelům jisté planety a zaútočil na ně. Ti se nemohli nijak bránit, a tak se s ním snažili vyjednat podmínky míru. To způsobilo jakousi esenciální synchronizaci. Duše bytostí byly silnější, a navíc naladěné na jeho vlastní energii. Beta-mors zjistil, že interakce se smrtelníky je výhodná. Když takto synchronizované bytosti zemřely, jejich duše vnikly přímo do Beta-morse. Omnifaktoři odhalili, že jejich činy ovlivňují chování všech inteligentních bytostí. Pokud se bytost následně rozhodla následovat určitého omnifaktora, energie její duše byla silnější a synchronizovaná s jeho podstatou.

Omnifaktoři tedy navázali se smrtelníky kontakt, aby je mohli blíže zkoumat a usměrňovat. Utvořit synchronizaci bylo možné například asistencí s rozvojem technologie či odpověďmi na filozofické otázky. Každý omnifaktor získal synchronizaci s vlastní částí smrtelníků, což otevřelo nové možnosti experimentování. Vzhledem k nehmotné podstatě nemohli omnifaktoři se smrtelníky komunikovat přímo. Svojí mocí však do evoluce začlenili anomálii, která se projevila tak, že určití jedinci byli schopni s omnifaktory rozmlouvat. Stali se z nich interdimenzní mluvčí, tzv. média.

Zpočátku byli omnifaktoři vnímáni a uctíváni jako bohové. Všeobecný filozofický a technologický rozvoj, který s sebou přinášeli, však smrtelníkům dříve či později ukázal pravdu. Církve byly postupně nahrazovány okultními a esoterickými „sekcemi“, paravědeckými spolky. Každý omnifaktor měl takové zaměření, jaké mu kdysi dávno určil Primus, a u svých následovníků tedy rozvíjel jiné aspekty. Nakonec neexistovala žádná bytost, která by nebyla synchronizována s nějakým omnifaktorem.

Omnifaktoři získávali duše svých následovníků a sílili. Ale chtěli víc. Rovnováha, kterou Primus udržoval, se začala hroutit. Někteří omnifaktoři byli mocnější než jiní, což mělo neblahé následky pro celou galaxii. Vztahy v jejich komunitě zvané Omnifactorium se začaly vyostřovat. Tato nenávist nakonec přerostla v otevřenou válku. Omnifactorium se rozdělilo na Benefactorium a Malefactorium.

Rozkol omnifaktorů
Dvanáct omnifaktorů z Benefactoria, kteří začali být známí jako Benefaktoři, své stoupence rozvíjeli v oblasti filozofie, pokroku a míru. Takováto podpora byl dlouhodobý proces, ale na jeho konci byly jejich duše vydatnější. Benefaktoři pomáhali slabým a odměňovali schopné. Jejich zásluhou vzniklo mnoho federací, kde národy vzájemnou spoluprací dokázaly vykonat velké a slavné věci. Celé soustavy díky nim vzkvétaly. Všude, kde bylo jejich učení, vládl řád a prosperita. Věděli, že pokud nebudou prosazovat tyto myšlenky, život zdegeneruje a vyhyne a oni přijdou o důvod své existence. Mnoho národů s těmito myšlenkami souhlasilo a rádo se synchronizovalo. Benefaktoři varovali, že pokud se vydají jinou cestou, potká je osud mnoha civilizací před nimi.

Dvanáct omnifaktorů z Malefactoria, kteří začali být známí jako Malefaktoři, naopak své stoupence podporovali ve válkách, nenávisti a všeobecném násilí. Jejich duše byly sice slabší, ale byly dostupné rychle a snadno. Malefaktoři upřednostňovali silné a trestali neschopné. To oni zahájili šíření mocných impérií, které pohlcovaly slabší frakce a vyhlazovaly veškerou opozici. Jejich zuřivé běsnění a touha po moci přinesly zkázu do celých sektorů, civilizace byly ničeny, planety hořely. Jejich nástrojem byl chaos a destrukce. Zastávali názor, že silní mají žít na úkor slabých. Tyto myšlenky podporovaly všechny národy, které věřily, že si zaslouží víc, a synchronizovaly se s nimi. Malefaktoři tvrdili, že pokud budou smrtelníci zdokonalováni, evoluce je jednou přivede na úroveň, kdy budou pro omnifaktory hrozbou.

Nastala Extradimenzní válka, mohutný konflikt mimo fyzikální realitu. Duše nejlepších stoupenců omnifaktoři nepohltili, místo toho jim dali možnost existovat v energetické extradimenzní formě. Na straně Benefactoria začali bojovat Benexové a Arcibenexové, na straně Malefactoria Malexové a Arcimalexové. Po boku dalších extradimenzních bytostí rozpoutali krutý boj. Válka se brzy promítla i do hmotného vesmíru a neblaze ovlivnila galaktické říše. Největším příkladem je Qriské schizma. Qriové byli vždy úzce spjati s omnifaktory, již po tisíciletí s nimi nadšeně spolupracovali. Jejich synchronizace tedy byla běžně nejsilnější, věrně šířili učení omnifaktorů do všech koutů galaxie. Jakmile se omnifaktoři rozdělili na dvě skupiny, Qriové je brzy následovali. Na straně Benefactoria tak stojí Symbiózní qriové, na straně Malefactoria zase Parazitní qriové. Jedna část Qriů, která byla nyní známá jako Tradiční qriové, zůstala věrná původní filozofii jednotného Omnifactoria a snažila se válčící druhy zastavit.

Primus se do těchto bojů odmítl zapojit. Jeho účelem bylo udržovat rovnováhu a koordinovat své soukmenovce, což nyní nemohl vykonávat. Snažil se tedy omnifaktory zastavit, ale marně. Byl jimi zcela odmítnut a ignorován, žádný ho nehodlal poslouchat, všichni byli soustředěni pouze na válku. Viděl, že jeho všemocná rasa se blíží k nevyhnutelné záhubě, a s ní i všechen inteligentní život. Bytosti, se kterými byl synchronizován on sám, mu přebrali ostatní. Jeho síla se tak pomalu snižovala, jeho interdimenzní stabilita začala kolabovat.

Příchod Temnoty
Tento kolaps zachytili vědci na Nové Zemi. Byla to skvělá šance, jak chytit omnifaktora a zkoumat ho. Ostatní byli příliš mocní, lidská technologie proti nim neměla šanci. Ale tento byl slabý a zranitelný. Vědci aktivovali TPC, Transdimensional Particle Collider, a nastavili ho na plný výkon. O pár okamžiků později se v jeho komoře objevil Primus, spoutaný energií. Vědci na něm začali experimentovat, aby mu sebrali jeho moc a dali ji lidstvu. Během pokusů však došlo k fatální chybě a Primus byl zničen. Jeho smrt vyvolala anomálii, kterou nikdo nečekal. Došlo k multidimenzní explozi, jejíž šoková vlna se prohnala celým vesmírem. Uvnitř komory TPC byla hranice reality protržena. Vznikla velká Štěrbina.

Skrze ni, z nepochopitelných temných hlubin Prázdnoty, začala ihned vyvěrat tajemná korumpující síla, jejíž podstata popírala všechny přírodní zákony. Nikdo ji neuměl analyzovat, nikdo neznal způsob obrany. Temnota se začala nezastavitelně šířit galaxií a pomalu zahlcovala velké množství duší, které se pro omnifaktory staly nepoživatelnými. Omnifaktoři nejdříve nechápali, co se to děje, a začali se podezírat navzájem. Záhy si ale všimli, že Primus zmizel, a došlo jim, o co tu jde. Proti lidstvu přesto nijak nezasáhli, dobře si uvědomovali, že každá rasa je pro ně příliš důležitá. Ukončili tedy vzájemné boje a spojili síly proti této nové hrozbě, ačkoliv jistá rivalita mezi nimi stále byla.

Experiment TPC přesto v určitém ohledu uspěl. Moc Primuse skutečně předal lidstvu – ale stejně tak i všem ostatním inteligentním bytostem. Tou mocí byly psionické síly, které se manifestovaly u vzácných jedinců, jejichž duše byla ovlivněna rozptýlenou omnifaktorskou energií. Označovali se jako psionici a jejich paranormální schopnosti byly zkoumány nejlepšími vědci galaxie. Současně s nimi se šířil i Metastín, přímý projev Temnoty. Byl jako nějaká anomální radiace, která vyzařovala ze Štěrbiny do všech stran a do všech koutů galaxie, bez ohledu na vzdálenost. Metastín nakonec způsobil událost, která neměla v Mléčné dráze obdoby.

Senzory v TPC přinášely chaotické informace plné paradoxů, které nakonec zapříčinily jejich selhání. Vědci z toho vyvodili jediný možný závěr. Prázdnota je nerealita nacházející se vně vesmíru. Uvnitř ní existuje věčná a mocná entita známá jako Nihilum. To ona stvořila tento vesmír, stejně jako nekonečné množství dalších, aby se mohla živit dušemi bytostí, které se v něm narodí a zemřou. Dlouhé věky dostávalo Nihilum velké porce a bylo spokojené. Pak ale místní omnifaktoři začali duše sami pojídat a ono tak přicházelo o všechnu potravu. Bylo rozzuřené a frustrované, protože jeho moc se nevztahovala na nic, co se nacházelo uvnitř vesmíru. Tak mohlo jen bezmocně přihlížet tomu, jak mu omnifaktoři kradou jídlo přímo od úst. Pokud by však existoval nějaký otvor do vesmíru, Nihilum by do něj mohlo osobně proniknout, samo si vzít co mu právoplatně patří a potrestat drzé zloděje.

TPC samotný byl ale naštěstí v pořádku a stále plně funkční. Multidimenzní pole, které Primuse poutalo, bylo navíc při jeho smrti nabito omnifaktorskou energií, takže dokázalo fungovat i bez původního zdroje. Takto posílená Klec úspěšně izolovala Štěrbinu, avšak již nebránila v šíření Metastínu. Ten sice dokázal zkorumpovat mnoho duší, ale díky omnifaktorům a synchronizaci jejich stoupenců byla moc Světla ve vesmíru stále velká. Zkorumpované duše nemohly uniknout do Prázdnoty, zůstávaly ve vesmíru a hromadily se.

Temní omnifaktoři
Ukázalo se ale, že tato skutečnost Nihilu nijak nestojí v cestě k cíli. Ba naopak, dá se využít jako skvělý nástroj. Nihilum zjistilo, že Klec nemůže prolomit zvenku, potřebuje někoho dostatečně mocného, kdo ji prolomí zevnitř. Pomocí Metastínu spojilo množství zkorumpovaných duší do Temné ruky, pěti Temných omnifaktorů. Tito omnifaktoři mu jsou zcela loajální, slepě poslouchají jeho příkazy, které jim skrze Štěrbinu vydává. Jejich posláním je šířit korupci, dokud nezískají dostatečné mocné služebníky, kteří budou schopni Klec zničit. Do té doby mohou duše sami pohlcovat a stávat se tak silnějšími.

Aby Temní omnifaktoři splnili svůj úkol, každý z nich musí vybrat jednoho „Nihilátora“, šampióna z řad svých služebníků. Všech pět musí být poté svoláno na Novou Zemi, kde jejich společná síla uvolněná během dlouhého rituálu dokáže Klec zničit. Již dvakrát se to Temným omnifaktorům téměř povedlo. Poprvé v roce 333 po Štěrbině, který od těch dob nese označení První sabat. Pět Nihilátorů z celé galaxie dorazilo na Novou Zemi v doprovodu obrovských flotil hrozivých lodí. Galaktické říše se o tom však dozvěděly a ve spěchu vyslaly Šestou světlou kruciátu, která je zneškodnila dřív, než stačili rituál vůbec zahájit, i když za cenu obrovských ztrát. Podruhé se Temným omnifaktorům podařilo shromáždit pětici Nihilátorů v roce 666 po Štěrbině, který je znám jako Druhý sabat. Tentokrát Nihilátoři rituál započali. Lodě Dvanácté světlé kruciáty se probojovaly mohutnými obrannými liniemi a vysadily armádu nejlepších válečníků. Těm se podařilo Nihilátory zastavit doslova jen pár okamžiků před dokončením rituálu. Bylo to slavné vítězství, ovšem všichni Křižáci při tom položili své životy…

Různí jasnovidci předvídají Třetí sabat v roce 999 po Štěrbině, avšak protože žádná psionická vize z nějakého nevysvětlitelného důvodu nevidí za tento rok, je výsledek neznámý. Jasnovidci, kteří se o to pokoušeli, buď okamžitě zešíleli nebo propadli Temnotě. Průzkumníci, kteří byli schopnými psioniky vysláni do budoucnosti, aby se o ní na vlastní oči přesvědčili, se nikdy nevrátili. Každopádně, galaktické frakce se již nyní připravují na další gigantický střet, ve kterém se rozhodne o osudu celého vesmíru. Jen ti nejmocnější psionici a nejmoudřejší média však znají hrozivé tajemství. Klec slábne, pomalu, nezadržitelně, téměř již od doby, co ji TPC vytvořil, a to vlivem Temnoty, která se v galaxii stále šíří. Je jen otázkou času, kdy sama zkolabuje a tehdy už nebude Nihilu stát nic v cestě. Jakmile přijde, vstřebá Temnou ruku včetně všech duší, které zatím sklidila, a samo se postará o zbytek. Tehdy nastane konec vesmíru.

Ale je tu i malá naděje, že vše dopadne lépe. V galaxii operuje několik zvláštních sekcí, které nenásledují žádného z existujících omnifaktorů. Místo toho předvídají návrat Primuse, jakožto spasitele Mléčné dráhy. Zastávají názor, že pokud by se zopakoval experiment TPC, mohl by se Primus vrátit. Opačná konfigurace zařízení by soustředila energii všech dimenzí v jediném bodě. Takto spojená koncentrace Světla by Primuse reinkarnovala ve formě omnifaktora Ultimuse. Ultimus by pak byl schopný svoji moc použít k trvalému uzavření velké Štěrbiny a zastavit tak šíření Temnoty jednou pro vždy. Tyto sekce se obecně označují jako „ultimuské“ a nejsou uznávány za právoplatné, takže mají jen velmi málo stoupenců. Ačkoliv se synchronizují a provádí esoterické seance, nemohou získat žádnou reálnou omnifaktorskou pomoc. Je jen málo bytostí ochotných vstoupit do sekce, která vyznává pouhou těžko prokazatelnou teorii a optimistické přání.